Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 248/2021-40

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 208 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částky 2 600 Kč, 1 800 Kč, 6 408 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částky 2 600 Kč, 1 800 Kč, 6 408 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 208 Kč z titulu uzavřeného spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uvedla, že dne datum na žádost žalovaného ze stejného data mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč splatný původně dne 15. 2. 2021. Před poskytnutím úvěru posoudili úvěru schopnost žalovaného, a to tak, že si od něj vyžádali potvrzení o jeho příjmech, výdaje získali jeho čestným prohlášením. Dále provedli lustraci centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru dlužníků právnická osoba - to vše s negativním výsledkem, tedy s 0 záznamů. Současně žalovaný si již v minulosti vzal u nich jiné úvěrové smlouvy, které řádně splatil. Totožnost dlužníka ověřili pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou jim dlužník zaslal ze svého bankovního účtu a z kopie jeho občanského průkazu. Následně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes síť Internet žalovaného vyzvali, ať pošle registrační a ověřovací platbu ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu spolu s vygenerovaným variabilním symbolem, což žalovaný učinil. Ověřovací platba ve výši 1 Kč byla odeslána dříve, neboť žalovaný s nimi uzavřel v minulosti více úvěrových smluv, které řádně splatil. Do dnešního dne však na předmětný úvěr ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje uhrazení částky 1 800 Kč, když předmětná částka představuje 2x smluvní pokutu, když žalovaný nesplnil svou povinnost plynoucí ze smlouvy. Dále žalobkyně požaduje zaplacení částky 6 408 Kč, která představuje poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyně žalovanému zaslala dne 23. 2. 2021 upomínku a výzvu k zaplacení, avšak ani přes toto žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá předmětných částek soudní cestou, společně s náklady spojené s uplatněném pohledávky ve výši 2 600 Kč a náhradu nákladu řízení. V doplňujícím podání dále žalobkyně uvedla, že bylo zjištěno, že žalovaný má příjem 37 000 Kč měsíčně, výdaje činí 7 257 Kč na bydlení a 5 764 Kč za energie, 6 100 Kč jakožto splátky, tedy celkem nutné výdaje žalovaného činily 19 391 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v  soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný nebyl evidovaný v centrální evidenci exekucí a za období duben až září 2020 jeho průměrná mzda činila částka, když žalovaný pracoval jako anonymizováno. Z ověření v registrech bylo zjištěno, že žalovaný má úvěry, kdy po splatnosti byla evidována částka 77 729 Kč, když měl v době poskytnutí úvěru již 4 úvěry a riziko bylo označeno jako reject. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaný podepsal předmětnou smlouvu, na základě které mu byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč na účet (dne datum), s tím, že žalovaný měl současně uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč. Z rozpisu účelně vynaložených nákladů soud zjistil ocenění jednotlivých položek představující náklady za upomínání. Žalovaný před podpisem smlouvy předložil občanský průkaz. Žalobkyně zaslala žalovanému několik upomínek a výzev k uhrazení, a to ze dne 23. 2. 2021, 8. 3. 2021 a 7. 9. 2021.

4. Žaloba je z části důvodná.

5. Žalobkyně podepsala se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 6 000 Kč. Žalovaný měl žalobkyni částku 6 000 Kč vrátit spolu se s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč. Částka 6 000 Kč byla žalovanému dne datum zaslán na účet, tedy byla mezi stranami podepsána smlouva o úvěru dle , (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalované, která jednala jako spotřebitel, v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že příjmy žalovaného byly ze strany žalobkyně ověřeny výplatními páskami, avšak nikoliv těsně předcházející poskytnutí úvěru, když poslední páska byla za září roku 2020 a úvěr byl poskytnut v lednu 2021, tedy podstatné tři měsíce před poskytnutím úvěru v rámci ověřování příjmů žalovaného chybí. Dále nebyly nijak konkrétně ověřovány výdaje žalovaného, když se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalovaného a nadto z posouzení úvěruschopnosti bylo prokázáno, že žalovaný je po splatnosti s placením jiných úvěrů, a to v částce 77 729 Kč a současně riziko poskytnutí úvěru bylo vyhodnoceno na zamítnutí úvěru. Žalobkyně tedy po žalovaném nepožadovala předložení listin prokazující tvrzené výdaje žalovaného. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Výdaje žalovaného nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, a to zejména náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Nadto žalované musí nutně vznikat náklady za nájem, popř. služby spojené s bydlením, jako jsou voda, energie apod., jejichž výši byla žalobkyně povinna ověřit, přičemž tak mohla učinit kupříkladu prostřednictvím dokladů SIPO, nájemní smlouvou či výpisem z účtu, na němž by byly viditelné pravidelné platby žalovaného spojené s bydlením. Nelze ani pominout skutečnost, že žalobkyně úplně pominula a nijak se nezabývala úvěrovým zatížením žalovaného, který měl po splatnosti 77 tis. Kč z jiných úvěrů, v té době měl již 4 jiné úvěry a v rámci vyhodnocení rizik vyšlo, že by měl být úvěr zamítnut.

1. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle “, když žalobkyně žádné dokumenty o výdajové stránce žalovaného nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost dostatečně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, i když jí poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný jí nic neuhradil, a tak se žalovaný vůči žalobkyni dopustil bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“), a to v částce 6 000 Kč, kterou je povinen žalobkyni vydat. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o požadavky z neplatné smlouvy.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle Žalovaný byl v řízení z větší části úspěšný, avšak s ohledem na skutečnost, že žalovanému náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.