Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 340/2022-63
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 24 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 250 Kč a částky 4 120 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 931,23 Kč.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 417 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 250 Kč a částky 4 120 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 931,23 Kč. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 417 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 24. 6. 2022 domáhala
po žalovaném zaplacení celkové částky 24 120 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 11. 11. 2020 uzavřel její právní předchůdce, společnost právnická osoba,
IČO, se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit částku 24 100 Kč
s příslušenstvím do 12. 6. 2021 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný projevil svou vůli uzavřít smlouvu zaplacením tzv. verifikační platby. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty za období od 13. 6. 2021 do 5. 1. 2022 ve výši 4 120 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 4 120 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 250 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení od 7. 1. 2022. Žalobkyně žalovanému zaslala před podáním žaloby výzvu k úhradě.
2. Podáním doručeným soudu dne 14. 12. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 120 Kč.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.
6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, a to dříve než začalo jednání, rozhodl soud v souladu s výše uvedenými ustanoveními tak, že řízení se v rozsahu zpětvzetí zastavil.
7. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
-) ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 4. 2021 a obchodních podmínek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 20 000 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena ke dni 12. 6. 2021. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 24 100 Kč;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, včetně příloh, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalobkyní a jejím předmětem bylo postoupení pohledávek postupitele, které má jako úvěrující za svými klienty jako úvěrovanými, na žalobkyni jako postupníka. Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru;
-) z upomínky ze dne 4. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 24 570 Kč. Nebylo zjištěno, že upomínka byla žalovanému odeslána;
-) z výzvy ze dne 13. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky
25 350 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána;
-) z výpisu z účtu společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že dne 7. 9. 2020 byla na tento účet zaslána platba od žalovaného ve výši 0,01 Kč, a že společnost právnická osoba zaslala na účet žalovaného dne 18. 11. 2020 částku 8 000 Kč a dne 11. 11. 2020 částku 12 000 Kč;
-) z oznámení ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni;
-) z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2022 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 28 870 Kč nejpozději do 14. 6. 2022;
-) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu dne 21. 12. 2010;
-) z opakované výzvy ze dne 5. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 25 140 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána.
8. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl celkem částku 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splatit do 12. 6. 2021. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2021 uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 6. 2022.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními
a dospěl k tomuto právnímu závěru:
17. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Dále bylo prokázáno,
že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb.,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť ke svým tvrzením soudu nedoložila žádné důkazy. Skutečnost, že žalobkyně potřebnými důkazy nedisponuje, byla soudu žalobkyní sdělena v podání ze dne 14. 12. 2022.
18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného,
tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným jako absolutně neplatnou.
19. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
20. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem
k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
21. Žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 417 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná (žaloba byla zamítnuta pouze co do příslušenství pohledávky), a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 965 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem
v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 300 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen
„a. t.“), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 a. t. a 21% DPH z odměny a paušálu ve výši 252 Kč Místo plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1
o. s. ř. jako obecná třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.