Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 264/2022-16
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 1 246 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 246 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 946 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 246 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 946 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 12. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 246 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl ode dne 10. 11. 2019 do dne 20. 11. 2019 k vozidlu sjednané pojištění odpovědnosti, na základě čehož jej vyzvala k úhradě příspěvku ve výši 946 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč se splatností 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost poplatku nastala dne 25. 8. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil.
2. Skutečnost, že žalovaný je státním občanem Spojeného království příjmení jméno a Severního Irska, zakládá v řízení mezinárodní prvek, a je třeba se zabývat tím, zda je ve věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Česká republika je členem Evropské unie (dále jen„ EU“), Spojené království příjmení jméno a Severního Irska není od 1. 2. 2020 členem EU a ke dni 31. 12. 2020 rovněž skončilo přechodné období, kdy se na Spojené království použilo v plné míře právo EU, ve věcech spadajících do oblasti působnosti nástrojů EU v občanských a obchodních věcech však členské státy EU nadále určí svou mezinárodní soudní příslušnost v řízeních zahájených po skončení přechodného období na základě nástrojů EU (viz Oznámení anonymizováno Evropské komise ze dne 27. 8. 2020), a proto je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Podle Článku 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalobce je právnickou osobou se sídlem v České republice a žalovaný má trvalé bydliště na území České republiky. Proto soud po právní stránce posoudil vztah účastníků podle práva České republiky.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř. , se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný byl dopisem ze dne 11. 6. 2020 vyzván k úhradě příspěvku ve výši 1 246 Kč do garančního fondu ČKP, neboť vozidlo žalovaného (RZ: anonymizováno, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno) nebylo v období ode dne 10. 11. 2019 do dne 20. 11. 2019 (tj. 11 dní) pojištěno, se splatností 60 dnů od doručení výzvy, tj. 11 dnů x 86 Kč vč. nákladů na upomínání ve výši 300 Kč (prokázáno Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP číslo ze dne 11. 6. 2020; Zjištěnými údaji o vozidle). Žalovaný byl k úhradě poplatku opakovaně vyzýván, avšak neuhradil ničeho (prokázáno Upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 16. 9. 2020; II. upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 29. 10. 2020 vč. potvrzení ČP o vrácení zásilky; Výzvou anonymizováno k zaplacení dlužné částky ze dne 5. 1. 2022; Předžalobní upomínkou ze dne 2. 3. 2022 vč. poštovního podacího archu a údajů ČP o sledování zásilky).
7. Na základě shora uvedených skutečností proto soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen „zákon “) tím, že neuzavřel pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti, kterou coby vlastník a provozovatel vozidla měl povinnost uzavřít, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni v souladu s § 4 odst. 1 zákona a § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. , kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. zákon č. 168/1999 Sb. příspěvek za každý den porušení této povinnosti. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, přiznal soud žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, také nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , včetně nákladů žalobkyně uplatněné v souladu s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 300 Kč.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 246 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.