Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
119 C 78/2022-68
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; a) právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; 1. celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 29 405,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.222,39 Kč spolu se 8,5% úrokem z prodlení od 30.9.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 11.183,05 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 22.8.2021 do zaplacení a zaplacení 8,5 % úroku z prodlení z částky 18.222,39 Kč od 22.8.2022 do 29.9.2022, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení částku 631 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.222,39 Kč spolu se 8,5% úrokem z prodlení od 30.9.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 11.183,05 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 22.8.2021 do zaplacení a zaplacení 8,5 % úroku z prodlení z částky 18.222,39 Kč od 22.8.2022 do 29.9.2022, se zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení částku 631 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 29.405,44 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce právnická osoba příjmení jméno uzavřela s žalovaným dne 24.8.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 29.405,44 Kč. Úvěr byl splatný nejpozději dne 21.8.2021. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, požadované finanční prostředky ve sjednané lhůtě nevrátil. Žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru prověřil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného úvěr splácet. Úvěr byl poskytnut převodem na bankovní účet žalovaného, který žalovaný uvedl, č.ú. bankovní účet Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Přes předžalobní výzvu zástupce žalobce ze dne 23.9.2021 žalovaný dosud žalobci ničeho neuhradil.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
Z platební informace právního předchůdce žalobce právnická osoba příjmení jméno soud zjistil, že dlužná částka z celkové výše 29.405,44 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 18.222,39 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši 750 Kč (3 x 250 Kč), kapitalizovaných úroků za dobu čerpání ve výši 10.433,05 Kč. Ze standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl informován o podmínkách poskytnutí revolvingového úvěru. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku dne 24.8.2020 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Úvěrový limit byl sjednán ve výši 80.000 Kč, RPSN bylo sjednáno ve výši 279,29 Kč. Klient čerpal finanční prostředky převodem na účet. Obdobné informace soud zjistil, z obchodních podmínek právnická osoba příjmení jméno. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23.9.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 23.9.2021 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z poštovního podacího lístku ze dne 23.9.2021 soud zjistil, že listiny byly žalovanému odeslány dne 23.9.2021. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 22.10.2020 na účet č. bankovní účet částku ve výši 10.000 Kč, dne 24.8.2020 částku ve výši 10.000 Kč, dne 15.3.2021 částku ve výši 7.120 Kč, dne 21.12.2020 částku ve výši 1.000 Kč. Ze sdělení právnická osoba ze dne 8.11.2022 soud zjistil, že v rozhodném období byl majitelem účtu č. bankovní účet žalovaný. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 24.8.2020 právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). V tomto právním vztahu vystupoval právní předchůdce žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalovaný úvěr průběžně čerpal převodem na účet, jehož byl v rozhodné době majitelem. Soud vzal za prokázáno, že celkem právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 28.120 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jakožto podnikatel a žalovaný poté jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C číslo anonymizováno) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Právním předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného sjednaného úroku z úvěru a náhrad účelně vynaložených nákladů nevzniklo a nelze je tedy žalobci přiznat. V případě, že žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal předmět plnění v celkové výši 28.120 Kč, je povinen dosud nesplacené takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na právě uvedené soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 18.22,39 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24.10.2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat předžalobní výzvy zástupce žalobce ze dne 23.9.2021, která byla dne 23.9.2021 předána k poštovní přepravě a žalovanému došla v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ust. § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den, tj. 27.9.2021 a za dobu bez zbytečného odkladu lze tedy považovat dne 30.9.2021. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 28.9.2021 a za den prodlení lze považovat den 30.9.2021, kdy se nárok na vydání bezdůvodného obohacení stal splatným. Ve zbývajícím rozsahu tedy ohledně zaplacení kapitalizovaného úroku z úvěru a 3 x 250 Kč náhrady účelně vynaložených nákladů, celkem tedy 750 Kč soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou 18.222,39 Kč, ohledně které bylo žalobci vyhověno. Naopak úspěch žalovaného je představován částkou 11.183,05 Kč, neboť ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 62% předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 38% předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného, má žalobce vůči žalovanému právo na 24% (62% minus 38% = 24%) účelně vynaložených nákladů.
Náklady vynaložené žalobcem v daném případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.177 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 252 Kč, celkem tedy částka 2.629 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů za písemné doplnění ze dne 22.6.2022, neboť tyto skutečnosti měly být uvedeny již v žalobním návrhu.
Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 2.629 Kč. Vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu 24% účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 631 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zást. žalobce (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.