Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
24 C 97/2022-199
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 90 564,32 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 425 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,75 % ročně od 3. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 73 139,32 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 31 464 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 39 018,46 Kč od 4. 1. 2022 do 2. 10. 2022
a úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 21 593,46 Kč od 3. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 425 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,75 % ročně od 3. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 73 139,32 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 31 464 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 39 018,46 Kč od 4. 1. 2022 do 2. 10. 2022 a úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 21 593,46 Kč od 3. 10. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 1. 7. 2021 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 22 168 Kč a dále za službu podpora 32 832 Kč (podpora – odklad 6 480 Kč, podpora – nemoc 13 176 Kč a podpora – práce 13 176 Kč), to vše v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 125 Kč. Žalovaný však uhradil jen 3 375 Kč. Žalovaná částka pak představuje co do 25 478,73 Kč nesplacenou jistinu, co do 20 682,86 Kč nesplacený úrok, co do 6210 Kč nesplacenou službu podpora – odklad, co do 12 627 Kč nesplacenou službu podpora – nemoc, co do 12 627 Kč nesplacenou službu podpora – práce, co do 800 Kč náklady na upomínkování, co do 95,05 Kč smluvní úrok za prodlení s úvěrem a co do 12 739,37 Kč smluvní pokutu dle ust. V. 5.5. smlouvy, to vše ponížené o 601 Kč přeplatku. Žalobkyně dále obšírně rozvedla jednotlivé položky a v doplnění žaloby došlém soudu dne 23. 6. 2022 doplnila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tedy že porovnala příjmy a výdaje a dále plnění dosavadních dluhů, přičemž za tím účelem si mimo jiné vyžádala od žalovaného jeho výpis z účtu a doklad o příjmech.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z e-mailu ze dne 1. 7. 2021 soud zjistil, že jím žalobkyně poslala na adresu email smluvní dokumentaci žalovanému s pokyny, pokud se smlouvou souhlasí, zaplatit 1 Kč na účet žalobkyně s variabilním symbolem číslo a poznámkou„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy číslo“. Z přiložené smluvní dokumentace soud zjistil, že se zde žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč tak, že na jeho účet zašle 7 248 Kč, 13 552 Kč použije na úhradu předchozího úvěru podle smlouvy číslo 5 200 Kč použije na své náklady spojené s poskytnutím úvěru. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 22 168 Kč a doplňkovou službu podpora, to vše v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 125 Kč. Z dalšího e-mailu ze dne 1. 7. 2021 se pak podává, jaká část splátky připadala na jistinu a úrok a jaká na doplňkové služby. Pro níže vyložený právní názor soud z těchto listin žádná další skutková zjištění nečinil. Ze scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného a z přiložené kontroly se pak podává, že tento občanský průkaz není evidován jako neplatný.
4. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaný z účtu č. bankovní účet žalobkyni poukázal 1 Kč s variabilním symbolem číslo poznámkou celé jméno žalovaného.
5. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky soud zjistil, že si žalobkyně z účtu na účet poukázala 13 552 Kč s variabilním symbolem číslo a poznámkou celé jméno žalovaného.
6. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně žalovanému na účet číslo bankovní účet dne 1. 7. 2021 vyplatila částku 7 248 Kč s variabilním symbolem číslo a poznámkou celé jméno žalovaného doplatek úvěru.
7. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že v dubnu 2021 měl žalovaný čistý příjem (převodem na účet) 25 978 Kč.
8. Z výpisů z účtu č. bankovní účet za měsíce březen až květen 2021 soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného. Žalovaný měl za toto období příjmy vždy cca anonymizována tři slova tis. Kč měsíčně, avšak výdaje rovněž cca anonymizována tři slova tis. Kč měsíčně, přičemž měsíc vždy končil záporným zůstatkem až cca anonymizováno tis. Kč. Je zde mnoho pohybů, přičemž veškeré výdaje jsou v malých částkách (supermarkety, čerpací stanice, nápojové automaty atp.). Z celkových příjmů však tvoří mzda vždy jen anonymizována tři slova tis. Kč a zbytek se skládá z poskytnutých úvěrů od jiných poskytovatelů (namátkou nejčastěji anonymizováno anonymizováno, anonymizováno anonymizováno, anonymizována tři slova atp.).
9. Jelikož soud po zhodnocení shora citovaných důkazů přijal závěr o tom, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala řádně (viz níže), z dalších provedených důkazů již pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil.
10. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. V projednávaném případě žalobkyně po přezkoumání příjmů a výdajů žalovaného dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytovaný úvěr splácet. S tímto závěrem se však soud neztotožnil. Předně je třeba konstatovat, že za březen až květen 2021 činil příjem žalovaného z jeho zaměstnání v průměru 26 tis. Kč měsíčně, avšak jeho výdaje přesahovaly 55 tis. Kč, přičemž jeho bilance na účtu končila pravidelně se záporným zůstatkem vyšším 10 tis. Kč. Vyšší záporný zůstatek žalovaný neměl jen pro časté čerpání dalších úvěrů. Je tak zcela evidentní, že žalovaný nebyl schopen žalobkyní poskytnutý úvěr splácet, aniž by musel žádat o další spotřebitelské úvěry. Pokud se žalobkyně takovýmto způsobem podílí na obchodu s bídou a svým nezodpovědným jednáním žene žalovaného (přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že to není ojedinělý případ) do dluhové pasti, nelze těmto predátorským praktikám přiznat právní ochranu. Jak ostatně jinak nazvat situaci, kdy je žalovanému fakticky poskytnuto 20 800 Kč, hnán nouzí se„ dobrovolně“ zaváže zaplatit 81 000 Kč (včetně doplňkových služeb) a žalováno je (po částečných úhradách) již 90 564,32 Kč. Z tohoto důvodu soud shledal uzavřenou smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou.
16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 800 Kč (zde není možné počítat s náklady na poskytnutí, ale jen s fakticky poskytnutými peněžními prostředky). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 3 375 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 17 425 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 1. 10. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání doručena prostřednictvím datové schránky), následující den, tj. 2. 10. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 3. 10. 2022 do prodlení.
17. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 425 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 3. 10. 2022 v žalobkyní požadované výši 10,75 % ročně, tedy nižšího, než by žalobkyni podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., náleželo. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
18. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 73 139,32 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 31 464 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 39 018,46 Kč od 4. 1. 2022 do 2. 10. 2022 a úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 21 593,46 Kč od 3. 10. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
19. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.