Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
74 C 205/2022-128
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 27 772,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 436,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 436,01 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 27 336,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 772,60 Kč od 21. 11. 2020 do 28. 1. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 336,59 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem 8,25 % ročně z částky 27 772,60 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 436,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 436,01 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 27 336,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 772,60 Kč od 21. 11. 2020 do 28. 1. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 336,59 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem 8,25 % ročně z částky 27 772,60 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 24. 3. 2022 domáhala zaplacení částky ve výši 27 772,60 Kč s příslušenstvím. Nárok vznikl z titulu nevrácených peněžních prostředků, které žalovanému poskytla právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9. 1. 2018 Smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Dne 30. 1. 2018 byl uzavřen dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru, kterým se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč. Dodatek byl uzavřen v rámci internetové bankovnictví. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný revolvingový úvěr opakovaně čerpal, když v součtu vyčerpal prostředky v celkové výši 53 859,52 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku, včetně sjednaných úroků ve výši 16,9 % ročně, splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % měsíčně ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 500 Kč, a to vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný se dále zavázal uhradit sjednané poplatky např. 50 Kč za každé čerpání. Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 50 489,75 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když neuhradil splátku splatnou dne 15. 8. 2020, dne 15. 9. 2020 a dne 15. 10. 2020, právní předchůdce žalobkyně proto v souladu se smlouvou ke dni 20. 11. 2020 úvěr zesplatnil. Právní předchůdce žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021 postoupil pohledávky vyplývající z uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni. Dlužná částka ve výši 27 772,60 Kč představuje neuhrazenou jistinu. Žalobkyně dále požadovala úhradu úroku ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 27 772,60 Kč od 21. 11. 2020 (ode dne následujícího po zesplatnění) do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 27 772,60 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, když provedl lustraci žalovaného v rejstřících a jeho finanční situaci zjistil z žádosti o úvěr. Žalovaným uvedený příjem 38 000 Kč právní předchůdce žalobkyně ověřil z účtu, který měl žalovaný u právního předchůdce žalobkyně veden. Při určení výdajů vycházel právní předchůdce žalobkyně ze statistických údajů a interního ekonomického modelu, když počítal s výdaji ve výši 9 128 Kč. Zároveň mezi výdaje zahrnul splátky úvěrů: ve výši 1 250 Kč (u právní předchůdce žalobkyně), ve výši 6 592 Kč (u jiné banky). Právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet, když žalovanému po úhradě současných výdajů (38 000 Kč – 9 128 Kč – 1 250 Kč – 6 592 Kč) zbyde dostatečná částka (21 030 Kč) k úhradě splátky úvěru (1 500 Kč) a případných dalších výdajů. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat jí plnou náhradu nákladů řízení.
2. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, provedl soud dokazování jen listinami předloženými žalobkyní.
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9. 1. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) a žalovaný podepsali dne 9. 1. 2018 listinu označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru. Obsahem smlouvy je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 10 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěru, tj. částku ve výši 500 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 16,9 % ročně a poplatků. Smluvní strany si sjednaly, že úvěr bude čerpán a splácen prostřednictvím úvěrového účtu č. bankovní účet. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a ceník právního předchůdce žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně plyne bližší úprava práv a povinností smluvních stran. Z ceníků právního předchůdce žalobkyně vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému (ceník účinný od 10. 8. 2018, ceník účinný od 17. 9. 2018, ceník účinný od 20. 1. 2019, ceník účinný od 20. 4. 2020, ceník účinný od 22. 7. 2019, ceník účinný od 27. 1. 2018, ceník účinný od 27. 7. 2020).
4. Z dodatku ze dne 30. 1. 2018 plyne, že jím byla měněna smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 9. 1. 2018 a to tak, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěru, tj. částku ve výši 1 500 Kč, a to včetně smluveného úroku a poplatků.
5. Z obratové historie k účtu číslo plyne, jak byl úvěr čerpán a kdy a v jaké výši byly hrazeny splátky úvěru. Dále z něj plyne, že žalovaný čerpal úvěr opakovaně, když vyčerpal celkem částku ve výši 86 623,82 Kč a uhradil celkem částku ve výši 86 187,81 Kč.
6. Z příkazu k úhradě ze dne 9. 1. 2018 soud zjistil, že byl dne 9. 1. 2018 podepsán žalovaným, který přikázal právnímu předchůdci žalobkyně odeslat částku 6 000 Kč z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet.
7. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu ze dne 21. 11. 2020 soud zjistil, že bylo vystaveno právním předchůdcem žalobkyně pro žalovaného, kterým měl být žalovaný právním předchůdcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ve výši 32 879 Kč. Dále z něj plyne, že jím měl být žalovaný informován, že ke dni 20. 11. 2020 právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr vedený na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Doklad o odeslání rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu nebyl předložen.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 3. 2021 soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně specifikovaných v příloze smlouvy na žalobkyni. Přílohu smlouvy o postoupení pohledávek tvoří seznam postoupených pohledávek, ve kterém je uvedena žalobou uplatňovaná pohledávka.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 3. 2021 včetně informace o zpracování osobních údajů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo na žalobkyni. Dále z něj plyne, že oznámením měl být žalovaný vyzván k úhradě částky ve výši 34 151,48 Kč. Doklad o odeslání oznámení nebyl předložen.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ve výši 35 882,55 Kč, a to do 28. 1. 2022. Výzva byla žalovanému odeslána dne 19. 1. 2022 (sledování zásilek).
11. Z výstupu z insolvenčního rejstříku ze dne 10. 8. 2022 plyne, že ke dni 10. 8. 2022 žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem.
12. Z výpisu z CCB plyne, že k 28. 1. 2018 byl evidován závazek – úvěr s limitem 210 531 Kč a se splátkou ve výši 6 592 Kč.
13. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 9. 1. 2018 vyplývá výše příjmu uvedeného žalovaným (38 000 Kč), když výdaje včetně splátek na úvěry byly uvedeny v částce 0 Kč.
14. Z výpisu z internetových stránek Ministerstva vnitra ČR (neplatné doklady) plyne, že číslo obč. průkazu nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů.
15. Z výpisů z účtu č. bankovní účet za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 soud zjistil, že majitelem účtu je žalovaný. Dále z nich plyne, že účet byl v měsíci dubnu, květnu, červenci, srpnu, říjnu a prosinci roku 2017 v debetu; v měsíci březnu, červnu roku 2017 byl zůstatek do 100 Kč; v měsíci září, listopadu roku 2017 byl zůstatek do 1 000 Kč. Na účet přicházela pravidelně měsíčně mzda ve výši mezi 23 až 47 tisíci Kč. Dále z nich vyplývá, že většina odchozích plateb za celé období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 byla provedena v cizině (platby kartou či výběry proběhly převážně v Itálii nebo Francii), když nelze zjistit, na co byly finanční prostředky použity, zda se jednalo o výdaje na bydlení, energie, ošacení, jídlo.
16. Z výpisů z interní databáze (č. l. 28, č. l. 30) soud ničeho nezjistil.
17. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali dne 9. 1. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěru, tj. částku ve výši 500 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 16,9 % ročně a poplatků. Dne 30. 1. 2018 se právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dohodli na změně smlouvy o revolvingovém úvěru, kterým byla měněna výše úvěrového limitu na částku ve výši 30 000 Kč, a kterou se žalovaný zavázal splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěru, tj. částku ve výši 1 500 Kč, a to včetně smluveného úroku a poplatků. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a ceníky právního předchůdce žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně plyne bližší úprava práv a povinností smluvních stran. Z ceníků právního předchůdce žalobkyně vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému. Žalovaný úvěr opakovaně čerpal, když vyčerpal celkem částku ve výši 86 623,82 Kč a uhradil celkem částku ve výši 86 187,81 Kč. Právní předchůdce žalobkyně vyhotovil dne 21. 11. 2020 dopis adresovaný žalovanému, kterým ho vyzval k úhradě částky ve výši 32 879 Kč. Doklad o odeslání, resp. doručení dopisu nebyl soudu předložen. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021 došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně včetně pohledávky uplatňované žalobou na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně vyhotovil dne 9. 3. 2021 dopis adresovaný žalovanému, kterým mu oznámil, že žalobou uplatňovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Doklad o odeslání, resp. doručení oznámení nebyl soudu předložen. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně dne 18. 1. 2022 vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 35 882,55 Kč ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo to do 28. 1. 2022. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 9. 1. 2018 uvedl, že jeho příjem činí 38 000 Kč a jako výdaje uvedl částku ve výši 0 Kč. Žalovaný ke dni 28. 1. 2018 splácel úvěr s limitem 210 531 Kč, a to se splátkou ve výši 6 592 Kč. Účet žalovaného byl v měsíci dubnu, květnu, červenci, srpnu, říjnu a prosinci roku 2017 v debetu; v měsíci březnu, červnu roku 2017 byl zůstatek do 100 Kč; v měsíci září, listopadu roku 2017 byl zůstatek do 1 000 Kč. Na účet přicházela pravidelně měsíčně mzda ve výši mezi 23 až 47 tisíci Kč, když však většina odchozích plateb za celé období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 byla provedena v cizině (platby kartou či výběry proběhly převážně v Itálii nebo Francii), když nelze zjistit, na co byly finanční prostředky použity, zda se jednalo o výdaje na bydlení, energie, ošacení, jídlo.
18. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
19. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle ustanovení § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
21. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku, část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
22. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
25. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
26. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
28. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
29. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
30. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit úvěr, když právní předchůdce žalobkyně sice ověřil výši příjmů žalovaného (z účtu vedeného pro žalovaného), avšak vůbec nezjišťoval výši výdajů, natož že by si zjištěnou výši ověřil. Právní předchůdce žalobkyně vůbec nezohlednil skutečnost, že výdaje zjistitelné z výpisu z účtu buď přesahují, nebo se rovnají jeho příjmům, přičemž výdaje zjistitelné z výpisu z účtu jsou výdaji vzniklými v zahraničí a s největší pravděpodobností se nejedná o výdaje na bydlení, energie, ani se nejedná o splátky již existujících závazků. To vše za situace, kdy bylo právnímu předchůdci žalobkyně známo, že žalovaný splácí již dva úvěry – jeden u právního předchůdce žalobkyně a druhý u jiné banky, tedy již v minulosti jeho příjmy nepokryly jeho výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak vůbec nezjistil, jaké jsou konkrétní (skutečné) výdaje žalovaného, které jsou nezbytné (např. bydlení, strava, …), a které výdaje může v případě poskytnutí úvěru omezit. Namísto tohoto se právní předchůdce žalobkyně spokojil pouze se statistickými výdaji (v paušální výši), které však vůbec neodpovídaly realitě. Právní předchůdce žalobkyně tak zejména nezjistil, jaké jsou„ volné“ peněžní prostředky žalovaného a zda z nich bude žalovaný schopen uhradit úvěr. Právní předchůdce žalobkyně tak neměl dostatek podkladů, aby vyhodnotil, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet, když zjištěné skutečnosti navíc zcela ignoroval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky Juliane Kokott ve věci C -679/2018„ Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019). Závěry podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C -679/2018 ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím úvěru.
31. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru (uzavřená dle § 2395 občanského zákoníku) neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného (§ 588 občanského zákoníku).
32. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvu o revolvingovém úvěru je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl žalobkyni nárok na úhradu úroků (běžících ve výši 16,9 %, resp. požadovaného ve výši 8,25 %), ani na úhradu poplatků, neboť tyto byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 86 623,82 Kč. Žalovaný již uhradil částku ve výši 86 187,81 Kč, když k úhradě zbývá částka ve výši 436,01 Kč. Žalovaný se tak o tuto částku bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku žalobkyni vrátit. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. Jelikož smlouva je neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost nároku na vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění žalobkyní požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 18. 1. 2022, která mu byla odeslána, a to se splatností do 28. 1. 2022. Žalovaný se tak dostal ode dne 29. 1. 2022 do prodlení, a je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
33. Žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky 436,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 436,01 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, vyhověl (výrok I.).
34. Naopak žalobkyni nevzniklo právo na úhradu úroků a poplatků, soudu tak nezbylo než žalobu, co do částky ve výši 27 336,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 772,60 Kč od 21. 11. 2020 do 28. 1. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 336,59 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem 8,25 % ročně z částky 27 772,60 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, zamítnout (výrok II.).
35. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měl by právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné nepřiznal (výrok III.).
36. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.