Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
74 C 242/2022-134
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 69 585,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 68 279,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 68 279,37 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1 306 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 070,28 Kč, s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 68 279,37 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 357,71 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 306 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 981,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 68 279,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 68 279,37 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1 306 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 070,28 Kč, s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 68 279,37 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 357,71 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 306 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 981,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 1. 6. 2022 domáhala zaplacení částky ve výši 69 585,37 Kč s příslušenstvím. Nárok ve výši 69 585,37 Kč s příslušenstvím vznikl z titulu nevrácených peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne 26. 5. 2016 Smlouvou o úvěru číslo se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 200 000 Kč, když úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Na základě smlouvy o úvěru žalovaný vyčerpal dne 26. 5. 2016 částku ve výši 200 000 Kč, když se smlouvou o úvěru zavázal tuto částku žalobkyni vrátit, včetně úroků ve výši 7,9 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 109 Kč. Splátky byly splatné k 26. dni v měsíci počínaje 26. 6. 2016. Žalovaný se dále zavázal uhradit sjednané poplatky. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, proto žalobkyně v souladu se smlouvou ke dni 26. 11. 2021 úvěr zesplatnila. Dlužná částka ve výši 69 585,37 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 68 279,37 Kč a z poplatků ve výši 1 306 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 7,9 % ročně z poskytnutého úvěru ode dne zesplatnění úvěru (26. 11. 2021) do dne podání žaloby kapitalizovaný v částce výši 5 070,28 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z nesplacené jistiny a poplatků v částce 69 585,37 Kč ode dne zesplatnění úvěru (26. 11. 2021) do dne podání žaloby kapitalizovaný v částce výši 3 357,71 Kč, úrok ve výši 7,9 % ročně z částky 68 279,37 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 69 585,37 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, a to před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným. Žalovaný uvedl, že má příjem 14 233, 458 Kč. Žalovaným tvrzené výdaje žalobkyně porovnala s výdaji modelovými. Pokud byly výdaje tvrzené žalovaným vyšší nežli výdaje modelové, použila výdaje deklarované. Žalobkyně dále porovnala náklady na splátky deklarované žalovaným, které porovnala se zjištěnými, a použila částku vyšší. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet a přistoupila k poskytnutí úvěru žalovanému. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat jí plnou náhradu nákladů řízení.
2. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, provedl soud dokazování jen listinami předloženými žalobkyní.
3. Z výpisu z interní databáze plyne, že žalovaný požádal dne 23. 5. 2016 žalobkyni o úvěr ve výši 400 000 Kč, když schválen byl úvěr ve výši 400 000 Kč, ale doporučen byl ve výši 200 000 Kč.
4. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 26. 5. 2016 plyne, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 200 000 Kč, jako roční příjmy z podnikání byla uvedena částka ve výši 530 229 Kč, jako roční výdaje na podnikání byla uvedena částka ve výši 318 137 Kč, jako ostatní příjmy a výdaje byla uvedena částka ve výši 0 Kč.
5. Z listin y označené jako smlouva o úvěru – anonymizována dvě slova půjčka číslo ze dne 26. 5. 2016 soud zjistil, že byla účastníky podepsána dne 26. 5. 2016. Na základě ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který se, a to včetně úroku ve výši 7,9 % ročně, žalovaný zavázal vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 109 Kč splatných k 26. dni v měsíci, počínaje 26. 6. 2016. Žalovaný se dále zavázal uhradit sjednané poplatky. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry, ze kterých plyne bližší úprava práv a povinností smluvních stran.
6. Z předsmluvních informací plyne výše úvěru (200 000 Kč), výše splátek (3 109 Kč), výše úroků (7,9 % ročně). Z předsmluvních informací ke kreditní kartě plyne výše úvěru čerpaného prostřednictvím karty (30 000 Kč), výše úroku (21,9 % ročně), výše splátky (5 % z vyčerpané částky). Z vysvětlení předsmluvních informací plyne, co jednotlivé pojmy znamenají.
7. Z výpisu z účtu č. bankovní účet plyne, že byl veden pro žalovaného. Dále z něj vyplývá, že žalovaný čerpal dne 26. 5. 2016 úvěr v částce 200 000 Kč.
8. Z výpisu z účtu č. bankovní účet plyne, že byl veden pro žalovaného. Dále z něj vyplývá, že na něj byla dne 26. 5. 2016 připsána částka ve výši 200 000 Kč, která byla dne 27. 5. 2016 v hotovosti vybrána.
9. Z výpisů z interního systému (přílohová obálka, č. l. 45-130) soud ničeho nezjistil, předně protože byly vyhotoveny v cizím jazyce a dále proto, že obsahují značné množství zkratek a bez bližšího vysvětlení žalobkyní nelze ani určit, co z nich má vyplývat.
10. Z výpisu z interního systému plyne, jakou částku žalobkyně eviduje jako neuhrazenou v období od 26. 5. 2016 do 25. 4. 2022, avšak kolik bylo uhrazeno a kdy z něj nelze zjistit.
11. Z opakované výzvy k zaplacení dluhu soud zjistil, že byla vyhotovena pro žalovaného, když jí měl být vyzván k úhradě částky ve výši 5 155,42 Kč, a to do 13. 7. 2021. Doklad o odeslání výzva žalovanému nebyl předložen.
12. Z opakované výzvy k zaplacení dluhu soud zjistil, že byla vyhotovena pro žalovaného, když jí měl být vyzván k úhradě částky ve výši 5 326,51 Kč, a to do 14. 8. 2021. Doklad o odeslání výzva žalovanému nebyl předložen.
13. Z kopie obálky ze dne 19. 8. 2021 nelze zjistit, co bylo žalovanému odesláno.
14. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28. 11. 2021 plyne, že jím byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 72 395,92 Kč, a to do 5. 12. 2021. Dále z něho plyne, že žalovanému bylo oznámeno, že ke dni 26. 11. 2021 došlo k zesplatnění úvěru. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 30. 11. 2021 (kopie obálky).
15. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 19. 8. 2021 soud zjistil, že byla vyhotovena pro žalovaného, když jí měl být vyzván k úhradě částky ve výši 9 138,32 Kč, a to do 18. 9. 2021.
16. Z kvalifikované výzvy ze dne 2. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo ve výši 77 133,78 Kč, a to do 7 dnů. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 3. 5. 2022 (podací arch).
17. Z výpisu z obchodní rejstříku žalobkyně plyne, že předmětem činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru.
18. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci podepsali dne 26. 5. 2016 listin u označenou jako smlouva o úvěru – anonymizována dvě slova půjčka číslo. Na základě této listin y se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který se, a to včetně úroku ve výši 7,9 % ročně, žalovaný zavázal vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 109 Kč splatných k 26. dni v měsíci, počínaje 26. 6. 2016. Žalovaný se dále zavázal uhradit sjednané poplatky. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry, ze kterých plyne bližší úprava práv a povinností smluvních stran. Žalovaný úvěr ve výši 200 000 Kč čerpal dne 26. 5. 2016. Žalobkyně vyhotovila dvě opakované výzvy a dne 19. 8. 2021 vyhotovila poslední výzvu, když všechny výzvy byly určeny pro žalovaného. Žalovaný byl oznámením ze dne 28. 11. 2021 žalobkyní informován, že žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 26. 11. 2021 a zároveň ho vyzvala k úhradě částky ve výši 72 395,92 Kč, a to do 5. 12. 2021. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 30. 11. 2021. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně dne 2. 5. 2022 vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 77 133,78 Kč vzniklé ze smlouvy o úvěru číslo, a to do 7 dnů. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 3. 5. 2022. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl jako svůj roční příjem z podnikání částku ve výši 530 229 Kč, jako roční výdaje na podnikání částku ve výši 318 137 Kč, jako ostatní příjmy a výdaje částku ve výši 0 Kč.
19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistila o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žaloba samotná sice obsahuje nějaká tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného, avšak jsou z části nesrozumitelná (nejasnost pojmů jako výpočet platební kapacity, platební kapacita vypočtená systémem, aplikační skore, DSTI, risk KO kritéria, atd.), a zároveň z nich nelze zjistit, jaké konkrétní informace žalobkyně zjistila (kolik přesně činily příjmy, kolik činily výdaje, zda má žalovaný jiné závazky, zda byly informace ověřeny, …) a jakým způsobem je vyhodnotila. Proto byla žalobkyně před samotným jednáním vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistila o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně však svá tvrzení řádně nedoplnila, když její tvrzení zůstala pouze v obecné rovině, např. neuvedla, z jakých konkrétních výdajů vycházela (neuvedla částku, ani zda počítala s tvrzenými či modelovými výdaji), zda měl žalovaný nějaké závazky (v jaké výši, …). Soud byl proto připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene tvrzení a důkazního ohledně prokázání skutečnosti, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistila o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud dodává, že poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání. Jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. není třeba jednání odročovat. Závěrem soud dodává, že k nedostatečným tvrzením se dokazování neprovádí, proto neprovedl důkaz daňovým přiznáním žalovaného.
20. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
21. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Podle ustanovení § 2399 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
23. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku , část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
24. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
25. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
28. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr/úvěry nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím úvěru.
29. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
30. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti jí zákonem stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splatit úvěr. Jelikož žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem a jaké informace žalobkyně zjistila o schopnosti žalovanému splácet úvěr, soud proto vycházel z toho, že žalobkyně výši příjmů a výdajů vůbec zjišťovala, natož že by zjištěnou výši nějak ověřila. Žalobkyně tak zejména nezjistila, jaké jsou„ volné“ peněžní prostředky žalovaného a zda z nich bude žalovaný schopen uhradit úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky Juliane Kokott ve věci C -679/2018„ Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , ze dne 20. 3. 2019). Závěry podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C -679/2018 ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
31. Soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nepostupovala s odbornou péčí a náležitě tak nezjistila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru číslo neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného (§ 588 občanského zákoníku ).
32. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru číslo je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl žalobkyni nárok na úhradu úroků (ani běžících ve výši 7,9 % p. a., ani kapitalizovaných ve výši 5 070,28 Kč), ani na úhradu poplatků (1 306 Kč), neboť tyto byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 200 000 Kč, když žalobkyně uvedla, že k úhradě zbývá na jistině částka 68 279,37 Kč. Soud uvádí, že je zjevné, že žalovaný něčeho uhradil, avšak v řízení se nepodařilo zjistit, kolik žalovaný uhradil, proto soud vycházel z nedoplatku tvrzeného žalobkyní. Soud dodává, že bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že uhradil částku větší. Žalovaný se tak o částku ve výši 68 279,37 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku žalobkyni vrátit. Jelikož smlouva je neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost nároku na vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění žalobkyní požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením ze dne 28. 11. 2021, které mu bylo odesláno dne 30. 11. 2021, a to se splatností nejpozději do 5. 12. 2021. Žalovaný se tak dostal ode dne 6. 12. 2021 do prodlení, a je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
33. Žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky 68 279,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 68 279,37 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, vyhověl (výrok I.).
34. Naopak žalobkyni nevzniklo právo na úhradu úroků a poplatků soudu, tak nezbylo než žalobu, co do částky ve výši 1 306 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 070,28 Kč, s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 68 279,37 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 357,71 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 306 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, zamítnout (výrok II.).
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 981,6 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení po kapitalizaci příslušenství v rozsahu 86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 784 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 69 585,37 Kč sestávající z částky 3 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 900 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 600 Kč ve výši 2 646 Kč.
36. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.