Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 236/2022-61
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka, se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (anonymizováno půjčka) uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným. Tvrdila, že na základě předmětné smlouvy zaslala žalovanému na jeho účet finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal vrátit ve 20 pravidelných měsíčních splátkách po částka počínaje dnem datum. Žalovaný vyjma úhrady částky částka dne datum neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhala též úhrady částky částka představující smluvní pokutu. K úhradě dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzýván. Dále uvedla, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného provedla zejména vyžádáním výplatní pásky žalovaného a porovnáním údajů uvedených žalovaným s údaji doloženými v dokladech. Dále provedla lustraci žalovaného v dostupných registrech.
2. Žalovaný v odporu ze dne datum namítal, že není v jeho možnostech dlužnou částku splatit, neboť mu z výplaty zbývá minimální nezadržitelná částka, tj. částka. V době uzavření smlouvy procházel těžkým obdobím, byl na dně a užíval drogy. Na uzavření smlouvy si nevzpomíná. Minulý rok dokončil léčbu v anonymizována dvě slova v část obce. Při jednání dne datum požádal o povolení uhradit dlužnou částku do tří měsíců od právní moci rozsudku, kdy uvedl, že žalobkyně přihlásila pohledávku do jeho insolvenčního řízení, ve kterém jí nepopřel.
3. Žalobkyně v replice ze dne datum uvedla, že má za to, že řádně a dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Údaje pro posouzení zjišťovala z žalovaným předložených dokladů, z veřejně dostupných údajů a také z prohlášení žalovaného ve smlouvě. Žalovaný ze svého závazku nezaplatil prakticky ničeho a dostal se do prodlení, což navýšilo pohledávku. Žalobou uplatňované nároky nepřekračují žádnou hranici stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se před podáním žaloby pokoušela tři měsíce o uzavření mimosoudní dohody.
4. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně a její právní zástupce z nařízeného jednání konaného dne datum omluvili, soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).
5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.
6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že celková výše spotřebitelského úvěru činila částka. Úvěr měl být splacen ve dvaceti měsíčních splátkách po částka. Celková částka, která měla být zaplacena, činila částka. Výše zápůjční úrokové sazby činila anonymizováno ročně, RPSN činila anonymizováno. Za opomenuté platby měla být žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši částka a poplatek za upomínku ve výši částka a dále úroky z prodlení. Nebudou-li dlužné částky úvěru ani v dodatečné lhůtě uhrazeny, dojde k zesplatnění úvěru – v takovém případě je klient povinen uhradit věřiteli (žalobkyni) smluvní pokutu ve výši anonymizováno denně z částky, s níž je v prodlení. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla anonymizováno a celkové výše úvěru, nejvýše však částka.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka číslo ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne datum žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, přičemž sjednaná zápůjční úroková sazba činila anonymizováno p.a. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni ve 20 měsíčních splátkách po částka celkem částku částka. První splátka byla stanovena dnem datum.
8. Ze splátkového kalendáře smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný měl úvěr splatit do datum.
9. Z lustrace v Centrální evidenci exekucí ze dne datum bylo zjištěno, že k fyzické osobě RČ: číslo nebyl nalezen žádný exekuční titul.
10. Z úvěrové zprávy anonymizováno ze dne datum bylo zjištěno, že zde bylo uvedeno celkem anonymizováno kontraktů, z toho anonymizováno ukončené, anonymizováno odvolaný, anonymizováno odmítnuté, anonymizováno existující splátkové, anonymizováno existující nesplátkový, anonymizováno žádost o splátkovou operaci a jedna žádost o kartu. Celkové měsíční splátky činily částka a zbývalo uhradit částka.
11. Z výplatní pásky žalovaného za prosinec 2018 vydané zaměstnavatelem, společností anonymizováno právnická osoba bylo zjištěno, že základní mzda žalovaného činila částka.
12. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet za období od datum do datum bylo zjištěno, že dne datum poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka.
13. Z upomínek ze dne datum, datum, datum a datum bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.
14. Ze sdělení ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno, že se dluh stal ke dni datum splatným.
15. Z předžalobní upomínky ze dne datum, vč. podacího archu, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.
16. Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu (ději), a to že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu žalobkyně poskytovala úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet a zaplatit žalobkyni sjednané úroky. Protože žalovaný úvěry řádně nesplácel (vyjma úhrady částky částka), přistoupila žalobkyně dne datum k zesplatnění úvěru. Žalovaný tak žalobkyni na jistině úvěru dluží částka.
17. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).
18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
22. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinnost s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne datum.
25. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinnost, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C číslo, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C číslo, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací).
26. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta její právní předchůdkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k nařízenému jednání dne datum, nemohli být soudem vyzváni k doplnění tvrzení, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného (mimo lustrace ve veřejných rejstřících, vyžádání výplatní pásky žalovaného a vyplnění formuláře) zkoumána a k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení, a poučeni o následcích nesplnění výzvy soudu ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Nebylo tak zjištěno, že by žalobkyně blíže zkoumala výdaje žalovaného, tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Z listin, které si žalobkyně před uzavřením smlouvy vyžádala, bylo patrné, že základní hrubá měsíční mzda žalovaného činila částka a že měl žalovaný závazky v celkové výši částka, přičemž celkové měsíční splátky těchto závazků činily částka. Z předložených listin se nepodává, že by žalobkyně blíže zkoumala další výdaje žalovaného.
27. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.
28. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny částka a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od prodlení žalovaného (§ 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II.). Ve zbývajícím rozsahu (co do částky částka představující smluvní pokutu) pak bylo třeba žalobu zamítnout (výrok I.).
29. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 66,66 % proti 33,34 % žalovaného, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu anonymizována dvě slova minus anonymizováno) svých účelně vynaložených nákladů, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů zastoupení advokátkou. Advokátovi náleží odměna dle § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši částka a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý ze 4 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a sepis repliky dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši částka, tj. celkem částka; anonymizováno těchto nákladů tak činí částka O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).
30. Lhůta ke splnění povinnosti vymezené ve výrocích II. a III. byla soudem prodloužena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty za středníkem o. s. ř. na tři měsíce od právní moci rozsudku. Při určení lhůty k plnění soud hodnotil nejen ekonomickou a sociální situaci žalovaného (žalovaný nesplnil podmínky pro oddlužení, když v době zrušeného oddlužení – červen 2021 byl bez zaměstnání či jiného zdroje příjmů), ale i další skutkové okolnosti. Soud dále přihlédl k délce prodlení žalovaného (pohledávka žalobkyně se stala splatnou dne datum, tj. před více než dvěma lety), celkové výši dluhu (částka s příslušenstvím) a skutečnosti, že se žalovaný nepokoušel před podáním žaloby svou situaci s žalobkyní řešit ani přes předžalobní upomínky a v průběhu sporu se svůj dluh nesnažil alespoň po částech uhrazovat (resp. taková skutečnost nebyla žalovaným tvrzena). Soud taktéž zohlednil, že ekonomický dopad nesplněného závazku na žalobkyni jako věřitele nebude nijak zásadní a nemůže ji nijak poškodit (žalovaný uváděl, že chce podat další návrh na povolení oddlužení).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, ke Krajskému soudu v Praze, do 15 dnů ode dne doručení.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.