Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
20 C 74/2020-71
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 640 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 8 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky od 19. 2. 2019 do 30. 12. 2019 z částky 10 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 600 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 577,87 Kč a úroky ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 8 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky od 19. 2. 2019 do 30. 12. 2019 z částky 10 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 600 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 577,87 Kč a úroky ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 640 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, kterou s žalovanou jakožto spotřebitelem uzavřela právnická osoba anonymizováno (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, s tím, že žalovaná se zavázala vrátit mimo této částky částku 8 000 Kč, pojištění ve výši 240 Kč, a to vše v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 304 Kč. Žalovaná uhradila pouze 2 600 Kč. Dne datum došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, když postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze stejného dne. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení 15 640,00 Kč (dlužné jistiny ve výši 10.000,00 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5.640,00 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 1 577,87 Kč (úrok ve výši 19,52 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000,00 Kč od 12. 02. 2019 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 769,17 Kč (zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000,00 Kč od 19. 2. 2019 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení datum), úroků ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000,00 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000,00 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to soudní cestou.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná.
3. K nařízenému jednání soudu se dostavila žalobkyně, když žalovaná se bez omluvy nedostavila, a proto soud jednal v její nepřítomnosti. V rámci jednání byly provedeny níže uvedené důkazy.
4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkem 18 240 Kč v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. V rámci smlouvy byla vyplněna karta zákazníka, ve které byly uvedeny iniciály žalované, její adresa, skutečnost, že je rozvedená, žije s partnerem, má ukončené středoškolské vzdělání, bydlí se spolubydlící. Současně bylo uvedeno, že pracuje na hlavní pracovní poměr a smlouva je na dobu neurčitou, když čistý příjem činí 17 400 Kč a jako výdaje jsou označeny 3 000 Kč jakožto výdaje na bydlení, 4 000 Kč osobní výdaje. K tomuto měly být předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva. Z pracovní smlouvy a mzdového výměru soud zjistil, že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od datum do datum, pracovní doba byla sjednána v rozsahu anonymizováno hodin týdně, pracovní pozice byla anonymizována dvě slova, se základní mzdou anonymizováno Kč/hod. Z výplatní pásky za listopad 2017 soud zjistil, že příjem žalované činil 17 401 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 7. 5. 2020, která byla téhož dne odeslána.
5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že předmětné pohledávky byly postoupeny na žalobkyni ve smyslu § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, když o této skutečnosti byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, v rámci které byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od obdržení dopisu, když dle podacího lístku toto bylo odesláno dne 13. 12. 2019.
1. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
1. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
1. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
1. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000Kč. Žalovaný vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr.
1. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.
1. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila smlouvy o úvěru a kartu zákazníka když dále uvedla, že informace žalovanou uvedené byly řádně přezkoumány listinami, které byly doloženy, což měly být pracovní smlouva, výplatní pásky výpisy z účtu za duben a květen 2018 a pracovní smlouva spolu a výplatní páskami. Množné číslo však nebylo splněno, když žalovaná v době požádání o úvěr měla odpracován pouze jeden měsíc, za který byla výplatní páska předložena, a kterou bylo prokázáno, že příjem žalované činil 17 401 Kč. Dále z pracovní smlouvy však bylo prokázáno, že se jednalo pouze o smlouvu na dobu určitou, nikoli neurčitou, jak bylo v kartě zákazníka uvedeno. Dále bylo konstatováno, že za bydlení platí žalovaná 3 000 Kč bez jakéhokoliv vysvětlení, zda se jedná o nájem či zálohy na energie, když rovněž nebyly nijak prokazovány tvrzené výdaje ve výši 4 000 Kč. Z předloženého má soud za to, že žalobkyně zkoumala příjmovou stránku žalované, avšak není prokázáno, že by se řádně zabývala výdajovou stránkou, když výpisy z účtu soudu předloženy nebyly, a ani v rámci prověřování se poskytovatel zápůjčky nezabýval tím, jakou částku žalovaný utratí konkrétně za bydlení, stravu, drogerii, cestování do a z práce. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména doložené náklady na bydlení, dopravu, stravování.
1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byly ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, když žalovaný vrátil částku 2 600 Kč, jak uvedla sama žalobkyně, tedy doposud nevrátila částku 7 600 Kč. Žalovaná se tedy dopustila ve smyslu § 2991 a násl. o.z. bezdůvodného obohacení, a proto soud v této části žalobě vyhověl, když ve zbytku požadavku žalobkyně, tak jak je specifikováno ve výroku II., žalobu jakožto nedůvodnou zamítnul.
1. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z přiznané částky podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 31. 12. 2019, když teprve oznámením o postoupení pohledávky současně s výzvou k zaplacení ze dne 29. 11. 2019 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Tato výzva jí byla byla doručena tzv. fikcí dle § 573 o.z. dne 18. 12. 2019 a sama žalobkyně poskytla lhůtu v délce 10 dnů, tedy od 31. 12. 2019 se žalovaný dostal do prodlení.
1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. Žalovaná měla ve věci poměrně větší úspěch, ale s ohledem na skutečnost, že jí žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.