Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 186/2021-37

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 3 944,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 994,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 23. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 2 994,50 Kč od 16. 6. 2019 do 22. 3. 2021, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení 52 % z celkové částky, tj. 1 593 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 994,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 23. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 2 994,50 Kč od 16. 6. 2019 do 22. 3. 2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení 52 % z celkové částky, tj. 1 593 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 3 944,50 Kč s tím, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum„ Smlouvu o nákupním účtu“, která upravovala podmínky čerpání finančních prostředků ze strany žalovaného prostřednictvím služby„ anonymizováno účet“ provozované žalobkyní. Žalovanému bylo umožněno, aby ve vybraných e-shopech hradil své nákupy prostřednictvím„ anonymizováno účtu“, a to až do výše aktuálního nevyčerpaného poskytnutého finančního limitu 30 000 Kč, za což se žalovaný zavázal hradit platby v souladu se smlouvou a podmínkami. Žalovaný dále využil rovněž možnosti zřídit si„ anonymizováno kartu“, prostřednictvím které platil. Žalovaný zaplatil prostřednictvím účtu za zboží a služby v hodnotě 2 994,5 Kč. Alespoň minimální splátku této částky byl povinen zaplatit do doby splatnosti. Žalovaný platbu neuhradil řádně a včas, žalobkyně se proto domáhá částky 2 994,5 Kč spolu s poplatkem z prodlení za dobu delší než 30 dnů ve výši 650 Kč a 300 Kč (10 % z částky 2 994,5 Kč po zaokrouhlení), tj. celkem 950 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 2 994,5 Kč za dobu od 16. 6. 2019 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného ohledně dalších dluhů v její interní databázi, insolvenčním rejstříku, CEE, registru SOLUS, a to s negativním výsledkem. Dále použila scoringové modely, zdroji dat jsou v nich sociodemografická data, behaviorální charakteristiky a data o předchozí platební morálce žalovaného získaná z externích a interních zdrojů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání.

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum podepsána„ Smlouva k službě anonymizováno účet“, na základě níž se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému zdarma a bez poplatků účet, prostřednictvím něhož mu byl zpřístupněn finanční limit do 30 000 Kč. Žalovaný měl být oprávněn realizovat platby za zboží a služby prostřednictvím účtu a povinen řádně a včas hradit vyúčtování plateb a nákupů měsíčně alespoň ve výši 10 % neuhrazených čerpání. Dle bodu 2.6, pokud toto vyúčtování nebylo uhrazeno, stal se dluh splatným v celém rozsahu. Nedílnou součástí smlouvy byly i podmínky„ anonymizováno účet“, kde bylo stanoveno, že služba byla poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr. Smlouva měla být uzavřena po dokončení registrace žalovaného na stránkách žalobkyně po vložení verifikačního kódu zaslaného prostřednictvím SMS. Pokud by žalovaný každý měsíc uhradil 10 % z ceny vyúčtování, došlo by automaticky k prodloužení splatnosti o jeden měsíc, za což byl stanoven poplatek. Dále byly předloženy i podmínky„ anonymizováno karta“ a všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Z ceníku, který byl nedílnou součástí smlouvy, bylo zjištěno, že byla stanovena výše poplatků za odkládání splatnosti. V případě prodlení by byl žalovaný povinen uhradit poplatky z prodlení, a to v případě prodlení delším než 30 dnů po splatnosti vyúčtování celkem ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny pohledávky, poplatek představuje náklady na vymáhání. Dále bylo doloženo vyúčtování žalovaného za květen 2019, ze kterého soud zjistil, že žalovaný doposud na poskytnutou částku neuhradil 2 994,5 Kč. Dále mu byl vyúčtován poplatek z prodlení 950 Kč, protože na dluh neuhradil ničeho a dostal se do prodlení delšího než 30 dnů. Dluh měl zaplatit do 15. 6. 2019. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou dne 12. 3. 2021, a to do 7 dnů od jejího odeslání.

4. Předmětná smlouva měla být mezi účastníky uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s  , (dále jen „o. z.“):„ (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ A též v souladu s  o. z.:„ (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení platí, že„ k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v  nebo .“ V daném případě došlo ze strany žalovaného ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měl po provedené registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaný. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. ). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

5. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje , o. z.:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Je totiž zřejmé, že žalobkyně na požádání žalovaného fakticky poskytovala finanční prostředky k úhradě jeho závazků vůči třetím subjektům, které byl žalovaný následně povinen žalobkyni vrátit v dohodnuté lhůtě splatnosti. Zároveň je nutné konstatovat, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně smlouvu se žalovaným uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nikoli.

6. Úvěr byl poskytnut úplatně, neboť žalobkyně byla oprávněna účtovat žalovanému poplatky za prodloužení splatnosti fakticky představující úrok za odloženou platbu, přičemž ze samotné podstaty poskytované služby plyne, že možnost odložit úhradu vyúčtované ceny za zboží a služby, na které si žalovaný od žalobkyně zapůjčil potřebné finanční prostředky, bude ze strany zákazníků pravidelně využívána v naprosté většině případů. To vše navíc v situaci, kdy nebyla řádně posouzena jejich úvěruschopnost a prostřednictvím úvěru bylo zákazníkům poskytováno přímo zboží a služby.

7. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

8. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádnými doklady. Poskytovatel je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty o příjmové ani výdajové stránce žalovaného nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Statistický model – odhad nákladů a příjmů žalovaného je možno využít dle názoru soudu pouze u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit, nebo které nelze snadno ověřit. Tyto údaje (nezjistitelné náklady žalovaného) je možno korigovat podle statisticky podložených modelů žalobkyně. Toto se však nedá říct o nákladech na bydlení ani o příjmech ze zaměstnání, které jsou u žalovaného zjistitelné. Nadto nebylo ničím doloženo, že by byla prováděna lustrace žalovaného v registrech dlužníků a tím ověřena výše případných jiných úvěrových splátek. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

9. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 994,5 Kč. Žalovaný žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží částku 2 994,5 Kč. Rovněž vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanoví, že„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v předžalobní výzvě ze dne 12. 3. 2021, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení do 7 dnů od datace výzvy, tj. do 22. 3. 2021. Žalobkyni tak vzniklo právo na úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně z částky 2 994,5 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a to v souladu s  Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl.

10. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 2 994,5 Kč (76 %) a neúspěchu co do 950 Kč (24 %), což v tomto případě odpovídá 52 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení ) odst. 1 písm. c) odst. 1 (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení ) písm. c) odst. 1 vyhlášky 200 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 3 944,50 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. ) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby. Soud aplikoval vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. , tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát. Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Soud dále nepřiznal odměnu za vyjádření žalobkyně – doplnění žaloby ze dne 22. 11. 2021, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a není tudíž účelné. Zástupce žalobkyně dále učinil ve věci úkon právní služby dle vyhlášky (účast u jednání dne 24. 1. 2022), za který mu náleží odměna v plné výši 1 000 Kč v souladu s  vyhlášky, když tarifní hodnota ve věci je 3 944,50 Kč. Dále žalobkyni za tento úkon podle vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 3 062 Kč. Žalobkyně má právo na 52 % z této částky, tj. 1 593 Kč. Takto přiznané náklady soud považuje za účelně vynaložené.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.