Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 169/2021-40

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 22 700 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 800 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 907,38 Kč, úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 16 451,1 KČ od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 16 451,10 Kč od 11. 12. 2019 do 7. 3.2021 a zákonným úrokem z prodlení z částky 11 551,10 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 800 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 907,38 Kč, úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 16 451,1 KČ od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 16 451,10 Kč od 11. 12. 2019 do 7. 3.2021 a zákonným úrokem z prodlení z částky 11 551,10 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 22 700 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 837,04 Kč (zákonný úrok z prodlení z 16 451,10 Kč od 11. 12. 2019 do 15. 1. 2021), kapitalizovaný úrok ve výši 3 907,38 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 451,10 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok 21,27 % ročně z částky 16 451,10 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným došlo dne datum k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 485 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 12. 2019. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplatil, čímž porušil své závazky ze smlouvy a na předmětnou pohledávku uhradil pouze 15 100 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož data. Od postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta a dále bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenci.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.

3. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 3 400 Kč (kapitalizované úroky), administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 485 Kč.

4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek (str. číslo položka sedmá odshora) a z oznámení o postoupení pohledávky, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému sdělena dopisem ze dne 19. 2. 2021, ve které byl současně žalovaný vyzván k zaplacení do 10 dnů. Tím tedy došlo k postoupení pohledávky ve smyslu a násl. , , „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni.

5. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný bydlí se spolubydlícím, je invalidní důchodce, jako zaměstnavatel je uvedena, a to od 02/2002. Žalovaný má dostávat státní podporu ve výši 9 477 Kč, za bydlení má hradit 2 000 Kč a jako ostatní výdaje je uvedena částka 4 000 Kč. Jiné informace nebyly sděleny a jediný doklad, který byl doložen k vyplněným informacím, byly složenky – příjmy.

6. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podepsali dne datum smlouvu o úvěru číslo dle , (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovaný na základě smlouvy čerpal částku ve výši 20 000 Kč, kterou měl zaplatit společně s dalšími 17 800 Kč v 78 týdenních splátkách. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

1. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

2. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

1. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu, dle které měl žalovaný předložit složenky, které měly prokazovat jeho příjem anonymizováno důchodce ve výši 9 477 Kč. Dále žalovaný uvedl, že hradí 2 000 Kč za bydlení a jako ostatní výdaje hradí 4 000 Kč. Jiné informace nebyly sděleny a ani tyto kuse informace nebyly ničím doloženy (výpisy z účtu, smlouva o ubytování, sdělení vlastníka ubytování atd.) Jedná se o osobu se zdravotní indispozicí, s ohledem na invalidní důchod, tedy lze očekávat zvýšené výdaje za léky. Tato skutečnost však nebyla nijak ověřována (např. právě výpisy z účtu). Shodně částka 2 000 Kč je nižší, než jsou normativní náklady na bydlení, tedy i tato část měla být přezkoumána, což nebylo. Na základě výše uvedeného, když žalobkyně (její předchůdkyně) nijak nepřezkoumala sdělené informace, soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu (do zaměstnání, k lékaři – pokud se jedná o invalidního důchodce), stravování.

1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

1. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 20 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 15 100 Kč, jak uvedla sama žalobkyně v žalobě. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží celou poskytnutou částku 4 900 Kč.

1. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 4 900 Kč podle o. z. ve spojení s , a to od 8. 3. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem ze dne 19. 2. 2021, který byl odeslán dne 22. 2. 2021, tedy dle zákonné fikce (srov. o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 25. 2. 2021 a od té doby běžela 10 denní lhůta, kterou žalobkyně stanovila, tedy od 8. 3. 2021 se žalovaný dostal do prodlení.

1. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.

1. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. -97, pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když z listin, které měly být doloženy, není zřejmé, jaké jsou výdaje, když chybí doložení nájemní smlouvy nebo jí obdobné, nebo výpisy z účtu. Doklady, tak jak měly být předloženy s ohledem na nedostatky ve vyplnění zákaznické karty, nejsou dostatečné a soud má zato, že žalobkyně nerozptýlila pochybnosti o řádném zkoumání úvěruschopnosti, když nebyly vysvětleny nesrovnalosti zde uvedené.

1. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a žádné náklady mu nevznikly, nebyly mu přiznány.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.