Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 143/2021-43
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 49 987,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
-) 11 800 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení a
-) 13 250 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku
-) 10 517 Kč
-) kapitalizované úroky ve výši 1 748,09 Kč,
-) kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 691,55 Kč,
-) úroky ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 478,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
-) zákonné úroky z prodlení z částky 13 478,49 Kč od 21. 01. 2020 do 29. 2. 2020,
-) zákonné úroky z prodlení z částky 1 678,49 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a
-) 13 420,66 Kč
-) kapitalizované úroky ve výši 1 434,68 Kč
-) kapitalizované zákonné úroky ve výši 2 118,75 Kč
-) úroky ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 353,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení
-) zákonné úroky z prodlení z částky 15 353,27 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020,
-) zákonné úroky z prodlení z částky 1 932,61 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni -) 11 800 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení a -) 13 250 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku -) 10 517 Kč -) kapitalizované úroky ve výši 1 748,09 Kč, -) kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 691,55 Kč, -) úroky ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 478,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, -) zákonné úroky z prodlení z částky 13 478,49 Kč od 21. 01. 2020 do 29. 2. 2020, -) zákonné úroky z prodlení z částky 1 678,49 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a -) 13 420,66 Kč -) kapitalizované úroky ve výši 1 434,68 Kč -) kapitalizované zákonné úroky ve výši 2 118,75 Kč -) úroky ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 353,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení -) zákonné úroky z prodlení z částky 15 353,27 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, -) zákonné úroky z prodlení z částky 1 932,61 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 49 987,66 Kč z titulu dvou uzavřených smluv o zápůjčce, kdy první smlouva číslo byla uzavřena dne datum a na základě této smlouvy byla žalovanému ze strany předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba poskytnuta částka 19 000 Kč a žalovaný se zavázal k tomu zaplatit částku 15 471 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 916 Kč. Žalovaný uhradil 5 750 Kč. Dne datum došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a žalobkyně se z titulu této smlouvy domáhá zaplacení 26 670,66 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 434,68 Kč (úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 353,27 Kč od 27. 9. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 01. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 118,75Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 353,27 Kč od 18. 7. 2018, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 20. 1. 2020, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 353,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 353,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Dále žalobkyně uvedla, že druhá smlouva číslo byla uzavřena dne datum a na základě této částky byla žalovanému ze strany předchůdkyně žalobkyně společnosti právnická osoba poskytnuta částka 15 000 Kč, když žalovaný se současně zavázal k tomu uhradit 10 517 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 426 Kč. Na tuto smlouvu žalovaný uhradil 3 200 Kč. Dne datum došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyně a žalobkyně se z titulu této smlouvy domáhá zaplacení 22 317 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 748,09 Kč (úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 478,49 Kč od 13. 8. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 691,55 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 478,49 Kč od 6. 9. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 20. 1. 2020), úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 774,47 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 478,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
3. Žalobkyně uvedla, že žalovaný předmětné částky nezaplatil ani na základě výzvy ze dne 20. 1. 2020, ve které byl i informován o postoupení pohledávky a ani na základě předžalobní výzvy, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení výše uvedených částek soudní cestou. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet, kdy zejména vycházel z informací mu poskytnutých ze strany žalovaného, když k jeho tvrzení byly vyžádány i příslušné podklady.
4. K nařízenému jednání soudu se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaný, ač byl řádně předvolán, k jednání se nedostavil ani nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.
1. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkem 34 471 Kč v měsíčních splátkách po 1 916 Kč. V rámci smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, ve které byly uvedeny iniciály žalovaného, jeho adresa trvalého pobytu na úřadě, informace, že žije s rodiči, má dosažené základní vzdělání, je svobodný, má plný pracovní úvazek, pracuje v anonymizováno, mzdu dostává v korunách, a to ve výši 10 790 Kč. Dále bylo uvedeno, že příjem domácnosti činí 30 000 Kč, výdaje činí 3 500 Kč bez uvedení, co konkrétně tato částka představuje. Měly být předloženy výplatní pásky za listopad a prosinec roku 2017 a leden 2018 a pracovní smlouva ze dne datum. Dále soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkem 25 517 Kč v týdenních splátkách po 426 Kč. V rámci smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, ve které byly uvedeny iniciály žalovaného, jeho adresa trvalého pobytu na úřadě, informace, že žije s rodiči, má dosažené základní vzdělání, je svobodný, má plný pracovní úvazek, pracuje v anonymizováno, mzdu dostává v korunách, a to ve výši 19 890 Kč. K tomu měla být předložena pracovní smlouva ze dne datum, tedy z data dřívějšího, než jak bylo uvedeno u první půjčky a současně mzda byla o cca 9 000 Kč vyšší. Současně uvedl, že výdaje činí 3 500 Kč bez konkretizace, co tato částka představuje. V rámci výdajů nebyly uvedeny splátky z předchozího úvěru. Měly být doloženy výplatní pásky ze měsíc duben a květen roku 2018. Z tabulky umoření soud zjistil, že na smlouvu ze dne datum byla uhrazena částka 5 750 Kč a na smlouvu ze dne datum částka 3 200 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou, která byla odeslána dne 29. 1. 2021. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení předmětných pohledávek na současnou žalobkyni a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek, když tato listin listina byla žalovanému odeslána dne 14. 2. 2020.
1. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek (položka číslo a číslo) vzal soud za prokázané, že předmětné pohledávky byly postoupeny na žalobkyni ve smyslu § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o.z.“.
1. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
1. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
1. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
1. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo na základě kterých předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.
1. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 .
1. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila smlouvy o zápůjčce a karty zákazníka když dále uvedla, že informace žalovaným uvedené byly řádně přezkoumány listinami, které byly ke kartám doloženy, což měly být výpisy z účtu za duben a květen 2018 a pracovní smlouva spolu s výplatními páskami za listopad a prosinec roku 2017 a leden 2018 Tyto listin y soudu předloženy nebyly. Z předloženého má soud za to, že žalobkyně částečně zkoumala příjmovou stránku žalovaného, když se nezabývala nárůstem příjmu o 9 000 Kč za měsíc za tři měsíce, když současně ji měly být předloženy dvě smlouvy, jedna z datum, druhá z datum, tedy podepsání v rozmezí 4 dnů, přičemž každá měla být na jinou výši příjmu. Dále není prokázáno, že by se řádně zabývala výdajovou stránkou, když výpisy z účtu soudu předloženy nebyly, a ani v rámci prověřování se poskytovatel zápůjčky nezabýval tím, jakou částku žalovaný utratí za bydlení, stravu, drogerii, cestování do a z práce. Žalobkyně se spokojila s tvrzenými výdaji ve výši 3 000 Kč a 3 500 Kč, bez jakékoliv konkretizace, když v rámci výdajů nebyly ve druhém případě ani uvedeny splátky z prvního úvěru u předchůdkyně žalobkyně. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování.
1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatné. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byl ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 19 000 Kč a 15 000 Kč, když žalovaný vrátil částku 8 950 Kč (5 750 Kč 3 200 Kč), jak bylo prokázáno z tabulek umoření, tedy doposud nevrátil částku 13 250 Kč + 11 800 Kč), a proto se žalovaný dopustil ve smyslu § 2991 a násl. o.z. bezdůvodného obohacení, a proto soud v této části žalobě vyhověl, když ve zbytku požadavku žalobkyně, tak jak je specifikováno ve výroku II., není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, jak bylo konstatováno výše.
1. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z přiznaných částek podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to však až od 1. 3. 2020, když teprve oznámením o postoupení pohledávky současně s výzvou k zaplacení ze dne 20. 1. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Tato výzva mu byla odeslána 14. 2. 2020, byla doručena tzv. fikcí dle § 573 o.z. dne 19. 2. 2020 a sama žalobkyně poskytla lhůtu v délce 10 dnů, tedy od 1. 3. 2020 se žalovaný dostal do prodlení. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost předmětných úvěrových smluv zamítnuta.
1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dále jen o.s.ř. Žalovaný měl ve věci poměrně větší úspěch, ale s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.