Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 10/2022-67

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Zbyňkem Krchňavým ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 7 170,47 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 970,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 970,47 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení další částky ve výši 1 200 Kč, úroků a úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak byly přiznány ve výroku I. tohoto rozsudku, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 982,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 970,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 970,47 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení další částky ve výši 1 200 Kč, úroků a úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak byly přiznány ve výroku I. tohoto rozsudku, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 982,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 140,47 Kč s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu nesplaceného úvěru vzniklého z nepovoleného přečerpání účtu žalované. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 4. 9. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalované běžný účet č. bankovní účet a zavázala se poskytnutou žalované k tomuto účtu kontokorentní úvěr Flexicredit s povoleným úvěrovým limitem ve výši 5 000 Kč.

2. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 4. 9. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalované zřízen běžný účet č. bankovní účet, s povoleným úvěrovým limitem ve výši 5 000 Kč dle poskytnutého kontokorentního úvěru Flexicredit. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy nesplnila, když překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas Právní předchůdkyně žalobkyně dne 11. 10. 2019 převedla 5 970,47 Kč, tj. celou výši nepovoleného přečerpaní účtu, na nově zřízený úvěrový účet. Oznámením o vyčíslení dluhu byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu do dne 28. 2. 2020. Žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila ničeho. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Výzvou ze dne 23. 2. 2021 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky společně se smluvními poplatky, úroky a úroky z prodlení.

3. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanovením , a , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

4. Dle ustanovení , , smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

5. Dle ustanovení , , při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

6. Dle ustanovení , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit; c) věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob.

7. Dle ustanovení , , ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

8. Dle ustanovení , , ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle jsou neplatná.

9. Dle ustanovení , , ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

10. Dle ustanovení , , ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

11. Dle ustanovení , , je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Výše uvedená právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C číslo. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.

13. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu příjmení anonymizováno . anonymizováno ze dne 15. července 1964, kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. obec nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.

14. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 11. 2022, č. j. číslo jednací byla žalobkyně vyzvána, aby do 15 dní od jeho doručení mj. doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala její právní předchůdkyně informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a aby v téže lhůtě označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 22. 11. 2022. Žalobkyně soudu sdělila, že v době uzavření smlouvy nebyla v českém řádu zakotvena povinnost řádného posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně však tuto úvěruschopnost přesto řádně posoudila, když ověřila měsíční výši příjmu žalované (10 000 Kč), měsíční příjem domácnosti žalované (30 000 Kč) a výši interních i externích splátek. K tomu žalobkyně doložila výpisy z účtu žalované za období únor 2014 až říjen 2019.

15. Dokumenty předložené žalobkyní nejsou způsobilé k prokázání ověření úvěruschopnosti žalované, když předložené výpisy z účtu žalované obsahují období únor 2014 až říjen 2019, přičemž smlouva o zřízení bankovního účtu včetně možnosti čerpání kontokorentu byla uzavřena v září 2008, tvrzené příjmy žalované ve výši 10 000 Kč či měsíční příjem domácnosti žalované ve výši 30 000 Kč nebyly soudu doloženy vůbec. Při jednání konaném dne 9. 1. 2022 pak žalobkyni nemohlo být poskytnuto poučení ve shora uvedeném smyslu, neboť se k jednání nedostavila. Soud upozorňuje, že výše uvedená směrnice EU vstoupila v platnost před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovanou. Nezbývá než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně jakýmkoliv způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované, coby spotřebitele. Protože právní předchůdkyně žalobkyně (jako poskytovatel úvěru) nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr (resp. ji neprokázala), s ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Žalovaná předmět výše uvedené smlouvy o úvěru (kontokorent) převzala na základě neplatné smlouvy, tedy se bezdůvodně obohatila, a je povinna dle , 2 a , toto bezdůvodné obohacení vrátit. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházel soud z dokumentu ze dne 12. 10. 2019, označeného jako„ Ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu č. bankovní účet a otevření úvěrového účtu“, ze kterého vyplývá, že výše dluhu žalované činí 5 970,47 Kč.

17. Co se týče úroků z prodlení, soud vycházel z toho, že žalovaná je v prodlení od 29.2.2020, když byla právní předchůdkyní žalobkyně výzvou ze dne 14. 2. 2020 vyzvána k zaplacení dlužné částky do 28. 2. 2020. Výše přiznaných úroků pak odpovídá , a to ke dni, kdy se žalovaná dostala do prodlení. Zbylou část požadovaných úroků, úroků z prodlení a smluvních poplatků soud s ohledem na výše uvedené zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ust.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu a , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 83 % a žalovaná byla v řízení úspěšná v rozsahu 17 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu 66 % účelně vynaložených nákladů. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, který účtoval náhradu nákladů řízení podle advokátního tarifu. Soud přiznal žalobkyni náhradu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) po 200 Kč (v celkové výši 600 Kč), a to v souladu s  advokátního tarifu, a dále paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč, dle advokátního tarifu (v celkové výši 300 Kč). Advokát dále doložil, že je plátcem DPH, a daň vyúčtoval; o DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, a to ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení. Dále byl nákladem řízení žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Součet těchto částek činí výsledné náklady řízení ve výši 1 489 Kč, které po snížení na 66 % představují částku uvedenou ve výroku III. tohoto rozsudku.

(Odůvodnění tohoto rozsudku je podle ust. provedeno ve zkrácené formě, jelikož jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.