Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 162/2022-38

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o částka s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení

částky částka

s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení v částce částka a dále pak

částky částka a

částky částka zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení v částce [částka] a dále pak částky [částka] a částky [částka] zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představují dle tvrzení strany žalující částka dlužné splátky před zesplatněním, částka jistiny po zesplatnění, částka poplatky, částka náklady zesplatnění a částka smluvní pokuta za prodlení s úhradou dlužných splátek, částka smluvní pokuta za prodlení s úhradou po zesplatnění, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne datum, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka na koupi anonymizováno, který žalovaný řádně a včas neuhradil ve sjednaných splátkách po

částka měsíčně do celkové výše částka. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazy na interní i externí databáze, scoringovým modelem, vše bez negativních poznatků.

2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se nedostavil.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Dopis ze dne datum včetně dodejky je zesplatněním pohledávky pro prodlení žalovaného s výzvou k úhradě dlužné částky. Žalovaný si dopis nevyzvedl.

5. Dopis ze dne datum je předžalobní upomínkou.

6. Dopis ze dne datum je předžalobní upomínkou.

7. Smlouva o obchodním zastoupení číslo ze dne datum prokazuje, že expert právnická osoba, je oprávněn zprostředkovávat uzavření úvěrových smluv jménem žalobkyně.

8. Podací arch ze dne datum a sledování zásilek prokazují odeslání dopisu žalovanému.

9. Podací arch ze dne datum a sledování zásilek prokazují odeslání dopisu žalovanému.

10. Potvrzení o poskytnutí úvěru prokazuje, že byla částka částka proplacena dne datum.

11. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru prokazuje, že byl žalovaný seznámen před uzavřením úvěrové smlouvy s jejími parametry.

12. Přehled plateb prokazuje, že na úvěrovou smlouvu bylo uhrazeno 7x částka, celkem tedy

částka.

13. Sazebník neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

14. Úvěrová smlouva č. anonymizováno prokazuje, že byla uzavřena dne datum elektronicky mezi účastníky řízení, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši částka na anonymizováno, žalovaný se zavázal jej hradit ve splátkách. Žalovaný dále ve smlouvě uvedl, že je zaměstnán s příjmem

částka, výdaje na bydlení má částka, celkový příjem domácnosti je částka, je svobodný.

15. Tabulka umoření neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

16. Úvěrové podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

17. Posouzení prokazuje, že byl žalovaný lustrován v databázích k posouzení úvěruschopnosti bez negativních poznatků, avšak nebyl lustrován v databázi NRKI, ani Centrální evidenci exekucí. Byl lustrován v příjmení a ISIR.

18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje. Žalovaný vyčerpal

částka, uhradil celkem částka. Informace k posouzení úvěruschopnosti o příjmech a výdajích byly získány z tvrzení žalovaného, nebyly ověřeny, žalovaný byl lustrován v některých databázích k posouzení úvěruschopnosti, nebyl lustrován v příjmení, byl proveden scoringový model.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

20. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

26. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

27. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

28. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

29. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

30. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť základním vstupním údajem pro posouzení úvěruschopnosti bylo pouze tvrzení žalované strany o výši příjmu částka. Tato částka nebyla nijak ověřena. Následně tato částka vstoupila do zjišťování disponibilního příjmu a do scoringového modelu bez jakékoli verifikace. Stejně tak nebylo ani verifikováno zaměstnání žalované strany, aby bylo možno aspoň takto odhadnout dle statistických dat příjem. Skutečnost, že žalovaná strana neprochází negativně databázemi, není v tomto případě s ohledem na předešlé podstatná. Vždy musí být nějaký úvěr jako první nesplácený úvěrovaným. Ani skutečnost, že žalovaná strana uhradila 7 splátek není důkazem řádného posouzení úvěruschopnosti žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť postup musí být dle zákona opačný. Musí se řádně posoudit úvěruschopnost a až pak poskytnout úvěr, postup není možné otočit a spoléhat, že žalovaná strana bude hradit úvěr a tím se zpětně prokáže úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. S ohledem na způsob posuzování úvěruschopnosti žalobkyní, by se stejným výsledek prošla žalovaná strana, i kdyby byla bez jakéhokoli příjmu s řadou neúvěrových exekucí. Soud proto dospěl k závěru, že nebyla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru.

31. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

32. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny částka, uhrazeno bylo

částka. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. nevzniklo žalující straně na právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, když se k jednání bez omluvy nedostavila, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 29,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení , , a exekučního řádu,