Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 351/2022-30
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 25 532 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 932 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 932 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení
a) jistiny 5 068 Kč,
b) poplatku 8 532 Kč,
c) kapitalizovaného úroku 2 698,92 Kč,
d) úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 17 000 Kč od datum do zaplacení,
e) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 981,75 Kč,
f) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 000 Kč od datum do datum,
g) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 068 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 932 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 932 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení a) jistiny 5 068 Kč, b) poplatku 8 532 Kč, c) kapitalizovaného úroku 2 698,92 Kč, d) úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 17 000 Kč od [datum] do zaplacení, e) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 981,75 Kč, f) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 000 Kč od [datum] do [datum], g) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 068 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky 25 532 Kč (jistina 17 000 Kč a poplatek za služby 8 532 Kč) s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 17 000 Kč vyčísleným za období od datum do datum na částku 2 698,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 000 Kč vyčísleným za období od datum do datum na částku 981,75 Kč, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 17 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 000 Kč od datum do zaplacení. Nárok odůvodňuje tím, že mezi žalovanou a spol. právnická osoba (dále jen„ původní věřitelka“), byla dne datum, po předchozím řádném zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž původní věřitelka poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které se žalovaná spolu s úrokem 3 400 Kč, odměnou za administrativní činnost 3 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6 800 Kč, zavázala splatit v 60 týdenních splátkách po 510 Kč (splatnost poslední splátky dne datum). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne datum. Žalovaná od uzavření úvěrové smlouvy do dne sepsání žaloby uhradila celkem 5 068 Kč. Původní věřitelka postoupila smlouvou ze dne datum pohledávku za žalovanou žalobkyni.
2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní a i přes výzvu soudu se k žalobou uplatněným nárokům nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.
4. Z listin y nadepsané jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo“ datované dne datum soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka dne datum žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které se žalovaná společně s úrokem 3 400 Kč, administrativním poplatkem 3 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 6 800 Kč (celkem 30 600 Kč) zavázala splatit původní věřitelce v 60 týdenních splátkách po 510 Kč.
5. Z listin y nadepsané jako„ karta zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr“ datované dne datum soud zjistil, že žalovaná téhož dne sdělila původní věřitelce ke svým osobním a majetkovým poměrům následující údaje. Pravidelný čistý měsíční příjem žalované z pracovního poměru činí 13 139 Kč, jiné příjmy nemá. Výdaje na bydlení činí 2 000 Kč měsíčně, zbytek platí matka žalované. Osobní výdaje činí 3 500 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že je rozvedená, žije s rodiči, od číslo pracuje jako operátorka ve spol. právnická osoba, a u původní věřitelky ani u jiných společnosti nemá žádný úvěr či zápůjčku. V předmětné listin ě je dále uvedeno, že zejména žalovanou deklarované příjmy, resp. majetkové poměry měly být ze strany původní věřitelky ověřeny bankovními výpisy, výplatními páskami, pracovní smlouvou a čestným prohlášením o bydlení. Konečně žalovaná sdělila, že proti ní nejsou vedeny exekuce.
6. Z listin y nadepsané jako„ smlouva o postoupení pohledávek“ datované dne datum vč. přílohy (seznamu pohledávek) soud zjistil, že původní věřitelka převedla ještě před podáním žaloby předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
7. Z listin y nadepsané jako„ oznámení o postoupení pohledávky“ datované dne datum vč. podacího lístku České pošty soud zjistil, že dne datum odeslala žalobkyně (jménem původní věřitelky) žalované doporučeným dopisem oznámení o postoupení pohledávky vč. výzvy k úhradě dlužné částky do deseti dnů ode dne doručení dopisu.
8. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka dle písemné dohody poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, přičemž před poskytnutím těchto prostředků zjišťovala osobní a majetkové poměry žalované. Žalovaná uhradila původní věřitelce celkem 5 068 Kč (žalobkyní tvrzená skutečnost ve prospěch žalované). Před podáním žaloby převedla původní věřitelka dotčenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou doporučeným dopisem odeslaným dne datum k úhradě dlužné částky do deseti dnů ode dne doručení dopisu.
9. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv ověřovala tvrzení žalované o jejích osobních a majetkových poměrech uvedená v zákaznické kartě, že by žalobkyně či původní věřitelka vyzvaly žalovanou k úhradě dlužné částky dříve nežli dopisem odeslaným dne datum, že by žalovaná uhradila původní věřitelce, resp. žalobkyni více než tvrdí žalobkyně, tj. 5 068 Kč, anebo že by lhůta pro vracení peněžních prostředků stanovená žalobkyní nebyla přiměřená možnostem žalované; tyto skutečnost ostatně žalovaná po celou dobu řízení ani netvrdila.
10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ustanovení § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
15. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. (s obsahem blíže vymezeným v odst. 4 rozsudku). Před podáním žaloba uzavřela původní věřitelka s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž původní věřitelka postoupila žalobkyni mj. předmětnou pohledávku za žalovanou; žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.
17. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitelka neposkytla žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v . GK). V rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, právnická osoba v . jméno příjmení a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
18. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že žalovanou sdělené informace o jejích osobních a majetkových poměrech byly před poskytnutím úvěru ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenaným v tzv. zákaznické kartě. Předně soud konstatuje, že již žalobní tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované jsou příliš obecná a nelze z nich zjistit, na základě jakých konkrétních zjištění o poměrech žalované dospěla původní věřitelka k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. I pokud by však žaloba toto chybějící tvrzení obsahovala, nemá soud za prokázané, že původní věřitelka žalovanou sdělené informace ověřila oproti deklarovaným dokladům, neboť v průběhu celého řízení tyto doklady žalobkyně nepředložila. Dle ustanovení § 78 ZoSÚ má přitom poskytovatel úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by původní věřitelka jakkoliv ověřovala tvrzení žalované o absenci dalších závazků u jiných poskytovatelů úvěrů či zápůjček anebo absenci exekučních řízení, v nichž by žalovaná vystupovala jako povinná (jedná se přitom o elementární prověření žadatele o úvěr!). Za tohoto stavu soud nemohl na základě provedených důkazů učinit závěr, zda z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované (spotřebitele) vyplynulo, že v daném případě nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr.
19. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10 ).
20. Neunesení břemene tvrzení, resp. důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalované nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 15 Co 78/2021 , nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v. GK).
21. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 11 932 Kč (původní věřitelka poskytla žalované 17 000 Kč a současně nebylo prokázáno, že by žalovaná vrátila více než 5 068 Kč) v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož žalovaná neprokázala (ani netvrdila), že by lhůta pro vracení peněžních prostředků stanovená žalobkyní nebyla přiměřená jejím možnostem, vzniklo žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 932 Kč od datum do zaplacení, neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovaná byla vyzván k vrácení poskytnuté jistiny dříve, nežli dopisem odeslaným dne datum. Za okamžik doručení této výzvy soud považoval den datum, neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání. Lhůta k úhradě dlužné částky tedy uplynula dne datum, od následujícího dne, tj. od datum je tudíž žalovaná s vrácením poměrné části poskytnuté jistiny v prodlení.
22. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.
23. Ve zbylé části soud pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároku žalobkyně na zaplacení poměrné části jistiny, kterou již žalovaná vrátila (výrok II. písm. a)), a dále nároků, které nepředstavují žalovanou nevrácenou jistinu (výrok II. písm. b) - d)), neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalované nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalované s vrácením poměrné části poskytnuté jistiny (výrok II. písm. e), f)), jakož i úroku z prodlení z částky představující již vrácenou část jistiny (výrok II. písm. g)).
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť převážně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.