Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 488/2022-21

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 10 575,12 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 10 575,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 575,12 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 490 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 10 575,12 Kč od 14. 7. 2021 do 11. 10. 2021, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 10 575,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 575,12 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 490 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 10 575,12 Kč od 14. 7. 2021 do 11. 10. 2021, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 6. 10. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru

číslo ze dne 15. 3. 2021 uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně webová adresa, na kterém si žalovaný nastavil požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, prostřednictvím služby právnická osoba UAB (sídlem adresa, Litva, registrované pod číslo) zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli a následně kódem zaslaným na jeho telefonní číslo potvrdil elektronicky smlouvu. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14 400 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 100 Kč a poplatek ve výši 110 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Klidné spaní“ a poplatek ve výši 29 Kč za sjednanou volitelnou službu„ informační SMS servis“ pravidelnými měsíčními splátkami nejpozději do 14. 4. 2021. Žalovaný v souladu s čl. 2 sazebníku požádala o odklad splatnosti úvěru do 13. 7. 2021. Žalovaný celkem uhradil částku 21 830 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 23 SMS upomínkami, 38 emailovými upomínkami a 18 telefonáty. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu upomínkou před podáním žaloby dne 24. 9. 2021, avšak žalovaný na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10 575,12 Kč, na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 047,02 Kč a dále na úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 10 575,12 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 490 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto

ve věci postupoval podle , , v platném znění, dále jen„ “, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů

a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci

bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním číslo ze dne 15. 3. 2021 a z občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným jako Dlužníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 8. 2020 a Sazebník platný od 1. 9. 2020. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem, datem narození, číslem občanského průkazu, trvalou adresou, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout Dlužníkovi částku až do výše 14 400 Kč na jeho bankovní účet č. bankovní účet a Dlužník se zavázal vrátit věřiteli tuto částku spolu s poplatkem za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, s poplatkem za službu„ informační SMS servis“ ve výši 29 Kč a poplatku ze sjednání Úvěru – při čerpání celého Úvěrového limitu ve výši 3 100 Kč. Výše úrokové sazby činila 0 %. Úvěr byl splatný dne 14. 4. 2021.

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 15. 3. 2021 poskytla žalobkyně na účet žalovaného č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 12 100 Kč, dne 4. 5. 2021 peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč a téhož dne peněžní prostředky ve výši 800 Kč.

6. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti společnosti právnická osoba soud zjistil, že žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba pak soud zjistil, že žalobkyně

při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z měsíčních výdajů žalovaného ve výši 6 000 Kč, z čistých příjmů žalovaného ve výši 30 000 Kč, a že žalobkyně uzavřela, že má žalovaný„ úspěšné“ posouzení úvěruschopnosti.

7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 8. 2022 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván

k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby s tím, že na svůj dluh neuhradil ničeho.

8. Přípisem zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že odkázala soud na důkazy, které jsou již spisem. Žalobkyně dále uvedla, že ověřila, že žalovaný se nenachází v následujících registrech: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr TelcoScore, právnická osoba, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob (registr příjmení), katastrální registr a registr„ sankční seznamy“.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný označený jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem

a e-mailovou adresou uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne

15. 3. 2021 s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout téhož dne na jeho bankovní účet zápůjčku ve výši 14 400 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 3100 Kč do 14. 4. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne 15. 3. 2021 částku ve výši 12 100 Kč, dne 4. 5. 2021 částku 1 500 Kč a dne 4. 5. 2021 částku 800 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj závazek celkem uhradil částku 21 830 Kč.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu

s  , , v platném znění, dále jen „o. z.“,

na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále ,

o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku

z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou,

je smlouva neplatná.

16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,

jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání,

které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,

co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho,

co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,

co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí

i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017,

č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání

pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval,

že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést

(i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek;

to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele

by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být

s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

23. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru,

že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

24. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Plnění žalovaného ve výši 21 830 Kč proto pokrylo celou jistinu úvěru ve výši 14 400 Kč (shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ). Žalovaný podle žalobkyně zaplatil celkem 21 830 Kč, celý úvěr ted uhradil a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle , když žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.