Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 113/2022-36
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 360 986,94 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 304 391,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 304 391,70 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 56 595,24 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 261,30 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 79,56 Kč, s úrokem ve výši 13,40 % ročně z částky 359 123,74 Kč od 17.9. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 359 123,74 Kč od 17.9. 2021 do 13.9.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 54 732,04 Kč od 14.9. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 16 392,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 304 391,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 304 391,70 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky ve výši 56 595,24 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 261,30 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 79,56 Kč, s úrokem ve výši 13,40 % ročně z částky 359 123,74 Kč od 17.9. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 359 123,74 Kč od 17.9. 2021 do 13.9.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 54 732,04 Kč od 14.9. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 16 392,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 18.7.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 360 986,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně (právnická osoba, IČO) se žalovaným uzavřela dne 11.3.2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček číslo, (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly dne 11.3.2019 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 375 000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků uvedených ve Smlouvě a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 13,40 % ročně splácet v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6 194,97 Kč počínaje dnem 20.4.2019. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě žalovaným deklarovaného čistého měsíčního příjmu ve výši částka a celkového měsíčního příjmu domácnosti ve výši částka a závazků s celkovou výší měsíčních splátek částka zjištěných z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 14. 7. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.9.2021. Žalovaný uhradil v období od 20.4.2019 do 20.3.2020 částku ve výši 70 608,30 Kč. Žalovaný dluží na jistině úvěru 359 123,74 Kč a smluvních poplatcích 1 863,20 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání ze dne 19.10.2022, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Žádosti o úvěr ze dne 11.3.2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl průměrný měsíční příjem za 3 měsíce ve výši částka, celkový měsíční příjem domácnosti ve výši částka.
Ze Smlouvy ze dne 11.3.2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 375 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 13,40 % ročně splácet ve 120 měsíčních splátkách po 5 687,97 Kč spolu s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 507 Kč měsíčně počínaje dnem 20.4.2019.
6. Z Platební historie předchůdkyně žalobkyně ze dne 20.6.2022 soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 11.3.2019 úvěr ve výši 375 000 Kč (69 489,71 Kč 90 415,67 Kč 55 474,06 Kč + 159 620,56 Kč) a z Výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný uhradil v období od 20.4.2019 do 20.3.2020 částku ve výši 70 608,30 Kč.
7. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne 7.11.2018 soud zjistil, že žalovaný dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu částka.
8. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 16.7.2020 soud zjistil, že úvěr ve výši 375 000 Kč byl prohlášen za splatný ke dni 14.7.2020.
9. Postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.9.2021 včetně Přílohy č.1 a oznámením předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávek ze dne 29.9.2021.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2021 podané na poště dne 12.11.2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 416 766,41 Kč.
11. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 11. 3. 2019 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 11.3.2019 úvěr ve výši 375 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 13,40 % ročně splácet ve 120 měsíčních splátkách po 5 687,97 Kč spolu s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 507 Kč měsíčně počínaje dnem 20.4.2019. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě žalovaným deklarovaného čistého měsíčního příjmu ve výši částka a celkového měsíčního příjmu domácnosti ve výši částka, tato tvrzení však předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze Potvrzením zaměstnavatele žalovaného o výši příjmu, celkové měsíční příjmy domácnosti a měsíční výdaje žalovaného nedoložila žádným relevantním důkazem. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 14. 7. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný uhradil v období od 20.4.2019 do 20.3.2020 částku ve výši 70 608,30 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.9.2021. Žalovaný přes výzvu žalobkyně ze dne 12.11.2021 dluh nezaplatil.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů domácnosti ani výdajů, dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
22. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
23. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 375 000 Kč a žalovaný uhradil částku ve výši 70 608,30 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 304 391,70 Kč (375 000Kč 70 608,30 Kč). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.9.2021.
24. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 14. 9. 2022, když žaloba byla žalovanému doručena dne 12. 9. 2022. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 14. 9. 2022, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
25. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 304 391,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. rozsudku vyhověl, ve zbývající žalobu s ohledem na právní posouzení, listinami doloženého, skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
26. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 312 235 Kč včetně úroku z prodlení uvedeným ve výroku I. rozsudku kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, což představuje 65 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 65 % nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaný byl úspěšný co do částky 169 487,70 Kč včetně příslušenství uvedeného ve výroku II. rozsudku a kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, což představuje 35 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu 35 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 30 % (65 % - 35 % = 30 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 050 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst.1, § 7 bod 6., § 11 odst.1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) ve výši 29 340 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 9 780 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 300 Kč dle § 13 odst.1,4 a.t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 240 Kč ve výši 6 350,40 Kč, tj. celkem částku ve výši 54 640,40 Kč 30% z částky 54 640,40 Kč pak činí 16 392,12, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.