Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 389/2022-120
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 317 773,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh na uzavření smíru se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 768 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 768 Kč od datum do zaplacení, dále částku 36 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 000 Kč od datum do zaplacení, to vše ve splátkách 2 500 Kč měsíčně, splátky splatné vždy ke každému 25 dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení dluhu. V případě nezaplacení i jedné ze splátek či její části, se stává dluh žalovaného vůči žalobkyni splatný v plném rozsahu, a to bez dalšího.
III. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 296 005,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 134 193,19 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 112 425,19 Kč od datum do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 98 910 Kč od datum do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh na uzavření smíru se zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 768 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 768 Kč od [datum] do zaplacení, dále částku 36 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše ve splátkách 2 500 Kč měsíčně, splátky splatné vždy ke každému 25 dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení dluhu. V případě nezaplacení i jedné ze splátek či její části, se stává dluh žalovaného vůči žalobkyni splatný v plném rozsahu, a to bez dalšího.</b> <b>III. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 296 005,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 134 193,19 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 112 425,19 Kč od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 98 910 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne
datum domáhala na žalovaném zaplacení částky 317 773,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě vyplatila žalovanému částku úvěru 90 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni vrátit jistinu úvěru 90 000 Kč společně s úroky ve výši 88 560 Kč v 72 splátkách po 2 480 Kč splatných každého 15. dne v měsíci. Úroková sazba činila 26 % ročně a RPSN 39,24 % ročně. V rámci úvěrové smlouvy byla sjednána doplňková služba„ anonymizováno“ zahrnující možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné dne datum, a to včetně splátky 1 413 Kč za výkon doplňkové služby anonymizováno. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné splátky upomínala výzvami ze dne datum a ze dne datum zpoplatněnými částkami 300 Kč a 500 Kč. Jelikož žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně dne datum úvěr zesplatnila. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen jistinu 88 928,79 Kč, úroky 84 671,48 Kč, úplatu za doplňkovou službu anonymizováno 19 670 Kč, 39 620 Kč a 39 620 Kč, náklady na upomínání 800 Kč, smluvní úroky za prodlení úvěru 150,36 Kč a smluvní pokutu 44 464,40 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z jistiny, nákladů na upomínání a smluvní pokuty a smluvní úrok z prodlení z úplaty za doplňkovou službu anonymizováno.
2. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila, že žalovaný v mezidobí neuhradil ničeho, proto žalobkyně na podaném žalobním návrhu v plném rozsahu trvá.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavil pouze žalovaný, žalující strana nikoli. Dle § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu
a z provedených důkazů.
4. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil, navrhl jej v podstatném rozsahu zamítnout. Již v době uzavření smlouvy nebyla jeho finanční situace příznivá, potřeboval peníze, měl řadu pohledávek, což ale pro žalobkyni nebylo rozhodné. Požadovaná částka je nepřiměřená, žalovaný navíc ani neobdržel žalobkyní tvrzenou částku, pouze mu byla na jeho účet poukázána před uzavřením smlouvy částka 36 000 Kč, a následně byla poukázána částka 29 554 Kč. I nyní není finanční situace žalovaného příznivá, měsíční příjem včetně přesčasů činí cca 20 000 Kč až 25 000 Kč čistého, měsíčně hradí na nájem 8 000 Kč, na stravu
4 000 Kč až 5 000, na telefon 500 Kč, na další půjčku 4 500 Kč, též má další výdaje (např. na cigarety 3 000 Kč). V jeho možnostech je tak splácet žalobkyni maximálně 1 500 Kč měsíčně.
5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ve spojení se-maily žalobkyně obsahujícími instrukce k uzavření smlouvy a instrukce ke zřízení inkasa a k zaslání verifikační platby
a souhlasem k inkasu má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným formou elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Žalobkyně se zavázala žalovanému vyplatit úvěr ve výši 90 000 Kč. Podle čl. 4 smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: vyplacením částky 29 554 Kč na bankovní účet žalovaného
č. bankovní účet, vyplacením částky 46 946 Kč ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy číslo ze dne datum a započtením částky 13 500 Kč na náklady žalobkyně. Žalovaný si pro období datum – datum nastavil inkaso z jeho účtu ve prospěch účtu žalobkyně.
7. Z přílohy číslo smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaný uvedl žalobkyni výši jeho příjmu 31 509 Kč, výši nákladů na bydlení 3 000 Kč a výši měsíční splátky jeho ostatních závazků 2 133 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný byl žalobkyní negativně lustrován v centrální evidenci exekucí, v databázích AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku a databázi odcizených dokladů. Žalovaný byl žalobkyní hodnocen jako úvěrovatelný.
8. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy žalovaného seznámila s jeho právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy.
9. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba vzal soud za prokázané, že dne datum zaslal žalovaný ze svého účtu č. bankovní účet na účet žalobkyně částku 1 Kč.
10. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že dne datum zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní k platbě 29 554 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet.
11. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalobkyně uvedla žalovanému, že částka 29 554 Kč bude vyplacena na jeho účet, částka 46 946 Kč bude použita na úplnou úhradu předchozího závazku plynoucího ze smlouvy číslo částka 13 500 Kč bude započtena na náklady žalobkyně. Žalovaný byl povinen platit splátky úvěru 2 480 Kč každého 15. dne v měsíci.
12. Upomínka číslo ze dne datum včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne datum s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 300 Kč.
13. Upomínka číslo ze dne datum včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne datum s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.
14. Listin Listina označená jako zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení ze dne datum včetně podacího lístku prokazuje, že zástupce žalobkyně svým dopisem odeslaným žalovanému dne datum v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 317 925,03 Kč a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení do datum.
15. Z interního dokumentu žalobkyně - přehledu úvěru s přehledem plateb na úvěr bylo opakovaně zjištěno, že žalobkyně z částky úvěru 90 000 Kč vyplatila částku 29 554 Kč žalovanému, částku 46 946 Kč nevyplatila, ale započetla na úhradu předchozího závazku,
a shodně tak částku 13 500 Kč nevyplatila, ale započetla na poplatek. Úvěr měl být splacen v 72 splátkách po 3 893 Kč, z čehož částka 2 480 Kč byla splátkou úvěr a částka 1 413 Kč byla splátkou podpory. Žalovaný uhradil celkem pouze dvě splátky v celkové výši 7 786 Kč.
16. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši 29 554 Kč, přičemž na čerpané peněžní prostředky žalovaný uhradil částku 7 786 Kč. Soud z listin předložených žalovaným dále zjistil, že žalovaný obdržel od žalobkyně na účet před uzavřením smlouvy dne datum též částku ve výši 36 000 Kč, ovšem nikoli z této úvěrové smlouvy.
17. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
18. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
24. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
25. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
26. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
28. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
29. Dle zjištění soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z příjmu žalovaného a jeho výdajů, které však nikterak neověřila. Výdaje žalovaného zkoumala pouze ohledně bydlení, jiné výdaje žalovaného nevzala v potaz. Rovněž žalobkyně žádným důkazem nedoložila, že by provedla lustraci žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, rejstříku exekucí.
30. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
31. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti je povinen soud přihlédnou i bez návrhu (§ 588 o. z.).
32. Především z důvodu, že žalobkyně neprokázala uzavření smíru mezi účastníky, dále vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, a mimo jiné též ke skutečnosti, že žalovaný částečně jistinu již uhradil, nenastaly v posuzované věci podmínky pro schválení soudního smíru, tak, jak žalobkyně v tomto řízení navrhovala. Podle § 99 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Smír je přitom v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní jednání (uvedených zejména v § 545 až 558 o. z.) neplatná nebo se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. Zde soud ovšem opětovně zdůrazňuje, že není možné soudem schválit smír, který nebyl mezi účastníky uzavřen, neuzavřela jej jedna ze stran navrhovaného smíru – v tomto případě žalovaný. Proto soud smír navrhovaný žalobkyní výrokem I. tohoto rozsudku neschválil.
33. Z týchž důvodů soud zamítl jako nedůvodnou i část žalobního návrhu. S ohledem na procesní ekonomii, a na to, že pro obě rozhodnutí (rozhodnutí o neschválení smíru
a rozhodnutí ve věci samé) měl soud náležitě zjištěný skutkový stav, o věci rozhodl v jednom rozhodnutí – tomto rozsudku.
34. Protože soud shledal úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, posuzoval věc účastníků právně odlišně – dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. o bezdůvodném obohacení. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni pouze částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, tj. částku, která mu byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 29 554 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil celkovou částku 7 786 Kč. Žalovaný tak žalobkyni nevrátil částku 21 768 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, a kterou je žalovaný povinen vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, tj. ode dne datum, až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni vzniku prodlení žalovaného činila 15 % ročně. Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 21 768 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 768 Kč ode dne datum do zaplacení (výrok II.). Zde soud pouze zdůrazňuje, že se nezabýval dále poskytnutím další částky žalovanému žalobkyní ve výši 36 000 Kč, a to dne datum. Přestože soud zvažoval prvotně, že k neprospěchu žalovaného zohlední poskytnutí této částky žalobkyní žalovanému, po provedeném dokazování tak neučinil, neboť má jednoznačně za to, že úmyslem žalobkyně bylo požadovat pouze nároky z titulu výše citované smlouvy o úvěru číslo soud by tak překročil svou pravomoc projednat pouze návrh účastníka, respektive strany žalující.
35. Jelikož soud shledal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru číslo jako absolutně neplatnou, výrokem III. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do zbylé části požadované částky a příslušenství – tj. zamítl žalobu co do částky 296 005,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 134 193,19 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 112 425,19 Kč od datum do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 98 910 Kč od
datum do zaplacení.
36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovanému, který byl procesně úspěšnější, i dle jeho vyjádření žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
37. Co do lhůty k plnění soudem přiznané částky s úroky z prodlení soud přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, a tím i k majetkovým možnostem a schopnostem žalovaného. soud považuje za možnost žalovaného uhradit předmětnou dlužnou částku se zákonným úrokem z prodlení ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně, splátky splatné vždy ke každému 25 dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení dluhu. Soud dále rozhodl, že v případě nezaplacení
i jedné ze splátek či její části, se stává dluh žalovaného vůči žalobkyni splatný v plném rozsahu, a to bez dalšího, přičemž na tuto skutečnost soud žalovaného důrazně upozorňuje.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.