Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
24 C 306/2021-91
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Holubem, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o: zaplacení 21 757,27 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 21 757,27 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni 18. 5. 2020 ve výši 1 754,47 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni 18. 5. 2020 ve výši 15 933,11 Kč, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 21 757,27 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 757,27 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 19 553,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 21 757,27 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni 18. 5. 2020 ve výši 1 754,47 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni 18. 5. 2020 ve výši 15 933,11 Kč, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 21 757,27 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 757,27 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 19 553,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].</b>
1. Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 25. února 2019 se žalobce domáhal po žalované poté, co bylo řízení usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 2. 2020, č. j. číslo jednací zastaveno vůči žalovanému ad 1) jméno příjmení (právní moc 21. 3. 2020), zaplacení částky 21 757,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 600,44 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 757,27 Kč od 4. 7. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 21 757,27 Kč od 4. 7. 2018 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že v dalším průběhu řízení žalobce podáním ze dne 31. 3. 2020 vzal svůj návrh na zahájení řízení zčásti zpět, a to nejprve ohledně zaplacení částky 3 500 Kč, kterou žalovaná uhradila v období od podání žaloby do dne 31. 3. 2020, a dalším podáním ze dne 17. 9. 2020 vzal žalobce svůj návrh na zahájení řízení zčásti zpět ohledně zaplacení částky 500 Kč, kterou žalovaná uhradila dne 18. 5. 2020, přičemž uhrazené částky žalobce započetl na úroky, bylo řízení usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. září 2021, č. j. číslo jednací zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 4 000 Kč. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 21 757,27 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni 18. 5. 2020 ve výši 1 754,47 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni 18. 5. 2020 ve výši 15 933,11 Kč, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 21 757,27 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 757,27 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, vyplývajících ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno ze dne 30. 6. 2011 (dále též„ Smlouva“), uzavřené mezi singulárním právním předchůdcem žalobce právnická osoba příjmení příjmení, IČO jako věřitelem (postupitelem) na straně jedné (označovaným jako„ banka“) a žalovanou (a jméno příjmení) jako dlužníkem (spoludlužníkem) na straně druhé (označovanými jak společně tak i jednotlivě jako„ klient“), na základě které banka poskytla klientovi spotřebitelský splátkový úvěr (dále jen„ úvěr“) ve výši 600 000 Kč, který se klient zavázal vrátit bance spolu s úroky v sazbě 13,9 % p. a. formou 96 měsíčních anuitních splátek ve výši 10 846,78 Kč (z toho měsíční splátka jistiny a úroku ve výši 10 388,78 Kč a měsíční úhrada za pojištění ve výši 458 Kč), když měsíční anuitní splátky (složené z platby jistiny a úroků) a úhrady za pojištění byly splatné k 26. dni v měsíci počínaje dnem 26. 7. 2011. Žalobce tvrdil, že klient porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. příjmení proto využila svého práva sjednaného v čl. 23 produktových podmínek a v čl. 44d písm. b) všeobecných obchodních podmínek ve spojení s čl. I. Smlouvy a dopisem ze dne 27. 9.2016 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 27. 9. 2016. Za období od uzavření Smlouvy do zesplatnění, tj. 27. 9. 2016, bylo na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno celkem 634 001,18 Kč, z toho na jistinu 283 218,90 Kč, na úroky 319 330,34 Kč, na poplatky 30 906 Kč a na úroky z prodlení 545,94 Kč. Ke dni zesplatnění, tj. 27. 9. 2016 pohledávka činila celkem 407.544,87 Kč, z toho na jistině 316 781,10 Kč, na úroku 18 583,69 Kč, na úroku z prodlení 629,13 Kč, na poplatcích 2 985 Kč a na smluvní pokutě (ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný) 68 565,95 Kč. Dlužnou částku (včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty) ve výši 407 544,87 Kč byl klient povinen neprodleně uhradit. Za období od zesplatnění, tj. ode dne 27. 9. 2016, do postoupení pohledávky žalobci, tj. do 21. 3. 2018, bylo dále na pohledávku uhrazeno celkem 320 000 Kč, z toho na jistinu 229 236,23 Kč, na úroky 18 583,69 Kč, na poplatky 71 550,95 Kč a na úroky z prodlení 629,13 Kč. Těmito platbami byly zcela uhrazeny kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění ve výši 18 583,69 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni zesplatnění ve výši 629,13 Kč, poplatky ve výši 2 985 Kč a smluvní pokuta ve výši 68 565,95 Kč. Dlužná jistina byla platbami do postoupení uhrazena co do výše 512 455,13 Kč. Zůstatek jistiny ke dni postoupení, tj. 21. 3. 2018, tak činil 87 544,87 Kč. Žalobce konečně tvrdil, že za období od postoupení pohledávky, tj. 21. 3. 2018, do 17. 9. 2020 bylo na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ještě dalších celkem 91 544,87 Kč, z toho na jistinu 65 787,60 Kč a na úroky 25 757,27 Kč. Zůstatek dlužné jistiny tedy činí 21 757,27 Kč a představuje výši poskytnutého úvěru poníženou o veškeré platby na jistinu (tj. 600 000 Kč – 283 218,90 Kč – 229 236,23 Kč – 65 787,60 Kč), když kapitalizovaný (nezaplacený) úrok ke dni 18. 5. 2020 činí 1 754,47 Kč a kapitalizovaný (nezaplacený) zákonný úrok z prodlení ke dni 18. 5. 2020 činí 15 933,11 Kč.
2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 8. 5. 2019 nejprve nesouhlasila se způsobem, jakým byly její platby ze dne 2. 7. 2018 a 3. 7. 2018 v celkové výši 87 544,87 Kč žalobcem započteny na celkový dluh. Z výše plateb, které ve svém součtu dávají částku 87 544,87 Kč, je zřejmé, že žalovaná platila na jistinu dluhu, které takto zaplacená částka do haléře odpovídala. Dlužit může tedy pouze úrok a úrok z prodlení. Dle obsahu žaloby je žalován úrok a úrok z prodlení od 28. 9. 2016 do zaplacení. Úrok ve výši 13,9 % ročně pak činí v daném případě částku 21 442,62 Kč a úrok z prodlení pak částku 12 418,21 Kč, což činí celkem částku ve výši 33 860,83 Kč. Soud by měl tedy přiznat toliko tuto částku a ve zbytku žalobu zamítnout. Pokud by soud měl za to, že platby nelze započíst tak, jak učinila žalovaná, tak žalobce měl započtení učinit v souladu s anonymizováno podmínkami, kde se v článku 25 stanoví, že započtení platby se děje v tomto pořadí: úrok, jistina, smluvní pokuty, úrok z prodlení, atd. Platba částky 50 000 Kč dne 2. 7. 2018 měla být použita na zaplacení úroku 13,9 % ročně z částky 87 544,87 Kč od 28. 9. 2016 do 2. 7. 2018 ve výši 21 428,33 Kč a zbytek ve výši 28 571,67 Kč na jistinu, která pak činila částku ve výši 58 973,20 Kč. Platba částky 37 544,87 Kč ze dne 3. 7. 2018 měla být použita na zaplacení úroku 13,9 % ročně z částky 58 973,20 Kč od 3. 7. 2018 do 3. 7. 2018 ve výši 22,46 Kč a zbytek ve výši 37 522,41 Kč na jistinu, která pak činí částku 21 450,79 Kč. K zaplacení ze žalované částky na jistině tak zbývá částka 21 450,79 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 87 544,87 Kč od 28. 9. 2016 do 2. 7. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 58 973,20 od 3. 7. 2018 do 3. 7. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 450,79 Kč od 4. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,9% ročně z částky 21 450,79 Kč od 4. 7. 2018 do zaplacení, když ve zbytku by měl soud žalobu zamítnout.
3. Žalovaná při jednání dne 11. 4. 2022 navrhovala, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl vzhledem k tomu, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nedostatečným způsobem posoudil úvěruschopnost nejen žalované, ale i spoludlužníka jméno příjmení, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2011 a to, že žalobci vznikl nárok toliko na vrácení jistiny postoupeného úvěru a zákonný úrok z prodlení. Rovněž vznesla námitku promlčení žalobou uplatněné částky z toho důvodu, že poskytnutá jistina i případný zákonný úrok z prodlení jsou již zcela uhrazeny platbami, které dosud od spoludlužníků (resp. žalované) žalobce (resp. jeho právní předchůdce) obdržel. Žalovaná dále namítala také nedostatek aktivní legitimace žalobce, vzhledem k tomu, že na něj měla být původním věřitelem postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru, nikoliv však pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení.
4. Žalobce při jednání dne 11. 4. 2022 s ohledem na nová tvrzení, která byla učiněna žalovanou, požádal soud o poskytnutí lhůty jednoho měsíce k písemnému doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc a písemnému podání návrhů na provedení důkazů, pokud jde o to, jakým způsobem právním předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost obou dlužníků ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2011, včetně reakce na další námitky žalované, týkající se promlčení žalobou uplatněného nároku i nedostatku aktivní legitimace žalobce.
5. Soud při jednání dne 11. 4. 2022 účastníkům poskytl lhůtu jednoho měsíce k písemnému doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc a k písemnému podání návrhů na provedení důkazů, když tato lhůta byla poskytnuta žalobci počínaje dnem 11. 4. 2022 a žalované počínaje dnem doručení písemného podání žalobce v tomto směru.
6. Žalobce do 11. 5. 2022 nedoplnil tvrzení o skutečnostech významných pro věc, ani nepodal návrhy na provedení důkazů, zejména pokud jde o to, jakým způsobem právním předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost obou dlužníků ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2011. Vzhledem k tomu, že koncentrace řízení ve vztahu k žalobci nastala dne 12. 5. 2022, soud k žalobcem později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům podle 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) nepřihlížel. Koncentrace řízení ve vztahu k žalované nastala dne 21. 6. 2022, když žalovaná ve svém včasném podání ze dne 14. 6. 2022 učinila nesporným jednak to, že jí byla na základě smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2011 poskytnuta částka 600 000 Kč, jednak to, že žalobci, respektive právnímu předchůdci žalobce, zaplatila spolu se svým manželem, následně sama, nejméně částky, které žalobce uvedl (ve svém podání ze dne 17. 9. 2020), a to v datech tam uvedených, tedy částku celkem nejméně 1 045 546Kč.
7. Na základě těchto nesporných skutkových tvrzení, aniž by soud z důvodu nadbytečnosti prováděl další dokazování, dospěl k závěru, že žalobu je třeba zamítnout.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále též„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
10. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obchodní zákoník“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obč. zák.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům.
12. Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno ze dne 30. 6. 2011 byla uzavřena mezi singulárním právním předchůdcem žalobce právnická osoba příjmení příjmení, IČO jako věřitelem (postupitelem) na straně jedné (označovaným jako„ banka“) a žalovanou (a jméno příjmení) jako dlužníkem (spoludlužníkem) na straně druhé (označovanými jak společně tak i jednotlivě jako„ klient“), když na základě této smlouvy banka poskytla klientovi spotřebitelský splátkový úvěr ve výši 600 000 Kč, který se klient zavázal vrátit bance spolu s úroky v sazbě 13,9 % p. a. formou 96 měsíčních anuitních splátek ve výši 10 846,78 Kč (z toho měsíční splátka jistiny a úroku ve výši 10 388,78 Kč a měsíční úhrada za pojištění ve výši 458 Kč), přičemž měsíční anuitní splátky (složené z platby jistiny a úroků) a úhrady za pojištění byly splatné k 26. dni v měsíci počínaje dnem 26. 7. 2011.
13. Vzhledem k tomu, že věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2011 prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalované a jméno příjmení s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že nebylo zřejmé, že žalovaná (klient) bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru ze dne 30. 6. 2011 je proto podle § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť věřitel poskytl žalované (klientovi) spotřebitelský úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání věřitele odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne 30. 6. 2011 za absolutně neplatný právní úkon podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb, občanského zákoníku , ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 „ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2011 žalobu zamítl, když žalovaná věřiteli, resp. žalobci jako jeho singulárnímu právnímu nástupci již vrátila částku 1 045 546,05 Kč, přesahující případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím.
14. Žalované, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Uplatněné účelně vynaložené náklady řízení spočívají v mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 14 360 Kč podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření) po 2 500 Kč a za 4 úkony právní služby (podání ve věci samé ze dne 30. 11. 2021 a 14. 6. 2022, účast u dvou soudních jednání) po 2 340 Kč, 6 režijních paušálech po 300 Kč (1 800 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 16 160 Kč ve výši 3 393,60 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , celkem tedy 19 553,60 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uložil žalobci zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalovanou, jíž byla přisouzena náhrada nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.