Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 57/2022-80
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši částka k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem adresa žalobkyně, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.
1. Dne datum podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, a žalovaná uzavřely dne datum Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši částka. Nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Žalovaná se zavázala splácet právní předchůdkyni žalobkyně půjčku v 48 měsíčních splátkách po anonymizována dvě slova K, přičemž první splátka byla splatná dne datum. Žalovaná nehradila řádně a včas sjednané splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a smlouvu zesplatnila ke dni datum, čímž jí vzniklo právo požadovat po žalované okamžité splacení veškerých závazků ze smlouvy. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne datum právnická osoba postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení ze dne
datum na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovanou částku částka. Po postoupení nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a úroku ve výši 22,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila pouze částku v celkové výši částka. Žalobkyně doplnila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž bylo zjištěno, že žalovaná je schopna splácet poskytnutý úvěr.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. , a zjistil následující skutkový stav: ze smlouvy o půjčce vzal za prokázané, že společnost právnická osoba, a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala splácet v 48 měsíčních splátkách po částka, přičemž první splátka byla splatná dne datum Součástí smlouvy bylo i právo právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupit v případě nesplnění podmínek na straně žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne datum s účinností ke dni datum, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku ve výši částka Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o půjčce, rámcové smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek, sazebníku, výpisu z účtu žalované, poslední výzvy žalované před zesplatněním s podacím archem, výzvy k okamžitému jednorázovému zesplatnění s podacím archem, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku, předžalobní výzvy s dokladem
o odeslání.
4. Dále bylo zjištěno, že proti žalované je od roku 2021 vedeno dalších pět řízení o zaplacení pohledávek v různých výších a od různých společností a v této souvislosti jsou proti ní vedena
i exekuční řízení v souvislosti s neplněním uložených povinností, což soud zjistil z výpisu věcí vedených u zdejšího soudu proti žalované. Z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne
datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, soud zjistil, že žaloba o zaplacení částky částka s příslušenstvím byla v celém rozsahu zamítnuta z důvodu řádného nezkoumání úvěruschopnosti žalované, přičemž k bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11 ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb. , zvláštní část - k § 86 ;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po provedeném dokazování a s ohledem na výše uvedenou právní úpravu i judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru
č. 257/2016 Sb. netvrdila, ani neprokázala, že by se zabývala otázkou schopnosti žalované daný úvěr splatit, když ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně po výzvě uvedla pouze obecné skutečnosti, na jejichž základě nemohla učinit závěr o individuální schopnosti žalované dluh splácet. Jakým konkrétním způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost dostatečně v souladu se zákony a soudní judikaturou zkoumala, a zda vůbec, není zřejmé.
11. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o půjčce absolutně neplatnou, kdy neplatnost zkoumá z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku
částka, na kterou žalovaná uhradila pouze částku částka, je tak žalovaná povinna vydat žalobkyni částku částka, neboť v této výši u žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od datum, tedy den následující po splatnosti úhrady dlužných částek.
12. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaná nebyla ještě v prodlení).
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalované. Soud tak uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku částka. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka částka. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši
částka, a dále z odměny advokáta za 6 úkonů právních služeb podle § 7 bod 5 ve spojení
s § 11 odst. 1 písm. a) , d) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění, doplnění žaloby, účast na jednání dne datum a dne datum) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku částka. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši
částka za šest úkonů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K těmto nákladům pak náleží náhrada cestovních výdajů za cestu k ústnímu jednání dne datum z obec do obec a zpět podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši částka (celkem cesta 172 km vykonaná osobním automobilem tovární značky Ford Kuga, registrační značka, při průměrné spotřebě nafty 6,63 l na
100 km, ceně nafty částka, sazbě 4,70 spisová značka) a dále náhrada za ztrátu času v počtu čtyř půlhodin po částka, celkem částka, podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny, paušální náhrady hotových výdajů, cestovnému a náhradě za promeškaný čas) ve výši částka podle § 137 odst. 3
o. s. ř. o. s. ř. , jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky
částka, což představuje 73 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalované v rozsahu 27 %. Žalobkyni tak náleží 46 % z částky částka, což činí částka. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).