Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 270/2022-41

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 11 527,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.619,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 3.907,45 Kč, úrok ve výši 11,75% ročně z částky 10.387,40 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 10.387,40 Kč od datum do datum, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 2.767,45 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.619,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 3.907,45 Kč, úrok ve výši 11,75% ročně z částky 10.387,40 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 10.387,40 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení v zákonné výši z částky 2.767,45 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši 11.527,40 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.253,91 Kč za období od datum do datum, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 401,75 Kč od datum do datum, úrokem z ve výši 11,75 % ročně z částky 10.387,40 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10.387,40 Kč od datum do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným dne datum uzavřela Smlouvu o úvěru číslo z jejíhož titulu poskytla žalovanému úvěrový rámec 10.000 Kč, který žalovaný měl i s úroky vrátit ve splátkách. Žalobkyně s odkazem na historický výpis tvrdila, že žalovaný v období od datum do datum čerpal celkem částku 13.900 Kč a uhradil pouze částku 6.280,05 Kč. Žalovaný řádně a včas poskytnuté plnění nesplácel a žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dne datum s tím, že žalovaný na jistině zůstal dlužen částku 10.387,40 Kč a na poplatcích částku 1.140 Kč s jejíž zaplacením se dostal do prodlení. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě svých zjištění o obratech na běžném účtu žalovaného, příjem žalovaného zjistila a ověřila z čestného prohlášení a z obratů na běžném účtu, který pro žalovaného vedla. Dále žalobkyně tvrdila, že zjišťovala informace o zadluženosti žalovaného z příslušných registrů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne datum má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s úroky ve splátkách ve výši 3 % z čerpané jistiny, minimálně 100 Kč měsíčně k 25. dni v měsíci. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a sazebník.

4. Ze žádosti o osobní kreditní kartu ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl ke svým poměrům, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě, je zaměstnán a jeho čistý měsíční příjem činí 17.000 Kč, žádné děti nevyživuje, jeho náklady na bydlení činí 8.000 Kč měsíčně, pojištění 750 Kč měsíčně a kromě výdajů ve výši 550 Kč měsíčně jiné výdaje nemá.

5. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí kreditní karty soud zjistil, že žalobkyně blíže neuvedeného dne provedla lustraci v bankovních i nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku a rejstříku Solus.

6. Z výpisu z externích registrů soud zjistil, že žalobkyně dne datum provedla lustraci žalovaného v registrech BRKI, NRKI, Solus a CBCB, ze kterých nebyly zjištěny žádné závazky žalovaného.

7. Z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaný dne datum prohlásil písemně, že jeho příjem činí 17.000 Kč čistého měsíčně za posledních 12 měsíců.

8. Z periodického výpisu soud zjistil, že dne datum čerpal žalovaný prostřednictvím kreditní karty převodem na účet částku 10.000 Kč, zůstatek na jeho účtu ke dni datum činil - 18.496,21 Kč, ke dni datum činil - 20.160 Kč, ke dni datum - 20.236 Kč, ke dni datum - 20.303,21 Kč, ke dni datum - 14.991,54 Kč a ke dni datum - 363,39 Kč. Dne datum byla žalovanému na účet vyplacena mzda ve výši 14.232 Kč, dne datum mzda ve výši 16.341 Kč, dne datum mzda ve výši 19.591 Kč, dne 13. 89. 2019 mzda ve výši 17.607 Kč a dne datum mzda ve výši 18.182 Kč.

9. Z historického výpisu soud zjistil, že žalobkyně v období od datum do datum evidovala čerpání žalovaného v celkové částce 13.900 Kč a úhrady v celkové částce 6.280,05 Kč.

10. Z odstoupení ze dne datum a dodejky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na porušení podmínek odstupuje od smlouvy o osobní kreditní kartě. Dopis byl žalovanému odeslán prostřednictvím držitele poštovní licence a do jeho dispozice se dostal dne datum.

11. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum má soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě do datum s upozorněním na podání žaloby.

12. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zjištěním a ověřením úplných údajů o poměrech žalovaného a porovnáním příjmů a výdajů žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně při zjišťování poměrů žalovaného vycházela z jiných zdrojů než z prohlášení žalovaného a výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv zjistila a ověřila pravidelně se opakující běžné výdaje žalovaného. Přitom již na základě svých zjištění pohybech a zůstatcích na běžném účtu žalovaného musela získat pochybnosti, zda žalovaný bude schopen úvěr ve výši 10.000 Kč řádně splácet. Žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, které se konalo dne datum, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. o potřebě navrhnout k tomuto tvrzení důkazy a o následcích nesplnění této povinnosti.

13. Dle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).

16. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

21. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně jednak neprokázala, že si opatřila úplné informace od žalovaného o jeho poměrech. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že žalobkyně při posuzování majetkových poměrů žalovaného provedla jeho lustraci v příslušných registrech dlužníků s negativním výsledkem. Žalobkyně pouze ověřila příjem žalovaného, a to nahlédnutím do jeho běžného účtu, avšak žádným způsobem neověřila, zda mu například nehrozí skončení pracovního poměru a zda je vlastníkem domu či bytu. Žalobkyně ani nezjistila nezbytné výdaje žalovaného, například na bydlení, a ani jeho osobní poměry (např. vyživovací povinnosti). Přitom bylo zřejmé, že žalovaný ke dni datum vyčerpal finanční prostředky na svém účtu do debetu. Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

22. Na základě shora uvedených skutkových zjištění o tom, že žalobkyně žalovanému poskytla na základě neplatné smlouvy o úvěru formou postupného čerpání z účtu částku 13.900 Kč, dospěl soud k závěru, že se žalovanému dostalo plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 o. z., které je povinen žalobkyni vydat. Žalovaný z této částky žalobkyni uhradil pouze částku 6.280,05 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 7.619,95 Kč, kterou žalovaný dosud žalobkyni neuhradil. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky dohodnuta, měl žalovaný povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní o plnění požádán. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného o plnění požádala do datum v předžalobní výzvě, když v oznámení o odstoupení od smlouvy výzvu ke splnění dluhu neučinila. Soud tedy dospěl k závěru, že prodlení žalovaného nastala teprve dne datum. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 7.619,95 Kč a v souladu s ust. o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle , a to ode dne, kdy se žalovaný ocitl v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož žalovaný neuplatnil žádné okolnosti, na základě kterých by mohl soud stanovit lhůtu k plnění přiměřenou jeho možnostem, určil soud lhůtu k plnění dle ust.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , když žalobkyně měla úspěch jen částečný a poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl podobný (poměřováno včetně zamítnuté části požadovaného příslušenství).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.