Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 366/2022-40
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci
pro zaplacení 149 101,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 146 261,44 Kč, se zákonným úrokem
z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 146 261,44 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení,
do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 840 Kč
s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 319,55 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem
z prodlení ve výši 1 402,60 Kč, s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 146 261,44 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 32 827 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 146 261,44 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 146 261,44 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 840 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 319,55 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 402,60 Kč, s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 146 261,44 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 32 827 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 24. 8. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, obec a číslo, uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2019 Smlouvu o příjmení půjčce číslo v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 74 pravidelných měsíčních splátkách, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90 % p.a., poplatky za pojištění typ B ve výši 230,00 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Žalobce svoji povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek. Jak je patrné
z výpisu spotřebitelského úvěru, žalovaný nezasílal splátky řádně a včas. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení, na základě Produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba přistoupila banka dne 26. 5. 2020
k zesplatnění dluhu. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních
a nebankovních registrů klientských informací (příjmení), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka
se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 146 261,44 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 319,55 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 402,60 Kč
a z dlužných poplatků ve výši 2 840 Kč. Žalobce v souladu s ustanovením § 142a zákona
č. 99/1963 Sb. , v platném znění, zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně
a místně příslušného soudu. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil.
2. Opatrovník žalovaného se ve věci nevyjádřil tak, že namítl neplatnost smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, nevyžádala si žádné potvrzení od zaměstnavatele, mzdové listy, nezkoumala ani výdaje žalovaného a měla
by právo pouze na bezdůvodné obohacení.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Bulharské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dále jen„ nařízení“. Dle čl. 4 odst. 1 nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 1 nařízení tedy může být žalovaný žalován u soudu České republiky
a Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy, karty klienta, kopie cestovního pasu, protokol
o úvěruschopnosti, akceptace smlouvy, obchodních podmínek, ceníku má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, obec a číslo, uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2019 Smlouvu o příjmení půjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 74 pravidelných měsíčních splátkách, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90 % p.a., poplatky za pojištění typ B ve výši 230 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Žalobce svoji povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl.
5. Z prohlášení o okamžité splatnosti, výpisu z účtu má soud za prokázané, že žalovaný úvěr nesplácel dle smluvních podmínek. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a byl
s úhradou dluhu v prodlení, na základě Produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba přistoupila banka dne 26. 5. 2020 k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka
se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 146 261,44 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 319,55 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 402,60 Kč
a z dlužných poplatků ve výši 2 840 Kč.
6. Z předžalobních výzev má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného
před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení úplaty a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020 má soud za prokázané, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 12. 2020 mezi právnická osoba a.s.
a společností právnická osoba
8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 12. 2. 2019 Smlouvu o příjmení půjčce číslo v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 74 pravidelných měsíčních splátkách, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90 % p.a., poplatky za pojištění typ B ve výši 230,00 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle této smlouvy
a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Žalobce svoji povinnost splnil
a úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek. Jak
je patrné z výpisu spotřebitelského úvěru, žalovaný nezasílal splátky řádně a včas. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení, na základě Produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba přistoupila banka dne
26. 5. 2020 k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 146 261,44 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 319,55 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 402,60 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 840 Kč. Žalovaný
na úhradu svého dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byla právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzván.
9. Pro určení rozhodného hmotného práva se použije Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Toto nařízení se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Smluvní strany zvolily jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z článku 8. odst. 8.4 úvěrových podmínek číslo ze dne 1. 11. 2016.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
11. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu
s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420
a § 1810 a násl. o. z.
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud
je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou,
je smlouva neplatná.
16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,
jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání,
které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho,
co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí
i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017,
č. j. 23Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání
pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval,
že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést
(i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek;
to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele
by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být
s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus
či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
23. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru,
že žalovaný byl schopný svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy a výdaje. V klientské kartě je pouze údaj o příjmech žalovaného, který není ničím podložen, výdaje žalobkyně nezkoumala vůbec. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopný spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen
s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet,
k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout
do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
24. Jak již bylo výše konstatováno, dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatné. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 150 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný
se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 146 261,44 Kč, vrátit (výrok I.).
25. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy
o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok
z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ,
a to od 7. 12. 2020, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 827 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 965 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 149 101,44 Kč sestávající z částky 7 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 200 Kč ve výši 4 662 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.