Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 355/2022-84
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 19 821 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se v žalobě doručené soudu dne 29.11.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 821 Kč celkem spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši a úroky specifikovanými v žalobě z částek dle jednotlivých postupných splátek žalovaného, u úroku v maximální částce 128 620 Kč. Uvedla, že žalovanému na základě smlouvy číslo ze dne 21. 5. 2019 poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Tento se zavázal splácet v 48 měsíčních splátkách po 2 233 Kč. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, když se ocitl v prodlení s úhradou 29.splátky splatné k 19.12.2021 v délce 65 dnů, došlo k zesplatnění úvěru k 19.12.2021 dle čl. 6 smlouvy. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný postupně za období 12.6.2019 až 15.10.2021 uhradil celkem 62 798 Kč. Po zesplatnění dále uhradil celkem 20 000 Kč ve splátkách 6x3000Kč a 1x2000 Kč. Dluh sestává mimo částky neuhrazeného zůstatku úvěru v částce 7 663,04 Kč, z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 2 800 Kč a smluvní pokuty sjednané v č.l. 6 smlouvy v částce 3 992 Kč, celkem 14 455 Kč, dále ze smluvní pokuty dle č.l. 6 ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny postupně specifikované a vypočtené do sepisu žaloby v částce 5 366 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě doručené mu dne 12.12.2022 do vlastních rukou nevyjádřil. Při jednání dne 27.1.2023 uvedl, že nedohledal text smlouvy a domnívá se, že již uhradil dostatečnou částku.
3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.
4. Ze smlouvy uzavřené dne 21.5.2019 mezi oběma účastníky označené jako„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr v částce 30 000 Kč, oproti jeho závazku zaplatit žalobkyni celkem částku 107 184 Kč v 48 splátkách po 2 233 Kč vždy k 13. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen. Dohodnutá úroková sazba dle smlouvy byla 129,7% p.a.
5. Z listiny označené„ hodnocení klienta“ sepsané žalovaným a zprostředkovatelem úvěru byly posledně zmíněnou osobou k analýze bonity žalovaného uvedeny příjmy ve výši 14 722 Kč celkem sestávající z příjmů ze zaměstnání a invalidního důchodu v částkách 8 886 Kč a 5 836 Kč. Z výdajů byly počítány částka 3 410 Kč jako životní minimum klienta, částka 1 000 Kč na bydlení a 50Kč na dopravu, celkem 4 460 Kč. U výdajů nebyla uvedena druhá osoba v domácnosti, ani jiné úvěry, půjčky, výživné či hypotéky. Současně byly doplněny údaje zaměstnavatele jméno příjmení, IČO. Současně uvedl, že jeho vzdělání je maturita a bydlí u rodičů. Tzv. volné zdroje (příjmy-výdaje) byly vyhodnoceny na částku 9 262 Kč. Listina byla podepsána žalovaným spolu s doložkou, že poskytl pravdivé a úplné údaje dne 21.5.2019 v 14.07 hod a následně tentýž den v 14.10 hod. doporučen podepsaným zprostředkovatelem k poskytnutí úvěru.
6. Žalobkyní byly doloženy dvě výplatní pásky žalovaného a pracovní smlouva žalovaného ze dne 1.9.2018 u shora uvedeného zaměstnavatele na pozici příprava uzenin pro prodejnu v pracovní době 4 hodiny denně, přičemž příjmy za měsíce 3 a 4/2019 činily 8 900 Kč shodně měsíčně čistého. Dále byla doložena kopie jeho občanského průkazu, potvrzení České správy sociálního zabezpečení a ústřižek poštovní poukázky o výplatě invalidního důchodu v částce 5 815 Kč dne 7.5.2019. Dále bylo doloženo tzv. společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu, kde žalovaný celé jméno žalovaného téhož dne souhlasil s vyplacením poskytnutého úvěru na účet č. bankovní účet na jméno jméno příjmení, jakož i inkasa splátek z tohoto účtu, k čemuž byl doložen výpis tohoto účtu za období 1.4.- 30.4.2019, ze kterého je patrný toliko počáteční zůstatek - 67,54 Kč a konečný - 23,20 Kč, když z účtu v tomto období odešlo - 43 678 Kč. Ke dni 21.5.2019 čase 17:40:32hod. žalovaný neprocházel registrem příjmení. V nebankovním registru klientských informací (NRKI) k tomuto dni v čase 13:09:44 mu bylo přiděleno skóre 25 které je v kategorii nový klient, není v databázi NRKI/BRKI.
7. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že částka 30 000 Kč byla zaslána na účet č. bankovní účet dne 22.5.2019.
8. Žalobkyně doložila další důkazy týkající se zesplatnění úvěru, výzev směřujících žalovanému a vyjádření k úročení pohledávky znalcem příjmení jméno příjmení, titul za jménem, příjmení, z nichž soud pro nadbytečnost žádné skutečnosti nezjišťoval a tyto důkazy neprovedl. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně jiné důkazy nedoložila.
9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 21.5.2019.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla žalobkyní podána po právu. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroku, smluvních pokut a úroku z prodlení ze smlouvy o úvěru sjednané mezi účastníky dne 12.7.2019. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú.. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy.
17. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
18. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
19. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
20. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
21. V projednávané věci žalobkyně při daném posouzení použila údaje získané od žalovaného, které sice ověřovala, dle názoru soudu však nedostatečně, respektive toliko týkající se příjmové stránky, nikoliv výdajů. Z příjmů žalovaného celkově lze dovodit, že tyto byly na hranici minimální mzdy a sestávaly z invalidního důchodu a mzdy z částečného pracovního poměru. Výdaje žalovaného byly odhadnuty částkou životního minima a doplněním o částku 1 000 Kč na bydlení, což samo o sobě je naprosto nedostačující údaj, nikterak nedokládající konkrétní poměry úvěrovaného, bez znalosti bližší specifikace bydlení lze částku 1 000 Kč měsíčně za bydlení považovat za minimálně pochybnou. Shodně soud shledává pochybným výpis z účtu jiné osoby, ze kterého měl být úvěr splácen a také tam vyplacen, jež nebyl doložen ani úplný a již ze základních údajů o měsíčních obratech za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru vyplývá, že kredibilita k dohodnuté splátce 2 233 Kč měsíčně vzhledem k zápornému zůstatku není. K tomuto soud poukazuje s ohledem na shora popsané závěry judikaturních rozhodnutí, že při zkoumání úvěruschopnosti nelze spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným a je nejen povinností, ale i v zájmu úvěrujícího tyto objektivně shromáždit a ověřit. Jelikož tento postup dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného, vyhodnotil soud uvedenou smlouvu jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.
22. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě tohoto závěru dle neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku 30 000 Kč, kterou již splatil, a není tak povinen k dalšímu plnění vůči žalobkyni, proto soud veškeré požadované nároky v této žalobě z tohoto důvodu zamítl (výrok I.) v celém rozsahu.
23. O nákladech řízení by soud rozhodoval dle plného úspěchu žalovaného v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobkyni. Tomuto dle obsahu spisu žádné nevznikly, proto rozhodl jako ve výroku II.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.