Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 285/2022-41

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 683.981,73 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se pro částku 8,23 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8,23 Kč od 15.10.2022 do zaplacení a pro úrok ve výši 8,5% ročně z částky 8,23 Kč od 15.10.2022 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 548.961,72 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 5.10.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se pro částku 135.011,78 Kč, pro úrok ve výši 39.242,70 Kč, ve výši 8,5% ročně z částky 683.981,73 Kč od 1.7.2022 do 14.10.2022 a ve výši 8,5% ročně z částky 683.973,50 Kč od 15.10.2022 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 34.332,01 Kč, ve výši 8,5% ročně z částky 683.981,73 Kč od 1.7.2022 do 14.10.2022 a ve výši 8,5% ročně z částky 683.973,50 Kč od 15.10.2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 35.223 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se pro částku 8,23 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8,23 Kč od 15.10.2022 do zaplacení a pro úrok ve výši 8,5% ročně z částky 8,23 Kč od 15.10.2022 do zaplacení zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 548.961,72 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 5.10.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se pro částku 135.011,78 Kč, pro úrok ve výši 39.242,70 Kč, ve výši 8,5% ročně z částky 683.981,73 Kč od 1.7.2022 do 14.10.2022 a ve výši 8,5% ročně z částky 683.973,50 Kč od 15.10.2022 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 34.332,01 Kč, ve výši 8,5% ročně z částky 683.981,73 Kč od 1.7.2022 do 14.10.2022 a ve výši 8,5% ročně z částky 683.973,50 Kč od 15.10.2022 do zaplacení, zamítá. IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 35.223 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 683.981,73 Kč s úrokem ve výši 39.242,70 Kč a ve výši 8,5% ročně z částky 683.981,73 Kč od 1.7.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 34.332,01 Kč a ve výši 8,5% ročně z částky 683.981,73 Kč od 1.7.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 12.12.2019 smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 657.368 Kč, kdy k čerpání úvěru došlo bezhotovostně dne 12.12.2019. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 507.368 Kč za účelem refinancování peněžitého závazku poskytnutého žalobcem a zbývající část úvěru ve výši 150.000 Kč byla žalovanému poskytnuta bezúčelně. Žalovaný se zavázal platit úroky ve výši 8,9% ročně a veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se smlouvou. Žalovaný se zavázal hradit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 8.381 Kč počínaje dnem 15.1.2020. Dodatkem ze dne 17.5.2021 se strany dohodly na změně data pravidelné splátky, a to k 20. dni měsíce. Strany si sjednaly pojištění (ve výši 544 Kč měsíčně). Dodatkem ze dne 9.8.2021 si strany dohodly zrušení pojištění úvěru. Ze strany žalovaného došlo dodatkem ze dne 24.11.2020 k uznání dluhu. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, od měsíce 7/ 2021 byl v prodlení. Žalovaný nereagoval na výzvy žalobce k zaplacení dlužných splátek a žalobce uplatnil své právo požadovat okamžité splacení všech závazků ze smlouvy. O tom byl žalovaný informován dopisem ze dne 29.9.2021. Protože žalovaný do 31.10.2021 dlužné splátky neuhradil, byl úvěr prostřednictvím dopisu zesplatněn ke dni 31.10.2021. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku 5.041 Kč. Žalovaný dluží žalobci částku 683.981,73 Kč na jistině dluhu, obchodní úrok ke dni 30.6.2022 ve výši 39.242,70 Kč, úrok z prodlení ke dni 30.6.2022 ve výši 34.332,01 Kč, obchodní úrok ve výši 8,5% ročně z jistiny od 1.7.2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z jistiny od 1.7.2022 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k úhradě nesplaceného zůstatku úvěru.

Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor. Žalovaný uvedl, že se do dluhu dostal tak, že kvůli covidu přišel o práci a dodnes mu plíce nedovolují dělat práci svářeče. Navyšování dluhu nesmyslnými částkami nutí člověka k razantním rozhodnutím. Žalovaný je bez práce, bez podpory od státu, bez bytu, bez přátel a rodiny. Celou částku nelze uhradit, kdy nemá ani na jídlo.

V podání ze dne 22.11.2022 žalobce uvedl, že klient v žádosti potvrdil, že je v pracovním poměru (uvedl zaměstnavatele) od července 2017 do data podání žádosti. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31.7.2020. Uvedl příjem ve výši 18.918 Kč, což bylo potvrzeno výpisem z účtu žalovaného v období od 8.8.2022 – 9.12.2019. Žalobce provedl kontrolu přes systém CBCB (zjistil, že se žalovaný nenachází v prodlení se splácením žádných závazků). Žalovaný byl zatížen dvěma dalšími úvěrovými produkty a to: revolvingovým úvěrem u žalobce s limitem 5.000 Kč a splátkou 250 Kč a hotovostním úvěrem u žalobce se splátkou 7.896 Kč, jež byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován. Existenční výdaje žalovaného byly žalobcem vzhledem k situaci klienta (typ bydlení, rodinný stav a počet osob v domácnosti) stanoveny dle ekonomického modelu (který vychází z dat Českého statistického úřadu) ve výši 8.135 Kč. Z výpisů z účtu bylo zřejmé, že žalovanému nebyly strhávány žádné srážky ze mzdy, že nemá žádné další mimořádné výdaje (týkající se nákladů na bydlení, doplatků na léky, výživného). Je zřejmé, že platební kapacita žalovaného pro poskytnutí úvěru ve výši 657.368 Kč se splátkou 8.381 Kč byla dostatečná.

V podání ze dne 22.11.2022 žalobce uvedl, že po podání žaloby žalovaný uhradil dne 14.10.2022 částku 8,23 Kč, která byla započtena na jistinu. Žalobce vzal žalobu pro částku 8,23 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8,23 Kč od 15.10.2022 do zaplacení a pro úrok ve výši 8,5% ročně z částky 8,23 Kč od 15.10.2022 do zaplacení zpět. Soud dle ustanovením řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil a omluvil se, že se nemůže dostavit. V podání ze dne 11.1.2023 uvedl, že žije na ulici v obec. Byl mu ukončen nájem z důvodu neplacení, dluží 170.000 Kč. Má další dluhy z úvěru 280.000 Kč a 200.000 Kč. Je mu 60, let. Dvacet let dělal svářeče, pak chytil covid a byl na přístrojích. Nikdo ho nezaměstná, dluží na zdravotním pojištění. Nemá žádný příjem.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 12.12.2019 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 150.000 Kč. Žalovaný uvedl své osobní poměry – je rozvedený, forma bydlení – jiný způsob bydlení, počet členů domácnosti 1, zdroj jeho příjmu – zaměstnanec, uvedl zaměstnavatele, je zaměstnán od 1.7.2019, pracovní poměr na dobu určitou do 31.7.2020. Jako příjem uvedl částku 18.918 Kč, nájem 0 Kč splátky ČS (započítávané dle aktuálních informací) žalovaný uvedl ostatní splátky 2.000 Kč.

Zy označené jako„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalovaný u žalobce čerpal revolvingový úvěr – úvěrový limit 5.000 Kč, splátka 250 Kč s počátečním datem 10.10.2019 a osobní úvěr ve výši 500.000 Kč, splátka 7.896 Kč s počátečním datem 10.10.2019.

Podle výpisu z účtu za období od 17.6.2019 do 31.12.2019 (předložený žalobcem), za toto období na účet přišla částka v celkové výši 753.475,22 Kč a z účtu odešlo celkem 753.474,65 Kč, konečný zůstatek činila částka 0,57 Kč. Příjmy žalovaného na účtu činily příjmy od zaměstnavatele (dne 8.8.2019 - 15.725 Kč, dne 10.9.2019 - 16.839 Kč, dne 8.10.2019 - 17.546 Kč, dne 8.11.2019 – 19.001 Kč, dne 9.12.2019 – 28.480 Kč), dne 10.10.2019 byla připsána částka 500.000 Kč (úvěr poskytnutý žalobcem dne 10.10.2019) a dne 12.12.2019 částka ve výši 155.023,80 Kč (úvěr poskytnutý žalobcem dne 12.12.2019).

Ze smlouvy o úvěru ze dne 12.12.2019 soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 657.368 Kč. Částka 507.368 Kč bude použita na splacení úvěru právnická osoba č. úvěrového účtu bankovní účet. Použití zbývajících prostředků úvěru je na uvážení žalovaného. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 8,9% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 17.12.2029 v pravidelných měsíčních splátkách po 8.381 Kč měsíčně vždy v 15. den každého kalendářního měsíce, počínaje 15.1.2020 RPSN úvěru je ve smlouvě uvedena ve výši 9,61%. Celková splatná částka (součet poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů) činí 1.003.845 Kč. Strany si sjednaly pojištění úvěru.

Podle dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 24.11.2020 žalovaný uznal podle platných právních předpisů svůj peněžitý dluh vzniklý na základě smlouvy o úvěru, který ke dni podpisu dodatku činí částku 652.742,85 Kč, kterou tvoří jistina ve výši 652.742,85 Kč a dosud nevyúčtované úroky z úvěru. Žalovaný se zavázal splácet dluh pravidelnými měsíčními splátkami vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. První splátku zaplatí 15.12.2020. V období od prosince 2020 do května 2021 je výše splátky 1.677 Kč, poté se změní na 8.381 Kč.

Podle dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 17.5.2021 se žalovaný zavázal počínaje dnem 1.6.2021 splácet své pravidelné měsíční splátky k 20. dni každého kalendářního měsíce.

Podle dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 9.8.2021 se strany dohodly, že ruší stávající pojištění schopnosti splácet úvěr.

Podle výpisu z účtu žalovaného částka 502.344,20 Kč byla dne 12.12.2019 převedena na účet č. bankovní účet a částka 155.023,80 Kč byla převedena dne 12.12.2019 na účet č. bankovní účet.

Dopisem ze dne 29.9.2021 označeným jako poslední výzva k úhradě dlužné částky vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 21.511 Kč nejpozději do 31.10.2021. Současně jej upozornil, že má právo požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 675.839 Kč.

V dopise ze dne 31.10.2021 žalobce oznámil žalovanému, že rozhodl o okamžité splatnosti celkového dluhu. Ode dne 31.10.2021 je celková částka ve výši 684.112 Kč splatná.

Dle výpisu z účtu číslo žalovaný zaplatil celkem částku 103.357,05 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný po zesplatnění úvěru zaplatil částku 5.041 Kč a dne 14.10.2022 žalovaný zaplatil částku 8,23 Kč.

Výzvou ze dne 22.6.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 754.649,57 Kč do 7 dnů od doručení výzvy.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 12.12.2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne 12.12.2019 čerpal peněžní prostředky ve výši 657.368 Kč. Částka 502.344,20 Kč byla použita na splacení úvěru ve výši 500.000 Kč, který poskytl žalobce žalovanému dne 10.10.2019) a částka 155.023,80 Kč byla převedena dne 12.12.2019 na účet žalovaného. Žalovaný v dodatku ze dne 24.11.2020 uznal svůj peněžitý dluh vzniklý na základě smlouvy o úvěru ve 652.742,85 Kč a zavázal se splácet dluh v období od prosince 2020 do května 2021 splátkami ve výši 1.677 Kč a následně ve výši 8.381 Kč. Žalovaný se v dodatku ze dne 17.5.2021 zavázal počínaje dnem 1.6.2021 splácet své pravidelné měsíční splátky k 20. dni každého kalendářního měsíce. V dodatku ze dne 9.8.2021 se strany dohodly, že ruší stávající pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (byl žalobcem vyzván k zaplacení dluhu ve výši 21.511 Kč poslední výzvou ze dne 29.9.2021) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 31.10.2021 rozhodl o okamžité splatnosti úvěru. Úvěr se tak stal splatný ke dni 31.10.2021. Dluh žalovaného ke dni zesplatnění činila částka 684.112 Kč. Podle výpisu z účtu a tvrzení žalobce žalovaný zaplatil částku 103.357,05 Kč, po zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil částku 5.041 Kč a dne 14.10.2022 částku 8,23 Kč, celkem 108.406,28 Kč. Výzvou ze dne 22.6.2022 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 754.649,57 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru nebo z.s.ú.) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka a předložení výpisu z účtu. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 12.12.2019 žalovaný uvedl příjem ve výši 18.918 Kč (který žalobce ověřil z výpisu z účtu). Pokud jde o výdaje žalovaného žalobce stanovil životní výdaje žalovaného na 8.135 Kč dle ekonomického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného, a z žádosti vyplývá, že žalovaný uvedl jako ostatní splátky částku 2.000 Kč. Žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalovaného. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalovaného žalobce vycházel z částky 8.135 Kč, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce ani nepřihlédl k tomu, že pracovní poměr žalovaného byl uzavřen na dobu určitou a končil ke dni 31.7.2020 tedy sedm měsíců po poskytnutí úvěru, kdy úvěr měl být splacen až 17.12.2029. Žalobce pominul i skutečnost, že s žalovaným uzavřel dne 10.10.2019 (dva měsíce před poskytnutím předmětného úvěru) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 500.000 Kč a částka 502.344,20 Kč byla použita na konsolidaci úvěru ze dne 10.10.2019. Žalobce tak poskytl žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 657.368 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 657.368 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z výpisu z účtu a z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 108.406,28 Kč (103.357 + 5.041 + 8,23). Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 548.961,72 Kč (657.368 – 108.406) a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 3.10.2022. Nárok se stal splatným 4.10.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 5.10.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 5.10.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 821.898,21 Kč (částku 683.973,50 Kč + úrok ve výši 39.242,70 Kč + 16.884 Kč – úrok 8,5% ročně z částky 683.981,73 Kč od 1.7.2022 do 14.10.2022 + 15.291 Kč – úrok 8,5% ročně z částky 683.973,50 Kč od 15.10.2022 do 18.1.2023 + úrok z prodlení 34.332,01 Kč + 16.884 Kč – úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 683.981,73 Kč od 1.7.2022 do 14.10.2022 + 15.291 Kč – úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 683.973,50 Kč od 15.10.2022 do 18.1.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 572.875,32 Kč (částka 548.961,72 Kč + 23.913,60 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 548.961,72 Kč od 5.10.2022 do 18.1.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 69,7%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 30,3%. Poměr úspěchu tedy činí 39,4% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 27.361 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři a půl úkonu právní služby (, d) vyhl. č. 177/199 Sb. - jednoduchá výzva k plnění před podáním žaloby dne 22.6.2022, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci ze dne 22.11.2022, účast na jednání soudu dne 11.1.2023) po 11.060 Kč ( vyhl. č. ), pět náhrad hotových výdajů zástupce žalobce za pět úkonů právní služby (, d) vyhl. č. 177/199 Sb. - jednoduchá výzva k plnění před podáním žaloby dne 22.6.2022, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci ze dne 22.11.2022, účast na jednání soudu dne 11.1.2023) po 300 Kč (, 3 vyhl. č. ) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 10.766,70 Kč ( ) Celkem 89.396,70 Kč z toho 39,4% činí částka 35.223 Kč, které soud žalobci přiznal. Podání právního zástupce žalobce ze dne 12.10.2022 soud nepovažoval za řádný a účelný úkon ve věci, kdy se právní zástupce žalobce vyjadřoval k odporu žalovaného. Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.