Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 219/2022-48

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa

o zaplacení 3 555 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 785 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 165 Kč od 27. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 770 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 2 785 Kč od 27. 12. 2021 do 26. 3. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 620 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 102 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 785 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 165 Kč od 27. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 770 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 2 785 Kč od 27. 12. 2021 do 26. 3. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 620 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 102 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení 3 555 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastnicemi uzavřena 26. 11. 2021. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve lhůtě do 26. 12. 2021, v níž měla rovněž zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 620 Kč a poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč. Tento svůj závazek ze smlouvy však porušila a žalobkyni doposud neuhradila ničeho. Žalobkyně se proto vedle shora uvedených částek domáhala rovněž účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 770 Kč, kdy tato částka představuje paušální sazbu ve výši 35 Kč denně za celkem 22 dní prodlení žalované. Žalobkyně dále požadovala s odkazem na čl. 6 svých všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 svého sazebníku po žalované smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky odpovídající dlužné jistině úvěru, poplatku za jeho poskytnutí a poplatku za sjednanou službu, tj. z částky 2 785 Kč, a to ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru, tj. od 27. 12. 2021, do 26. 3. 2022. V neposlední řadě si nárokovala též zákonný úrok z prodlení z částky 2 785 Kč za dobu od 27. 12. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovanou, její souhlas soud presumoval, neboť žalovaná se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 26. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě vyplatila žalované téhož dne bezhotovostním převodem na její bankovní účet uvedený ve smlouvě částku 2 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala, že tuto částku žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 620 Kč, obojí ve lhůtě do 26. 12. 2021. Žalovaná si při uzavření smlouvy zvolila volitelnou službu„ Presto“, na základě které jí žalobkyně garantovala vyplacení úvěru do tří minut od jeho schválení. Za tuto službu si žalobkyně účtovala poplatek ve výši 165 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily mimo jiné všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“) a její sazebník. Podle čl. 6 VOP měla být žalovaná v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru, povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované a jejichž výše byla specifikována v sazebníku, a také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta nesměla přesáhnout ve svém souhrnu polovinu poskytnuté jistiny úvěru. Dle čl. 3 sazebníku žalobkyně byla výše denních nákladů spojených s prodlením žalované stanovena paušálně na částku 35 Kč, kdy tato měla být dána rozpočtením nákladů na osoby, které se podílejí na řešení prodlení žalované prostřednictvím telefonu, e-mailu či korespondence. Maximálně mohla žalobkyně po žalované požadovat náklady ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Ve zmíněném ustanovení sazebníku byl rovněž zakotven nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru až do zaplacení, a to rovněž pro případ vzniku prodlení žalované. Dopisem z 25. 8. 2022 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k zaplacení dluhu ze shora uvedené úvěrové smlouvy ve výši 3 950,17 Kč s příslušenstvím ve lhůtě tří dnů a upozornila žalovanou, že pokud dluh ve stanovené lhůtě neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění.

6. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo uzavřením smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Zatímco žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, neboť poskytla žalované peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaná svému závazku nedostála, neboť tyto prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí nevrátila žalobkyni v ujednaném termínu splatnosti. Výši poplatku za poskytnutí úvěru, který v daném případě plnil funkci úroku ve smyslu § 2395 o. z., soud neposoudil jako nepřiměřenou, a to zejména s ohledem na to, že v daném případě se jednalo o krátkodobý úvěr splatný ve lhůtě 1 měsíce a pro žalobkyni by nemělo ekonomický smysl, pokud by takový úvěr úročila roční úrokovou sazbou v místě a čase obvyklou pro spotřebitelské úvěry s delší dobou splatnosti, která je samozřejmě neporovnatelně nižší. Navíc nelze přehlížet, že žalovaná obdržela potřebné peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti a nemusela absolvovat jistě nepoměrně přísnější test její úvěruschopnosti, jakému by byla podrobena, pokud by o podobný úvěr požádala některou banku a který by mohl vést i k tomu, že by potřebné peněžní prostředky vůbec nezískala. Proto soud posoudil jako oprávněný jak nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru, tak i poplatku za její poskytnutí.

8. Oprávněný je i nárok na zaplacení poplatku za sjednanou doplňkovou službu„ Presto“. Na jejím podkladě totiž žalovaná měla obdržet úvěr prakticky okamžitě po schválení její žádosti, což rozhodně nelze považovat za službu, která by ze strany poskytovatelů úvěrů byla jejich klientům poskytována automaticky, a pokud žalobkyně takové expresní poskytnutí peněžních prostředků zpoplatnila, nadto z pohledu soudu nikterak vysokou částkou, nelze jí v tomto směru ničeho vytýkat a žalované vznikla povinnost uvedený poplatek uhradit.

9. Soud naopak neshledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky, který se opíral o čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku. Zmíněné náklady totiž nebyly nijak navázány na uskutečněné úkony vymáhání ze strany žalobkyně, byly sjednány v paušální výši, přičemž celkovou výši těchto nákladů ovlivňovala pouze délka prodlení žalované. Ve své podstatě se tedy jednalo o skrytou smluvní pokutu, která však byla sjednána nikoliv v textu samotné smlouvy o úvěru (spotřebitelské smlouvy), nýbrž v textu vedlejšího smluvního dokumentu, tedy VOP, respektive sazebníku žalobkyně. Ústavní soud ČR přitom ve svém nálezu z 11. 11. 2013, sp. zn. , dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Dokonce i případný odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Ujednání o smluvní pokutě mimo hlavní smlouvu tedy lze považovat za ujednání nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z. (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. ). Podle § 1812 odst. 2 o. z. k takovému ujednání přitom nelze přihlížet. Uvedené závěry je třeba vztáhnout nejen na žalobkyní požadované náklady spojené s uplatněním pohledávky, ale i na jí nárokovaný smluvní úrok z prodlení, který byl sjednán rovněž v čl. 6 VOP a který představuje taktéž smluvní pokutu, jejímž prostřednictvím mělo být sankcionováno prodlení žalované s vrácením úvěru. Oba tyto nároky tudíž nemohou být oprávněné.

10. S ohledem na shora uvedené tedy soud zavázal žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 2 785 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 620 Kč a poplatku za doplňkovou službu ve výši 165 Kč. Žalované rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částek odpovídajících dlužné jistině a poplatku za doplňkovou službu, tj. celkem z částky 2 165 Kč, a to s odkazem na o. z. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí Soud nepřiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající sjednanému poplatku za poskytnutí úvěru, neboť se jednalo ve své podstatě o úrok, tj. cenu za poskytnutí úvěru, přičemž z takové platby lze požadovat úrok z prodlení pouze tehdy, pokud to bylo výslovně ujednáno ( věta prvá o. z.). Taktomu ovšem v posuzované smlouvě nebylo.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 555 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 2 785 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 770 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měla tedy procesní úspěch žalovaná. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve věci tak činí 78 % ku 22 % ve prospěch žalobkyně. Té tak dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 56 % (78 – 22 = 56).

12. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů jejího zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč podle bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle ). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 102 Kč (56 % z celkových nákladů ve výši 1 968 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně ( ).

13. Soud nepřehlédl, že žalobkyně se domáhala náhrady nákladů řízení bez aplikace vyhl. č. , nicméně jen u zdejšího soudu je za letošní rok evidováno asi 20 žalob žalobkyně, které se liší prakticky jen částkami a daty. Jedná se tedy o typické formulářové žaloby ve smyslu cit. vyhl. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení pouze ve shora uvedené výši.

14. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, žalobkyně je tedy povinna doplatit soudní poplatek částkou 600 Kč (položka 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků). Tuto povinnost jí tedy soud uložil ve výroku IV.

15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti výrokům I, II a III tohoto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Proti výroku IV tohoto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.