Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 325/2022-30

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 12 796,46 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 7 699 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 86 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 7 699 Kč od 29.1.2022 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6 526 Kč spolu s

kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 528,59 Kč a nadále běžícím ve výši 28,74 % ročně z částky 7 699 Kč od 29.1.2022 do zaplacení,

kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 600,33 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 7 699Kč od 29.1.2022 do zaplacení

se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 458,06 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení, titul za jménem

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 7 699 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 86 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 7 699 Kč od 29.1.2022 do zaplacení. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6 526 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 528,59 Kč a nadále běžícím ve výši 28,74 % ročně z částky 7 699 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 600,33 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 7 699Kč od 29.1.2022 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 458,06 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], [titul za jménem]

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 12 796,46 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 23.12.2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 528 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 301 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3.11.2021. Žalovaný nesplácel řádně a včas a na dlužnou částku uhradil pouze 301 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 7 699 Kč a dlužný poplatek 5 097,46 Kč.

Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení shora uvedené pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 28.1.2022.

Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok ve výši 28,74 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru ode dne splatnosti úvěru. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny běžící ode dne následujícího po splatnosti první dlužné splátky úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, současně se nejedná po věc uvedenou v  (dále jen „“), soud ve smyslu vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žádný z účastníků se k výzvě nevyjádřil, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne 23.12.2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 5 528 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 13 528 Kč ve 45 týdenních splátkách po 301 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23.12.2020 včetně smluvních podmínek). Z tabulky umoření ze dne 31.1.2022 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 301 Kč.

5. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 23.12.2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je nezaměstnaný a jeho příjem činí 7 820 Kč, má jeden zdroj příjmů. Další příjmy domácnosti mají činit 10 000 Kč, jejich zdroj není uveden shodně jako počet členů domácnosti. Odhadované výdaje žalovaného měly činit 2 000 Kč. Je ženatý, nikomu neposkytuje výživu. Žije v rodinném domě v jeho vlastnictví, neměl mít žádný splatný závazek. Z karty rovněž vyplývá, že má mobilní telefon. Žalovaný měl předložit na dotvrzení jím uváděných údajů výplatní pásky za měsíc listopad a prosinec 2020 (není však zjevné z jakého zaměstnání, s ohledem na to, že uvedl, že je nezaměstnaný) a výměr důchodu, podpory či rozhodnutí o přiznání dávky, přičemž z karty nevyplývá o jaké rozhodnutí či výměr by mělo jít. Kopie dokladů, které měl žalovaný předložit právní předchůdkyni žalobkyně soudu předloženy nebyly.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a její přílohy má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 28.1.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 30.1.2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podací lístku ze dne 24.2.2022.

7. Z výzvy k plnění ze dne 6.6.2022 a podacího lístku ze dne 7.6.2022 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.

8. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky ( věta prvá citovaného zákona).

9. Podle , o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Soud ve smyslu ustanovení , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měly svůj právní základ v žalobě označené Smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

21. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. -10 ze dne 3.11.2022, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu klienta podepsané žalovaným v den uzavření úvěrové smlouvy. Z této karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti.

22. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmů z jím předložených výplatních lístků a rozhodnutí o přiznání dávky, avšak tyto soudu nedoložila (ani po výzvě obsažené v usnesení čj. -10), ač k jejich uchování je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna. Pochybnost o způsobu ověření příjmu žalovaného svědčí již to, že žalovaný měl předložit ke dni 23.12.2020 dvě výplatní pásky, a to včetně výplatní pásky za měsíc prosinec, když objektivně ještě nemohlo dojít k jejímu vystavení. Nelze navíc přehlédnout, že žalovaný byl nezaměstnaný, žádného zaměstnavatele neuvedl, jeho příjem měl pocházet pouze z jediného zdroje. Pokud jde o tvrzený příjem žalovaného 7 820 Kč, není možné zjistit ani, zda jde o podporu v nezaměstnanci a jak dlouho má být v této výši vyplácena či o jinou dávku. Tedy, zda s ohledem na to, že žalovaný měl splácet cca 1 300 Kč měsíčně po dobu 11 měsíců, byl u žalovaného předpoklad, že bude mít příjem i nadále a v jaké výši. Z jakých zdrojů a zda byl vůbec ověřen tvrzený další příjem domácnosti ve výši 10 000 Kč z karty klienta nevyplývá vůbec.

23. I pokud by soud vzal výši příjmu žalovaného 7 820 Kč za prokázanou, jde na první pohled o příjem, který sám o sobě vzbuzuje závažné pochybnosti o tom, zda bude žalovaný schopen celkové sjednané splátky v rozsahu 1 300 Kč měsíčně hradit. Do příjmu žalovaného nelze bez dalšího zahrnout jím tvrzený avšak jak vyplývá i z karty klienta, ničím nedoložený další příjem domácnosti 10 000 Kč měsíčně, když ani u tohoto příjmu není zjevný ani zdroj příjmu ani počet členů domácnosti, kterým složí k úhradě nákladů na obživu a bydlení. Pokud jde o výdaje žalovaného, ty nebyly doloženy žádným způsobem. Jak právní předchůdkyně hodnotila, že se životní náklady žalovaného mají činit pouze 2 000 Kč měsíčně z žádného soudu předloženého dokladu, nevyplývá. Zda a v jakém rozsahu byly výdaje podrobeny kritickému posouzení, rovněž z žádného z předložených důkazu nevyplývá. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalovaný měl bydlet v nemovitosti v jeho vlastnictví, kdy náklady na provoz tj. nejméně otop, spotřebu energií, dodávku vody, odvoz odpadu, ale i daň z nemovitostí popř. pojištění náklady činí více než 2 000 Kč. Obdobně žalovaný musí hradit náklady na svoji obživu, drogerii, náklady na mobilní telefon. Tedy částka 2 000 Kč na úhradu výdajů žalovaného přinejmenším vzbuzuje důvodné podezření, že neodpovídá realitě, přesto z žalobních tvrzení ani navržených a provedených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdajovou stránku žalovaného jakkoliv prověřovala či alespoň podrobila kritickému přezkumu. Nelze ani přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila pokus o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalovaného a platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.).

24. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

25. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23.12.2020, je ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení neplatná.

26. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

27. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v  č. ve znění do 31.7.2010.

28. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

29. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 23.12.2020 v hotovosti částku 8 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 3.11.2021. Do dne splatnosti zápůjčky žalovaný uhradil částku 301 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 4.11.2021 pak byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 7 699 Kč.

30. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu , a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. , . Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do shora uvedené částky bezdůvodného obohacení. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti poskytnutého úvěru, neboť žalovaný si musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázal k navrácení úvěru, a to ve výši 8,25 % ročně, tj. ve výši, kterou požadovala žalobkyně, která je zároveň nižší než sazba stanovená v souladu s  o.z. ve spojení s , přičemž úroky v souladu s požadavkem žalobkyně kapitalizoval za období ode dne splatnosti úvěru do 28.1.2022 Lhůtu k plnění soud určil podle (výrok I.)

31. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku a dalších poplatků spojených s úvěrem, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 458,06 Kč, přičemž tato částka představuje 20,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,17 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,83 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 796,46 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.