Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 9/2022-43

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 53 103,47 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 48 426,57 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 426,57 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 21. 8. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:

- částky 4 676,90 Kč,

- kapitalizovaného úroku ve výši 652,90 Kč,

- úroku z částky 50 882,47 Kč ve výši 9,20 % ročně za dobu od 2. 7. 2021 do zaplacení,

- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 658,40 Kč,

- zákonného úroku z prodlení z částky 50 882,47 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 2. 7. 2021 do 20. 8. 2021,

- zákonného úroku z prodlení z částky 4 676,90 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 21. 8. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 48 426,57 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 426,57 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 21. 8. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>- částky 4 676,90 Kč,</b> <b>- kapitalizovaného úroku ve výši 652,90 Kč,</b> <b>- úroku z částky 50 882,47 Kč ve výši 9,20 % ročně za dobu od 2. 7. 2021 do zaplacení,</b> <b>- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 658,40 Kč,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 50 882,47 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 2. 7. 2021 do 20. 8. 2021,</b> <b>- zákonného úroku z prodlení z částky 4 676,90 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 21. 8. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 23. 10. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 103,47 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2021 od právnická osoba a.s., IČO, která sama tuto pohledávku nabyla od původní věřitelské společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2021, kdy tato společnost uzavřela dne 18. 11. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě pak poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku se smluvním úrokem ve výši 9,20 % ročně i spolu s dalšími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení s hrazením splátek, proto původní věřitelka v souladu se smlouvou prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 6. 5. 2021, když žalovaný byl v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou advokáta ze dne 11. 8. 2021. Jeho dluh nyní činí na jistině 50 882,47 Kč, na smluvním úroku 652,90 Kč (vypočteném z aktuální jistiny úvěru do 1. 7. 2021), na zákonném úroku z prodlení 658,40 Kč (vypočteném z řádně a včas nesplácených splátek od prvního dne prodlení do 1. 7. 2021), na poplatcích 2 221 Kč, a dále smluvní úrok 9,20 % ročně z aktuální výše jistiny od 2. 7. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z aktuální výše jistiny od 2. 7. 2021 do zaplacení.

2. V dopise ze dne 29. 11. 2022 žalobkyně doplnila tvrzení ohledně zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání předmětné smlouvy. Uvedla, že žalovaný podal žádost o úvěr prostřednictvím call centra a uvedl v žádosti svůj příjem ve výši 14 176 Kč měsíčně, což bylo ověřeno příslušnými výpisy z účtu žalovaného. Žalovaný zde uvedl náklady na bydlení, resp. nájemné ve výši 7 800 Kč měsíčně a další náklady ve výši 0 Kč. Banka podle svého ekonomického modelu stanovila výdaje žalovaného ve výši 11 851 Kč měsíčně a vypočetla možnost splátkového zatížení klienta, která činila 10 % z jeho příjmu. Podle výpočtu banky tedy žalovaný mohl splácet až 1 410 Kč měsíčně, přičemž splátky tohoto úvěru byly dohodnuty na 1 200 Kč měsíčně, dále žalovaný splácel kontokorentní úvěr v celkové výši 7 000 Kč ve splátkách po 210 Kč měsíčně. Banka provedla šetření v registru dlužníků CCB a z vlastních systémů.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v obec - obec, ulice a číslo, kam mu soud doručil podle ustanovení zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vhození zásilky do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 25. 11. 2022.

4. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 13. 12. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 29. 11. 2022. Žalovaný se z neúčasti u jednání neomluvil, přestože byl řádně a včas předvolán, předvolání k jednání mu bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření dne 25. 11. 2022, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení Soud jednal ve smyslu ustanovení v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupců, když v dané věci bylo možno jednat a posléze rozhodnout na základě dosavadního obsahu spisu.

5. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o úvěru ze dne 18. 11. 2020, že smlouva byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžitých prostředků ve výši 50 000 Kč převodem na označený bankovní účet žalovaného. Doba trvání úvěru byla dohodnuta do 20. 2. 2025, částka měla být splácena v měsíčních splátkách po 1 200 Kč. Úroky z úvěru byly dohodnuty ve výši 9,20 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 10 855,32 Kč.

6. Žalobkyně po výzvě soudu předložila soudu doklady o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uvedl sám ve své žádosti o úvěr příjem ve výši 14 176 Kč měsíčně, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta banky. Dále bylo prověřeno, že klient nebyl v době podání žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaný uvedl v žádosti své výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 7 800 Kč měsíčně. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu, který zohledňuje statistická data a aktuální údaje životních nákladů a normativní náklady na bydlení) a stanovila tyto náklady na částku 11 851 Kč měsíčně. Banka stanovila ukazatel splátkového zatížení na 10 %.

7. Z obsahu výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2019 do 30. 11. 2020 vyplývá, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného, pokud je o příjmy z pracovního poměru a nemocenských dávek, činil v uvedeném období v průměru 13 170 Kč měsíčně. Z obsahu těchto výpisů z účtu také vyplývá, že žalovaný pokaždé v podstatě okamžitě po zaúčtování příjmových plateb vyčerpal v hotovosti výběrem z bankomatu téměř celou příchozí částku. Po dobu celých uvedených 13 měsíců měl žalovaný záporný zůstatek na účtu, od - 7 000 Kč do - 7 400 Kč. Žalobkyně neuvádí, jakým způsobem a na základě jakých podkladů dospěla k závěru, že žalovaný je schopen řádně a pravidelně splácet 1 200 Kč měsíčně. Výše nákladů na bydlení, resp. výše měsíčního nájemného 7 800 Kč měsíčně sice není na první pohled nereálná, nicméně nebyla nijak doložena a není možno vyloučit ve skutečnosti náklady na bydlení včetně nákladů na služby ještě vyšší. Jako nereálné tvrzení soud považuje údaj žalovaného o tom, že kromě nájemného neměl v době žádosti o úvěr žádné jiné náklady. Banka se například nezabývala jeho osobními poměry, zda má žalovaný nějaké vyživovací povinnosti, nezabývala se ani jeho náklady například na jízdné, hygienické potřeby. Výpočet úvěruschopnosti žalovaného byl bankou proveden účelově a ledabyle tak, aby mu bylo možno požadovaný úvěr poskytnout. Podle názoru soudu bylo třeba, aby banka s ohledem na nízké příjmy žalovaného a relativně vysoké přiznané náklady na bydlení dále zjišťovala, zda z prostředků, které žalovanému zbydou po úhradě všech skutečných nákladů, je pravděpodobné, že bude schopen hradit i splátky úvěru. Bylo tedy třeba, aby se věřitelka lépe vypořádala se svojí povinností zkoumat osobní, výdělkové a majetkové poměry žalovaného a lépe se vypořádala se svojí povinností zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru soud musel vyhodnotit jako absolutně neplatnou.

8. Dále bylo v řízení prokázáno na základě dokladu nazvaného„ podklady pro soudní řízení“, že žalovanému byla dne 18. 11. 2020 poskytnuta úvěrová částka 50 000 Kč. Žalovaný podle tohoto dokladu uhradil celkem 1 573,43 Kč, kdy žalobkyně tuto částku započetla částečně na úhradu smluvních poplatků nebo úroků. Žádná ze stran nepředložila soudu jiný doklad prokazující výši uhrazené částky, žádná ze stran ani netvrdila, že by byla ve skutečnosti zaplacena jiná částka.

9. Podle obsahu podacího lístku ze dne 10. 8. 2021 byla na adresu žalovaného uvedenou v označené smlouvě, tj. v obec, ulice a číslo odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky.

10. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2021 a ze dne 29. 7. 2021, že žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalovanému od právnická osoba a.s., která sama tuto pohledávku nabyla od původní věřitelské společnosti právnická osoba

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

12. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřených smluv o postoupení pohledávek, kdy danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2021 od právnická osoba a.s., IČO, která sama tuto pohledávku nabyla od původní věřitelské společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2021. V řízení naopak nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru, resp. o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když žalobkyně ani po výzvě soudu neprokázala, že by s přístupem řádného hospodáře zjišťovala a vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Jak již bylo výše uvedeno, původní věřitelská společnost zjišťovala a ověřovala schopnost žalovaného splácet dluh jen ledabyle. Podle výpočtu soudu byl příjem žalovaného asi o 1 000 Kč měsíčně nižší, než uváděla žalobkyně. Žalobkyně se nijak nezabývala tím, že žalovaný po připsání jeho příjmu z pracovního poměru či z nemocenských dávek na účet takřka celou přijatou částku okamžitě v hotovosti vybral a na jeho bankovním účtu byl po celou doloženou dobu 13 měsíců záporný zůstatek přesahující sedm tisíc korun. Žalobkyně ani netvrdila, na základě jakých informací dospěla její předchůdkyně k závěru, že žalovaný je i přesto schopen pravidelně po dlouhou dobu splácet 1 200 Kč měsíčně. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, soud vyhodnotil jako neplatnou.

13. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 50 000 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru nebo smlouvy o zápůjčce, je třeba převedení částky 50 000 Kč na bankovní účet žalovaného právně hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně.

14. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 48 426,57 Kč (z poskytnuté částky 50 000 Kč již žalovaný částku 1 573,43 Kč zaplatil) společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. od 21. 8. 2021 do zaplacení. Částku 1 573,43 Kč, kterou žalovaný zaplatil, soud považoval za částečnou úhradu dluhu, bez ohledu na to, na jaké nároky žalobkyně tyto platby započetla, neboť v případě neplatnosti smlouvy není možno započíst platby na úhradu dílčích nároků, které vyplývají pouze z platně uzavřené smlouvy.

15. Pokud žalobkyně požadovala úhradu další částky 4 676,90 Kč, zahrnující dlužný poplatek za zprostředkování smlouvy, dlužnou smluvní pokutu i dlužnou část jistiny, na kterou žalobkyně na rozdíl od soudu nezapočetla platby žalovaného, soud žalobu zamítl, když jde o nároky vyplývající pouze z platné smlouvy, jejíž vznik žalobkyně v daném řízení neprokázala. Ze stejného důvodu soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení smluvního úroku z úvěru.

16. Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní upomínce ze dne 10. 8. 2021 (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení , podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 13. 8. 2021. Podle obsahu výzvy měl žalovaný zaplatit svůj dluh do 7 dnů od doručení výzvy, tj. dne 20. 8. 2021 a žalovaný je v prodlení od následujícího dne 21. 8. 2021. Od tohoto dne je žalovaný povinen platit úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně.

17. Pokud žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení z přiznané částky 48 426,57 Kč již ode dne 6. 5. 2021 v kapitalizované výši 658,40 Kč a poté od 2. 7. 2021 ve výši 8,25 % ročně, byl její požadavek pro období do 20. 8. 2021 jako nedůvodný podle argumentů uvedených v předchozím odstavci zamítnut. Nakonec soud zamítl požadavek na úhradu úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 676,90 Kč pro období od 21. 8. 2021 do zaplacení, když soud zamítl požadavek na zaplacení jistiny ve výši 4 676,90 Kč, příslušenství této částky pak podle ustanovení musí sdílet stejný právní osud jako hlavní dluh.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni, která měla v řízení větší procesní úspěch, částku 12 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Procesní úspěch žalobkyně činí v daném řízení 91,2 % (co do částky 48 426,57 Kč z požadovaných 45 103,47 Kč), její neúspěch pak činí 8,8 % a rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 82,4 %. Celková částka nákladů řízení činí 15 048 Kč a zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 125 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení v celkové výši 9 780 Kč, a to po 3 260 Kč (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis předžalobní výzvy a 3. sepis žaloby) podle ustanovení , advokátní tarif, v platném znění, (za doplnění žaloby ze dne 29. 11. 2022 soud odměnu advokátovi nepřiznal, když doplnění žaloby obsahovalo pouze tvrzení ohledně zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného, což mělo být součástí již původně podané žaloby), 3/ paušální náhradu hotových výdajů advokáta v celkové výši 900 Kč podle ustanovení citované vyhlášky, tj. ve výši 3x 300 Kč za každý z výše popsaných úkonů zastoupení, a 4/ náhradu DPH ve výši 2 242,80 Kč, tato částka představuje 21 % z částky 10 680 Kč (představující součet shora uvedené odměny a náhrady hotových výdajů advokáta). V řízení nebyly zjištěny, ale ani tvrzeny žádné mimořádné okolnosti, pro které by soud výjimečně nepřiznal ve smyslu ustanovení procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl v souladu s ustanovením o úhradu dluhu před podáním žaloby písemně upomínán. Zásilka žalobkyně obsahující předžalobní výzvu ze dne 10. 8. 2021 byla žalovanému doručována poštou na adresu, kterou uvedl ve svých dokladech u žalobkyně a která je také adresou trvalého pobytu žalovaného. Rozdíl mezi procesním úspěchem a neúspěchem činí 82,4 %, jak bylo výše uvedeno, proto soud přiznal zástupkyni náhradu nákladů řízení v tomto poměru, tedy 82,4 % z částky 15 048 Kč, což činí 12 400 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).