Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 257/2022-39

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 16 980 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 905,26 Kč s úrokem ve výši 9,42 % ročně z částky 6 900 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 900 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 9 074,74 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 905,26 Kč s úrokem ve výši 9,42 % ročně z částky 6 900 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 900 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 9 074,74 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 11. 2022 domáhala po žalované zaplacení 16 980 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 739,19 Kč odpovídajícím sazbě 25,23 % ročně z částky 8 440,84 Kč za dobu od 10. 4. 2021 do 28. 1. 2022, úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 8 440,84 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 798,37 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 8 440,84 Kč za dobu od 24. 12. 2019 do 28. 1. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 8 440,84 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 11. 10. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy její právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 817 Kč a poplatek za zpracování úvěru a další péči o zákazníka ve výši 5 263 Kč. Porušila však dojednaný splátkový kalendář a na svůj dluh z předmětné smlouvy nakonec uhradila pouze 3 100 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, a to ve výši 25 627,05 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 16 980 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 440,84 Kč a nesplacené části plateb sjednaných za poskytnutí úvěru ve výši 8 539,16 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádná z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 11. 10. 2019, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 817 Kč a poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky právního předchůdce žalobkyně v případě úmrtí žalované ve výši 5 263 Kč Celkem tak byla žalovaná dle smlouvy povinna zaplatit 20 080 Kč, a to v 78 týdenních splátkách, jejichž výše činila 258 Kč, respektive 214 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná týden od uzavření smlouvy, každá další pak vždy po uplynutí dalšího týdenního období. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 56 % ročně. Dle čl. 7 smluvních podmínek se zpracováním spotřebitelského úvěru, které bylo mimo jiné zpoplatněno shora uvedeným poplatkem, rozuměla činnost právního předchůdce žalobkyně související s uzavřením smlouvy, zavedení žalované do jeho evidenčního systému a zpracování nezbytných podkladů a dokumentace. Garancí celkové ceny a péče o zákazníka se pak rozumělo neúčtování placených upomínek a smluvní pokuty v případě prodlení žalované s úhradou sjednané splátky úvěru. Součástí zpoplatněných doplňkových služeb měly být dále alokované náklady na činnost v podobě průběžné kontroly a péče o žalovanou s cílem udržet její dobrou platební morálku a její ochrana před účtováním případných poplatků za prodlení se splátkami po vypršení shora uvedené garance. V neposlední řadě byl dle citovaného ustanovení předmětný poplatek účtován za činnosti spojené s garancí neuplatnění pohledávky právního předchůdce žalobkyně v případě úmrtí žalované a za veškeré činnosti spojené se změnou splatnosti smlouvy v případě, že žalovaná uplatní právo na splátkové prázdniny podle čl. 4 smluvních podmínek. Toto ustanovení žalované za určitých předem vymezených podmínek umožňovalo požádat o odklad splatnosti sjednané splátky úvěru o jedno splátkové období.

5. Z předložené transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh z této smlouvy uhradila dne 17. 10. 2019 1 100 Kč, dne 18. 11. 2019 500 Kč a dne 16. 12. 2019 1 500 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 1. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 30. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh z předmětné smlouvy plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované 24. 2. 2022.

8. Z předžalobní výzvy z 6. 6. 2022, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalované dne 7. 6. 2022, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 21 583,14 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy ve lhůtě do 21. 6. 2022 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:

Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalovanou dne 11. 10. 2019 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 817 Kč a poplatek za doplňkové služby spočívající ve zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkových prázdninách a garanci neuplatnění pohledávky vůči žalované v případě jejího úmrtí ve výši 5 263 Kč Celkem byla žalovaná povinna na základě uvedené smlouvy zaplatit 20 080 Kč, přičemž se zavázala tak učinit formou 78 týdenních splátek, jejichž výše činila 258 Kč, respektive 214 Kč, pokud jde o poslední splátku. Žalovaná na svůj dluh z této smlouvy uhradila dne 17. 10. 2019 1 100 Kč, dne 18. 11. 2019 500 Kč a dne 16. 12. 2019 1 500 Kč. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 56 % ročně. Pohledávku z uvedené smlouvy její právní předchůdce s účinností k 28. 1. 2022 postoupil na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informoval. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy předžalobní upomínkou svého právního zástupce.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

11. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, z níž dovozovala své žalobou uplatněné nároky, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalované pohledávky včetně jejich příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah založený touto smlouvou o úvěru Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnil, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Není pochyb o tom, že žalovanou stíhala povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč. Pro rozhodnutí ve věci však bylo třeba zabývat se tím, zda jí vznikla povinnost i k úhradě ve smlouvě sjednaného úroku ve výši 4 817 Kč, respektive poplatku za doplňkové služby ve výši 5 263 Kč.

17. Soud si je dobře vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úroku z úvěru není právními předpisy striktně upravena. Obecně však lze konstatovat, že aby bylo jakékoliv smluvní ujednání (tedy i výše smluvního úroku) v souladu s dobrými mravy, mělo by odpovídat nejen obecně uznávaným pravidlům slušného chování, ale též rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně i mravním principům, které jsou všeobecně uznávány v demokratickém právním státě. Z ustálené judikatury lze dále dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje, což vyplývá např. ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. . Dle tohoto rozsudku současně platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Uvedený závěr lze dozajista vztáhnout i na smlouvu úvěrovou.

18. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz – tabulka B2 .1.2, ukazatel č. 5, Domácnosti a NISD (S.14 + S.15) – na spotřebu celkem), soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v říjnu 2019, tj. v době uzavření předmětné smlouvy, 9,42 % ročně. Posuzovaná smlouva o úvěru přitom obsahovala informaci o tom, že sjednaný úrok odpovídá zápůjční úrokové sazbě ve výši 56 %. To znamená, že sjednaná úroková sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu bankovních úvěrů v době uzavření posuzované smlouvy takřka šestkrát, tedy velmi výrazně. I pokud by soud vycházel z toho, že nejvyšší úrokové sazby bankovních úvěrů v době uzavření smlouvy se mohly pohybovat okolo dvojnásobku shora uvedené průměrné sazby, tj. kolem 20 % ročně, nemohl by dospět k jinému závěru, než že úrok sjednaný v řešeném smluvním vztahu byl naprosto nepřiměřený, neboť i v takovém případě by byl téměř trojnásobný oproti těmto nejvyšším bankovním sazbám. Na tomto závěru nic nemění ani fakt, že v daném případě byl žalované poskytnut nebankovní spotřebitelský úvěr v hotovosti, bez nutnosti zajištění či určení účelu, k němuž mají být poskytnuté peněžní prostředky žalovanou využity. Tyto okolnosti by sice za určitých okolností mohly vést k tomu, že by soud akceptoval vyšší úročení daného úvěru, než jaké by odpovídalo shora uvedeným sazbám bankovních úvěrů, tak vysoký úrok, jaký byl sjednán v posuzované smlouvě, však nelze odůvodnit ani těmito hledisky.

19. Ze shora popsaných důvodů tak soud uzavřel, že ujednání zakládající povinnost žalované zaplatit smluvní úrok ve výši 4 817 Kč se zcela zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu žalované.

20. Ujednání o úroku za poskytnutí úvěru představuje ve smyslu § 2395 o. z. jednu z podstatných náležitostí smlouvy o úvěru. Je tedy zjevné, že žalovaná měla za poskytnutí peněžních prostředků žalobkyni zaplatit úroky. Vzhledem k tomu, že soud posoudil ujednání o výši zápůjční úrokové sazby jako absolutně neplatné, bylo třeba ve věci aplikovat ustanovení § 1802 o. z. Z něho vyplývá, že za situace, kdy sice mají být úroky plněny, ale jejich výše není sjednána, je dlužník povinen platit úroky ve výši stanovené právním předpisem, a pokud takto úroky nejsou stanoveny, pak ve výši obvyklé úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami v místě jeho bydliště v době uzavření smlouvy. S ohledem na absenci jakékoliv právní úpravy týkající se výše úroků tak soud uzavřel, že žalované vznikla uzavřením předmětné smlouvy o úvěru povinnost hradit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 9,42 % ročně, která odpovídá zjištěné průměrné úrokové sazbě bankovních úvěrů v době uzavření smlouvy (viz odstavec 18 tohoto odůvodnění), neboť právě tato průměrná sazba podle názoru soudu nejlépe odpovídá pojmu„ obvyklá úroková sazba“ ve smyslu § 1802 o. z.

21. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek ve výši 5 263 Kč za sjednané doplňkové služby, respektive záruky, které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované např. v situaci, že se dostane do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru. Tyto doplňkové služby, potažmo záruky dané žalované, již soud podrobně popsal v předchozím textu tohoto odůvodnění, na který pro zjednodušení odkazuje. Je třeba připustit, že se nejedná o služby, které by byly standardně ze strany úvěrujících společností poskytovány jejich klientům, a že tedy žalovaná měla za shora uvedený poplatek obdržet určité protiplnění, které běžně není součástí smluvních povinností poskytovatelů úvěru. Rozsah a charakter tohoto protiplnění však byl podle názoru soudu v hrubém nepoměru k výši sjednaného poplatku, který přesahoval polovinu poskytnuté jistiny úvěru. Navíc nelze pomíjet, že takto vysoký poplatek za doplňkové služby byl sjednán vedle smluvního úroku ve výši 56 % ročně. V souhrnu měla žalovaná na úroku a poplatku za služby zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vyšší částku, než jaká jí byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta. Zmíněný poplatek měla žalovaná hradit zejména za garance spojené s tím, že jí právní předchůdce žalobkyně umožní za předem vymezených podmínek odklad splatnosti určitého počtu splátek úvěru, respektive že vůči ní po určitou dobu jejího prodlení nebude uplatňovat žádné smluvní sankce. Je však třeba si uvědomit, že zde existují zákonné limity, které omezují maximální výši smluvních sankcí v případě prodlení spotřebitele se splácením spotřebitelského úvěru (viz § 122 ZSÚ), kdy například maximální výše smluvních pokut, které poskytovatel úvěru uplatní vůči úvěrovanému, nesmí přesáhnout polovinu jistiny úvěru (§ 122 odst. 3 ZSÚ). Ve světle této právní úpravy v podstatě lze konstatovat, že žalovaná měla za to, že vůči ní právní předchůdce žalobkyně neuplatní smluvní sankce spojené s jejím případným prodlením (kdy by v úvahu připadala z logiky věci zejména smluvní pokuta), zaplatit poplatek, který však byl vyšší, než maximální možná výše smluvní pokuty připuštěná kogentními ustanoveními zákona. Navíc nelze pominout, že právní předchůdce žalobkyně vystupoval v posuzovaném smluvním vztahu v pozici podnikatele a silnější smluvní strany, předmětná smlouva měla navíc tzv. adhezní charakter, kdy se jednalo o formulářový typ smlouvy, jehož autorem byl právě právní předchůdce žalobkyně. Pro žalovanou to znamenalo, že její autonomie vůle se při uzavírání smlouvy omezila v podstatě pouze na rozhodnutí o tom, jestli právním předchůdcem žalobkyně předem nastavené smluvní podmínky jako celek přijme či nikoliv. Bylo by naprosto iluzorní si představovat, že žalovaná měla jakoukoliv možnost ovlivnit výši smluvního úroku či poplatku za doplňkové služby. Za těchto okolností z pohledu soudu je třeba i jednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek za doplňkové služby ve výši 5 263 Kč hodnotit jako zjevně rozporné s dobrými mravy, a tedy absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z.

22. Ze shora popsaných důvodů soud uzavřel, že žalované na základě předmětné úvěrové smlouvy vznikla povinnost vrátit jistinu ve výši 10 000 Kč a dále zaplatit smluvní úrok ve výši 9,42 % ročně z poskytnuté jistiny za dobu od poskytnutí peněžních prostředků (11. 10. 2019) do jejich úplného vrácení (viz § 2399 odst. 2 věta druhá o. z.). Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že by na svůj dluh ze smlouvy uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby a z žalobkyní předložené transakční historie, tedy více než 3 100 Kč. Soud tedy vycházel z toho, že její úhrady skutečně odpovídaly uvedené částce a že žalovaná dne 17. 10. 2019 uhradila 1 100 Kč, dne 18. 11. 2019 500 Kč a dne 16. 12. 2019 1 500 Kč. Při výpočtu výše aktuálního dluhu žalované ze smlouvy započetl tyto úhrady na jistinu dluhu, přičemž zohlednil rovněž fakt, že poslední sjednaná splátka úvěru byla splatná k datu 9. 4. 2021. Tímto způsobem dospěl k závěru, že k uvedenému datu 9. 4. 2021 činil dluh žalované na jistině úvěru 6 900 Kč a na úroku 1 005,26 Kč (úrok ve výši 9,42 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 11. 10. 2019 do 9. 4. 2021 při započtení úhrad ve výši 3 100 Kč na jistinu dluhu), tj. celkem 7 905,26 Kč. V tomto rozsahu tedy podané žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 7 905,26 Kč. Současně zavázal žalovanou k úhradě běžícího smluvního úroku ve výši 9,42 % z dlužné jistiny ve výši 6 900 Kč za dobu od 10. 4. 2021 (den následující po dni splatnosti poslední splátky úvěru) do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže částky za dobu od 24. 12. 2019 (datum, od kterého žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení) do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí Ve zbytku, tj. co do částky 9 074,74 Kč s příslušenstvím, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

23. Předmětem řízení bylo zaplacení 16 980 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 7 905,26 Kč s příslušenstvím, naopak byla zamítnuta co do částky 9 074,74 Kč s příslušenstvím. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve vztahu k předmětu řízení tak činí 47 % ku 53 % ve prospěch žalované. Lze tedy konstatovat, že obě účastnice měly v řízení takřka totožný úspěch. Proto soud ve smyslu žádné z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.