Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 C 164/2022-32

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 47 376,88 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do částky 8 669,55 Kč spolu s úrokem ve výši 8 237,91 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 45 950,88 Kč od 4.8.2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 897,26 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 376,88 Kč od 4.8.2022 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 707,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 980,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do částky 8 669,55 Kč spolu s úrokem ve výši 8 237,91 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 45 950,88 Kč od 4.8.2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 897,26 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 376,88 Kč od 4.8.2022 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 707,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 980,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 8.8.2022 doplněnou dne 18.11.2022 domáhala na žalované zaplacení částky 47 376,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 13.1.2020 úvěrovou smlouvu číslo v rámci které žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru číslo Smlouva o revolvingovém úvěru se stala účinnou okamžikem prvního čerpání finančních prostředků prostřednictvím úvěrové karty. Na základě této smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Úvěryschopnost žalované byla žalobkyní posouzena na základě registrů: NRKI, CEE a ISIR a CEE. Žalovaná se úvěr zavázala žalobkyni splatit spolu s poplatky dle sazebníku a smluvním úrokem 26,28 % ve splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky ke každému 20. dni daného kalendářního měsíce. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 49 102,50 Kč Celkem žalovaná uhradila žalobkyni 10 395,17 Kč. Protože žalovaná splátky nehradila řádně a včas, byl úvěr ke dni 17.3.2022 zesplatněn. Předmětem žaloby je jistina úvěru ve zbývající výši 45 950,88 Kč spolu s poplatky za vedení účtu ve výši 4x 49 Kč (zahrnutými od 7. do 10. splátky), tj. celkem 196 Kč, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč (poměrná část nákladů žalobkyně na vymáhání ve výši 100 Kč a výzva k úhradě ve výši 130 Kč) a smluvními pokutami ve výši 1 000 Kč (smluvní pokuta 2x 500 Kč za prodlení s úhradou splátky). Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku v kapitalizované výši 8 237,91 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 897,26 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 45 950,88 Kč od 4.8.2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 376,88 Kč od 4.8.2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud podle rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

Žalovaná uzavřela dne 13.1.2020 se žalobkyní prostřednictvím zprostředkovatele, právnická osoba obec, spol. s r.o., Smlouvu o spotřebitelském úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované m.j. revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 26,28 % a poplatky spojenými s poskytnutím úvěru a poplatky za pojistné, a to prostřednictvím splátek ve výši 4 % z dlužné částky, min. 400 Kč, vždy ke každému 20. dni kalendářního měsíce. Uzavření úvěrové smlouvy bylo vázáno na aktivaci karty, jejímž prostřednictvím měl být úvěr čerpán (viz úvěrová smlouva). Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly i úvěrové podmínky (viz úvěrové podmínky), která obsahovala ujednání o smluvních pokutách, m.j. ve výši 500 Kč/prodle s úhradou splátky. Dále úvěrové podmínky obsahovaly odkaz na sazebník, obsahující poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Právní osobnost žalobkyně byla prokazována výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaná v době uzavírání úvěrové smlouvy bydlela u rodičů, ze zaměstnání měla příjem 18 500 Kč měsíčně, na dalších splátkách platila 5 000 Kč. Příjem partnera činil 21 000 Kč měsíčně (viz potvrzení o prověření bonity klienta, viz úvěrová karta). K březnu 2021 splácela žalovaná dalších pět úvěrů či jiných dluhů, při jejichž splácení nebyla se splátkami v prodlení (viz úvěrová zpráva). Přehled čerpání a splácení úvěru je prokázán výpisem, dle kterého se žalovaná dostala do prodlení počínaje 7. splátkou dne 20.12.2021, přičemž prvně žalovaná čerpala úvěr dne 19.5.2021. Žalovaná takto čerpala celkem 49 102,50 Kč a na splátkách zaplatila celkem 10 395,17 Kč. Na poplatcích za vedení účtu byla žalované vyúčtována celková částka 196 Kč, na smluvních pokutách byla žalované vyúčtována částka 1 000 Kč a na nákladech na vymáhání pak celkem 230 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Dne 17.3.2022 žalobkyně zesplatnila celý úvěr, neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou splátek (viz výzva ke splacení celého úvěru, viz doklad o odeslání – poštovní podací arch). Dne 12.4.2022 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání – poštovní podací arch).

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

Dle , (dále jen „“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle věta první a třetí a odst. 2 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

Dle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Dle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 13.1.2020 úvěrovou smlouvu, v jejímž rámci pak žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaná čerpala prostřednictvím karty úvěr v celkové výši 49 102,50 Kč a na splátkách zaplatila žalovaná žalobkyni celkem 10 395,17 Kč.

7. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu . Žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti (viz tohoto zákona). Žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalované dle spotřebitelského zákona.

8. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení , je správný.“

9. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. -89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“

10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. -63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

11. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. , dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.

12. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

13. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že provedla u žalované ověření úvěryschopnosti prostřednictvím uvedených registrů. Žalobkyně soudu předložila k prokázání úvěryschopnosti pouze údaje o výši příjmu žalované a jejího partnera, které jí byly sděleny žalovanou a které nebyly žalobkyní jakkoliv podloženy (např. výplatními páskami, výpisy z účtu apod.). Stejně tak se žalobkyně řádně nezabývala výdaji žalované. Dále předložila žalobkyně soudu úvěrovou zprávu, dle které splácela žalovaná ještě dalších 5 dluhů, a to při deklarovaném příjmu žalované ve výši 18 500 Kč měsíčně. Žalovaná byla svobodná, partner tak neměl k žalované žádnou vyživovací povinnost a nebylo možné počítat s tím, že bude žalované se splátkami pomáhat. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nelze pro účely posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr vycházet. Pokud by žalobkyně tak učinila, úvěr by žalované neposkytla. Skutečnost, že žalovaná nebyla úvěryschopná je prokázána i tím, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou již sedmé splátky.

14. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle , neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. -86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. , viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo ze dne 5.3.2020). Od 29.5.2022 je stanovena absolutní neplatnost rovněž v  .

15. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 49 102,50 Kč (částka čerpaná žalovanou) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle a povinen vrátit žalobkyni. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 10 395,17 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit částku 38 707,33 Kč.

16. Dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle . Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

17. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 38 707,33 Kč (viz výrok II). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu , neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované s úhradou dlužné částky.

18. Ve zbývající části, tedy co do částky 8 669,55 Kč spolu s úrokem ve výši 8 237,91 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 45 950,88 Kč od 4.8.2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 897,26 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 376,88 Kč od 4.8.2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III tohoto rozsudku dle , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 38 707,33 Kč. Žalovaná byla úspěšná co do částky 23 009 Kč (částka 8 669,55 Kč spolu s úrokem ve výši 8 237,91 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 45 950,88 Kč od 4.8.2022 do vydání rozsudku dne 12.1.2023 ve výši 1 733,54 Kč, úrokem z prodlení ve výši 1 897,26 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 376,88 Kč od 4.8.2022 do vydání rozsudku dne 12.1.2023 ve výši 2 470,74 Kč), neboť v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 63 % a žalovaná byla úspěšná ve výši 37 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. ). Rozdíl činí 26 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 250 Kč (předžalobní výzva) dle a.t. a a.t. (k příslušenství se nepřihlíží dle a.t.), tj. celkem odměna 1 250 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 1 550 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 896 Kč, tj. celkem 3 771,50 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 26 %, tj. 980,60 Kč.

20. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby.

21. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle , jelikož v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly uložení jiné lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.