Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
72 C 254/2021-68
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 34 622 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 27.063 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 27.063 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 27.063 Kč za dobu od 28. 1. 2021 do 8. 2. 2021, úroku ve výši 21,55 % ročně z pohledávky ve výši 27.063 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, částky ve výši 4.500 Kč, částky ve výši 300 Kč, částky ve výši 1.497 Kč, a částky ve výši 1.262 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.008 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 27.063 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 27.063 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 27.063 Kč za dobu od 28. 1. 2021 do 8. 2. 2021, úroku ve výši 21,55 % ročně z pohledávky ve výši 27.063 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, částky ve výši 4.500 Kč, částky ve výši 300 Kč, částky ve výši 1.497 Kč, a částky ve výši 1.262 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.008 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 34.622 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 30. 10. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr, přičemž takto byly žalované poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30.000 Kč, přičemž na účet žalované byly dle dohody mezi žalobcem a žalovanou převedeny peněžní prostředky ve výši 27.500 Kč, čímž ke dni 4. 11. 2020 došlo k čerpání peněžitých prostředků. Mezi žalobcem a žalovanou bylo dále ve smlouvě o úvěru ujednáno, že poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky, tj. částka v celkové výši 37.500 Kč, bude vrácena ze strany žalované žalobci v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1.500 Kč splatných vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce na účet žalobce, kdy splatnost první splátky byla mezi žalobcem a žalovanou dohodnuta dle smluvních ujednání na den 20. 11. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytnuté peněžité prostředky nesplácela řádně a včas, došlo v souladu s článkem IV bod 1 písm. d) smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, neboť se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než 2 měsíce, žalované tak bylo ze strany žalobce odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru, kdy s odkazem na písemné oznámení o zesplatnění úvěru nastalo zesplatnění ke dni 27. 1. 2021. Přestože žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, mimo jiné prostřednictvím upomínek ze dne 26. 11. 2020 a 27. 12. 2020, a dále byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky v rámci oznámení o zesplatnění ze dne 27. 1. 2021, ze strany žalované nebyla dlužná částka uhrazena. Žalobce přitom současně požadoval po žalované rovněž zaplacení částky za každou odeslanou upomínku v souladu s článkem IV bod 4 písm. b) smlouvy o úvěru, v podobě 100 Kč za každou odeslanou upomínku, kdy za tyto účelně vynaložené náklady žalobce požadoval částku v celkové výši 300 Kč. Žalovaná se tak ocitla v prodlení s úhradou částky v celkové výši 31.563 Kč skládající se z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4.500 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 27.063 Kč. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalované rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku dle článku I smlouvy o úvěru ve výši 21,55 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 27.063 Kč a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku úplného zaplacení. Žalobce dále uplatnil nárok na zaplacení smluvní pokuty v souladu s článku IV bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru, na základě kterého byla mezi žalobce a žalovanou dohodnuta za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč a to až do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalované stane splatným. Žalovaná se do okamžiku zesplatnění úvěru, tj. do 27. 1. 2021, ocitla v prodlení se zaplacením tří neuhrazených měsíčních splátek úvěru dle smlouvy, čímž žalobci vznikl v souladu s článkem IV bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru nárok na úhradu tří smluvních pokut, které jsou splatné okamžikem prodlení žalované se zaplacením každé jednotlivé měsíční splátky úvěru, tedy den následující po 20. dni splatnosti příslušné měsíční splátky. Celkem tak žalobce požadoval po žalované zaplacení z titulu úhrady smluvních pokut vzniklých neuhrazením měsíčních splátek úvěru zaplatit částku v celkové výši 1.497 Kč, tj. 499 Kč ve třech případech. Dále žalobce požadoval po žalované zaplacení dluhu vzniklého z titulu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ode dne zesplatnění, neboť žalobci vznikl na základě uzavřené smlouvy rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle článku IV bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru, a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek dle článku IV bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru, kdy tyto smluvní pokuty žádal žalobce zaplatit ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy takto vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky ve výši 31.563 Kč od 28. 1. 2021 do 8. 3. 2021, tj. částky v celkové výši 1.262 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci.
5. Dne 30. 10. 2020 uzavřel žalobce a žalovaná smlouvu o úvěru číslo na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 30.000 Kč, které byly žalované poskytnuty převodem na účet žalované ke dni 4. 11. 2020. Žalovaná se zavázala žalobci vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně, a to prostřednictvím jednotlivých měsíčních splátek ve výši 1.500 Kč se splatností vždy do každého 20. dne daného měsíce, přičemž splatnost první splátky byla ujednána na den 20. 11. 2020. Žalovaná v pozici úvěrovaného, dále také označovaná ve smlouvě jako„ zákazník“ a žalobce označený ve smlouvě jako poskytovatel se dále dohodli, že důsledkem porušení povinností stran smlouvy o úvěru dle článku IV smlouvy je zesplatnění úvěru, kdy úvěr či jeho část se stane splatným dle článku IV bodu 1 písm. a) smlouvy v důsledku porušení povinnosti zákazníka ze smlouvy o úvěru, přičemž okamžik splatnosti nastává v okamžiku, kdy bylo zákazníkovi ze strany poskytovatele odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru z důvodu poskytnutí nepravdivých údajů nebo informací, případně dle článku IV bodu 1 písm. b) v důsledku porušení povinnosti zákazníka ze smlouvy o úvěru s výjimkou porušení povinnosti dle článku IV bodu 1 písm. a), d) smlouvy o úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává v okamžiku, kdy bylo zákazníkovi ze strany poskytovatele odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru z důvodu porušení některé z povinností ze smlouvy o úvěru, nebo dle písm. d) v důsledku porušení povinnosti zákazníka dle smlouvy o úvěru tím, že zákazník je v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části a to po dobu delší než 2 měsíce. Dle článku IV bodu 1 neuhrazeným zůstatkem úvěru je dále pak dosud neuhrazená část celkové výše spotřebitelského úvěru (jistiny), přičemž samotný okamžik zesplatnění úvěru nemá vliv na splatnost již splatných, ale k okamžiku zesplatnění úvěru neuhrazených či částečně neuhrazených splátek, které jsou nadále splatné každá samostatně. Dále se žalobce a žalovaná v rámci smlouvy o úvěru dohodli v článku IV bodu 2 písm. a) smlouvy, že zákazník se poskytovateli zavazuje za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení. Dle článku IV bodu 2 písm. b) se dále zákazník zavázal poskytovateli v případě, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným dle článku IV bodu 1 smlouvy o úvěru zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a to za každý den prodlení. Dle článku IV bodu 2 písm. c) smlouvy se pak zákazník zavázal poskytovateli za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Mezi smluvními stranami bylo dále dohodnuto, že poskytovatel má pro případ prodlení zákazníka s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru právo požadovat po zákazníkovi náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením zákazníka, kdy se jedná o poplatky uvedené v sazebníku poplatků dle článku IV bodu 4 písm. b) smlouvy o úvěru s odkazem na zde uvedený přehled poplatků. Žalobce dále předložil formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru spolu s příslušnými úvěrovými podmínkami s platností od 1. 7. 2019.
6. Z přehledu jednotlivých plateb ke smlouvě číslo se dále podává výsledná suma součtu jednotlivých splátek ve výši 1.500 Kč měsíčně a jejich detailní rozpis spolu s částkou odpovídající úroku a jistině. Z potvrzení o provedení transakce má soud za prokázané poskytnutí peněžních prostředků v podobě částky ve výši 27.500 Kč s datem zaúčtování poukázané ke dni 4. 11. 2020 ze strany žalobce na účet žalované. Z potvrzení o provedení transakce s datem zaúčtování ke dni 4. 11. 2020 se dále podává údaj o provedené transakci ve vztahu k částce 2.500 Kč, přičemž k potvrzení o provedení transakce na účet předložil žalobce dále záznam o vložení dokumentu do systému. Žalobce rovněž předložil listinu z interního systému žalobce označenou jako„ příjmení smlouvy“, přičemž z listiny se podává přehled jednotlivých splátek, jejich předpisů a úhrad, a rovněž výsledná částka celkové dluhu ve výši 31.563 Kč.
7. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobce soudu předložil jednotlivé listiny v podobě čestného prohlášení týkajícího se závazků spotřebitele a výdajů spotřebitele, přičemž z tohoto čestného prohlášení se podává, že žalovaná uvedla měsíční výdaje na bydlení a výdaje související s bydlením ve výši 5.500 Kč spolu s dalšími běžnými pravidelnými měsíčními výdaji, které nebyly již dále specifikovány, a to v nulové výši. Žalovaná dále uvedla své příjmy ve výši 17.000 Kč měsíčně, spolu s jinými příjmy ve výši 2.000 Kč měsíčně. Dále žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované prostřednictvím vyhledávání dotazů v Centrální evidenci exekucí ke dni 29. 10. 2020, jehož negativní výsledek soudu předložil žalobce spolu s výplatními lístky k příjmům žalované za období červenec a srpen roku 2020, a to spolu s potvrzeními o přijaté platbě v podobě příjmu žalované odpovídající předloženým výplatním lístkům. Z tabulky žalobce týkající se posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 4. 11. 2020, z níž se pak podává výpočet s ohledem na příjmy žalované ve výši 17.000 Kč v podobě příjmů označených jako„ příjmy spotřebitele“ společně s příjmem ve výši 19.000 Kč měsíčně označeným jako„ příjmy domácnost“, a výdaje ve výši 5.500 Kč, tedy ve vztahu k rozdílu mezi příjmy a výdaji žalované ve výši 11.500 Kč, společně s hodnocením v podobě scoringu zákazníka.
8. Žalobce dále ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované předložil výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu spolu s výpisem z interního systému žalobce k příslušné klientské složce odpovídající mezi žalobcem a žalovanou uzavřené smlouvě o úvěru pod číslo listiny označené jako„ výše normativních nákladů na bydlení 2020“ s platností od 1. 1. 2020 pro období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, a to spolu s tabulkou označenou jako„ výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu – národní pojetí (běžné ceny)“, včetně„ statistka rodinných účtů“.
9. Žalovaná byla před podáním žaloby mimo jiné vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 27. 1. 2021, která byla předložena včetně podacího lístku.
10. Dle § číslo smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
12. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
13. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
17. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Na podkladě skutkového stavu zjištěného na základě účastníky předložených listinných důkazů a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že s ohledem na ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je třeba posoudit plnění, které bylo ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuto žalované dle pravidel o bezdůvodném obohacení, když zákonem stanovenou neplatnost právního jednání, jako důsledek porušení uvedené povinnosti věřitele, je v návaznosti na ustanovení § 588 občanského zákoníku třeba považovat za neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinností poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je přitom povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu z úřední povinnosti, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že povinnosti stanovené věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy, věřitel nedostál, jestliže se poměry žalované v pozici spotřebitele, za situace kdy mezi smluvními stranami byla nepochybně uzavřena smlouva mající charakter smlouvy spotřebitelské, odpovídajícím způsobem nezabýval. V tomto ohledu soud dodává, že jestliže se žalobce spolehl toliko na údaje uváděné žalovanou v rámci čestného prohlášení, nelze považovat takové posouzení úvěruschopnosti za dostatečné, zvláště vzbuzují-li uvedené údaje pochybnosti o jejich věrohodnosti, a to především jde-li o žalovanou tvrzené výdaje. Věřitel přitom poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
21. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pak soud posoudil nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého plněním bezprávního důvodu dle § 2991 občanského zákoníku provázené povinností žalované toto obohacení vydat. Výše bezdůvodného obohacení je pak dána částkou, která takto byla žalované poskytnuta, neboť žalovaná v řízení nerozporoval tvrzení žalobce, že za účelem vzniklého dluhu neuhradil ničeho.
22. Žalobci tak byla přiznána částka ve výši 27.063 Kč odpovídající žalované poskytnutému plnění ve vztahu, ke kterému se bezdůvodně na úkor žalobce obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku s ohledem na povinnost vrátit plnění získané z neplatného právního důvodu. Soud tak dospěl ve vztahu k žalobcem požadované částce v uvedené výši, která byla žalované poskytnuta, k závěru, že žaloba je v daném rozsahu důvodná. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky dosud nevrátila, ani skutečnosti tvrzené žalobcem v řízení nerozporovala, netvrdila, že by na svůj dluh čehokoliv uhradila, když zůstal v řízení zcela nečinná a na svou obranu ničeho neuvedla. Vedle jistiny má žalobce právo na úhradu úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přiznal žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení, neboť žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou svého dluhu. Počátek prodlení žalované pak byl v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na posouzení plnění poskytnutého žalované jako bezdůvodné obohacení, stanoven s ohledem na výzvu ke splnění povinnosti ze dne 27. 1. 2021, v níž žalobce stanovil žalované lhůtu v délce deseti dnů od odeslání této výzvy ke splnění povinnosti.
23. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě zčásti vyhověl a bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 34.622 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 27.063 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 7.559 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak že soud částečně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši číslo, resp. 2.008 Kč Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.386 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c), bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí, žaloba, výzva k plnění) ve výši 500 Kč za úkon (tj. 1.500 Kč za tři úkony) spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. 300 Kč za tři úkony), a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21%. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 34.622 Kč (100 %), procesně úspěšný byl co do částky 27.063 Kč, neúspěšný co do částky 7.559 Kč. Po odečtení neúspěchu od úspěchu má žalobce právo na 56,33 % nákladů řízení, tj. ve výši 2.007,60 Kč, resp. 2.008 Kč po zaokrouhlení. Žalobci však nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za úkon právní služby v podobě podání ze dne 28. 2. 2021, neboť podáním byly doplněny skutečnosti, jež měly být obsaženy již v žalobním návrhu. Soud přitom při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení postupoval mimo jiné dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.