Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 181/2022-64
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 140 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 1 000 Kč částečně zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 660 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 660 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se co do částky 1 000 Kč částečně zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 660 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 660 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení částky 24 140 Kč s příslušenstvím, představující dluh vzniklý ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO a žalovaným. Předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a dále se zavázal uhradit předchůdci žalobce částku ve výši 480 Kč za službu životního pojištění. Žalovaný však svůj závazek porušil (uhradil pouze 12 340 Kč). Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 18 528,44 Kč, neuhrazené úhrady za služby ve výši 5 611,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 010,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 998,61 Kč, úrok ve výši 18,96 % ročně z částky 18 528,44 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 528,44 Kč od datum do zaplacení. Žalobce pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum od předchůdce žalobce.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobce vzal podáním ze dne datum žalobu co do částky ve výši 1 000 Kč částečně zpět pro částečnou úhradu ze strany žalovaného, kterou započetl na neuhrazené úhrady za služby. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je-li návrh vzat zpět zčásti, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastaví. Soud tedy řízení v souladu s dispozitivním projevem žalobce dle ustanovení § 96 , odst. 1, 2 o. s. ř. o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil (výrok ad I.)
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to do datum.
5. Z karty zákazníka (sepsané obchodní zástupkyní jméno příjmení) ze dne datum bylo zjištěno, že obchodní zástupkyně vyplnila za žalovaného údaje k žádosti o úvěr. Uvedla, že žalovaný je anonymizována dvě slova, má anonymizováno vzdělání, žije s role v řízení v anonymizováno (což měl doložit anonymizována dvě slova), je anonymizováno od anonymizováno rok ve právnická osoba příjmení příjmení na pozici anonymizována dvě slova. V listin ě není uvedeno, byl-li žalovaný anonymizováno na dobu anonymizováno či anonymizováno. Skutečnost, že žalovaný je ve anonymizována dvě slova, měla být ověřena telefonicky, a dále výplatními páskami a anonymizována dvě slova. Dále se v listin ě uvádí, že čistý měsíční příjem žalovaného činí částka, čistý měsíční příjem jeho anonymizováno činí částka, a výdaje žalovaného činí částka (přičemž náklady na bydlení činí částka, doprava, jídlo a osobní náklady částka.
6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum s podacím archem soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.
7. Soud má tedy za prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč RPSN činilo 215,01 %. Žalovaný úvěr nesplatil a žalobce uplatnil za žalovaným úhrady za služby a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.
8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
9. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119 -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
15. Žalobce dle soudu neprokázal splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 20 000 Kč s RPSN ve výši 215,01 %. Žalobce v žalobě sice uvedl, že řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, tuto skutečnost však řádně neprokazuje. Žalovaný sice žalobci doložil svůj příjem, avšak při posuzování úvěruschopnosti bylo zcela zřejmě počítáno s příjmem přítelkyně žalovaného, která není ve smlouvě ani v Kartě zákazníka žádným způsobem identifikována. I kdyby však identifikována byla a její příjmy by byly doloženy v tvrzené výši, vzhledem k tomu, že ve smlouvě nefigurovala jako spoludlužník, bylo by posouzení jejího příjmu z hlediska úvěruschopnosti zcela irelevantní. Kromě toho žalovaný nedoložil žádným způsobem své výdaje a žalobce se pouze spokojil s tvrzením žalovaného o jejich výši, stejně jako nezohlednil exekuce, které vyplývají z výplatních pásek. Stejně tak ze skutečnosti, že v Kartě zákazníka zcela chybí uvedení toho, zda žalovaný v době poskytnutí úvěru pracoval na dobu neurčitou či na dobu určitou a případně do kdy, nelze usuzovat, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo dostatečné. Při hodnocení volných zdrojů tak měl být žalobce obezřetný a vyžádat si prokázání životních výdajů a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení, zvláště když příjmy a výdaje žalovaného dosahují téměř stejné výše. příjmení předchůdce žalobce, kdy od deklarovaného příjmu formálně odečte obecné„ životní minimum“, aniž by reflektoval zdravotní stav, neprokázané výdaje na bydlení a vůbec netvrzené výdaje na domácnost, a dojde k výsledku, který se mu hodí, aby mohl poskytnout úvěr osobě, u které lze předpokládat prodlení se splátkami, je v rozporu se zákony i dobrými mravy. Navíc i prohlášení klienta musí žalobce prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018).
16. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 1742/2015 . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce zamítl.
17. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši 20 000 Kč minus částečná úhrada žalovaného ve výši 13 340 Kč, dospěl soud k závěru, že se žalovaný v této výši, tj. v částce 6 660 Kč, na úkor předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1 , 2 NOZ má soud za to, že plnění předchůdce žalobce z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobci vydat. Žalobci také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od splatnosti do zaplacení, ve zbývající části smluvních nároků soud žalobu zamítl.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) a contrario, když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
19. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.