Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

52 C 141/2022-56

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 23.450 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti

a. zaplatit žalobci částku 8.450 Kč,

b. kapitalizovaný úrok ve výši 1.356,60 Kč

c. kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 654,06 Kč

d. úrok z prodlení z částky 15.000 Kč ve výši 9,75 % p.a. za dobu od 30.11.2019 do zaplacení,

e. úrok ve výši 19. 38 % p.a. z částky 15.000 Kč za dobu od 30.11.2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti a. zaplatit žalobci částku 8.450 Kč, b. kapitalizovaný úrok ve výši 1.356,60 Kč c. kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 654,06 Kč d. úrok z prodlení z částky 15.000 Kč ve výši 9,75 % p.a. za dobu od 30.11.2019 do zaplacení, e. úrok ve výši 19. 38 % p.a. z částky 15.000 Kč za dobu od 30.11.2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 (následně byla věc postoupena Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému) domáhá po žalovaném zaplacení částky 23.450 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovaným dne 20. 4. 2018 smlouvu o půjčce číslo předal žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit úrok za půjčené prostředky ve výši 3.000 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 19,38 %) a dále také odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek poplatek ve výši 6.000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 14. 6. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil zcela. Uhradil celkem 3.550 Kč. Dlužná pohledávka byla postoupena na žalobce s účinností ke dni 29. 11. 2019, což bylo žalovanému téhož dne oznámeno. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 15.000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 8.450 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.356,60 Kč (úrok ve výši 19,38 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 15. 6. 2019 do data postoupení) a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 654,06 Kč (za období od 22. 6. 2019 do data postoupení) a úrok ve výši 19,38 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, oba od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle , (dále jen „ “), neboť – k výzvě soudu – žalobce s tím vyjádřil souhlas a žalovaný se nevyjádřil, tudíž lze mít za to, že souhlasí ( ), a je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů; z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí jsou smluvní podmínky, ze dne 20. 4. 2018, soud zjistil, že věřitel poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 12.000 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč, úroku ve výši 3.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku v 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč výše úrokové sazby činila 19,38 % ročně, roční RPSN činí 206,15 %. Splátky se započítávají nejprve na poplatky, teprve poté na jistinu. V případě prodlení zákazníka s placením příslušné splátky má úvěrující právo požadovat zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v plné výši. Z karty zákazníka ze dne 20. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl jako své celkové měsíční příjmy 17.882 Kč a celkové měsíční výdaje 11.250 Kč, přičemž použitelný příjem činil 6.632 Kč. Z přehledu plateb o půjčce soud zjistil, že žalovaný uhradil věřiteli celkem 3.550 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných pohledávek. Podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 věřitel informoval žalovaného o postoupení pohledávek na žalobce. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 29. 11. 2019.

5. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

6. Dle ust. , , v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ust. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Dle ust. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

13. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

14. Věřitel v rámci zkoumání solventnosti žalovaného dle vlastního tvrzení vycházel z karty zákazníka dle vyplněných podkladů klienta a v ní označených dokumentů. K důkazu však předložil pouze kartu zákazníka, ze které vyplývá, že neměl mít žádné dluhy, příjem 17.882 Kč měsíčně a výdaje 11.250 Kč měsíčně při dvou nezaopatřených dětech. Soud má z provedeného dokazování za to, že věřitel se úvěruschopností žalovaného vůbec nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalovaného a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by věřitel mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalovaného a zda existoval u žalovaného převis příjmů nad výdaji, ze kterého by mohl splácet příslušný úvěr.

15. Pokud žalobce tvrdil, že věřitel dle nějakých dokumentů údaje žalovaného ověřil (např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod.), byl věřitel dle ust. § 78 odst. 1 ZoSU povinen tyto dokumenty uchovat a měl by je mít k dispozici. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel poměry žalovaného sepsal formálně, aniž by se zabýval prověřením příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu. I když položky uvedené žalovaným do formuláře o zkoumání úvěruschopnosti případně převyšují údaje vycházející ze statistického modelu, nemůže se věřitel smířit pouze s tvrzeními žalovaného a alespoň v elementární rovině příjmy žalovaného ověřit (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají mnohonásobně nižší úroky a poplatky než produkty poskytované věřitelem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty věřitele tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Věřitel by si měl být této skutečnosti vědom a úvěryschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.

16. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že věřitel se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

17. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s  ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok 101,3 % ročně (soud pro výši poplatku, která zjevně neodpovídá výši nákladů spojených s běžnou správou úvěru, počítal celý poplatek jako zisk z úvěru - úrok), kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 15 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

18. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění věřitele odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalovanému (úvěr ve výši 15.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného ( ). Pohledávka byla následně v souladu s ust. postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat.

19. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok (poplatek) ani zákonný obvyklý úrok. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou není ani zákonný úrok z prodlení ( ), když dle ust. ZoSU v případě, že je smlouva neplatná pro nezkoumání úvěruschopnosti, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem a nemůže se teda ocitnout v prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262).

20. Soud tak zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit částku 15.000 Kč Lhůta k plnění byla v souladu s ust. stanovena v délce tří dnů (výrok I.)

21. Výrokem II. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Jedná o rozdíl mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení přiznanou výrokem I. a nároky specifikovanými v žalobě tedy dlužných úhrad za služby ve výši 8.450 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.356,60 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 654,06 Kč a dalších úroků z úvěru a úroků z prodlení od 30. 11. 2019 do zaplacení.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Úspěch stran sporu byl obdobný (rozdíl do 10 %), a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.