Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 CO 418/2021-131

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a JUDr. Ivy Hubáčkové ve věci

žalobce jméno jméno, narozeného datum

trvalým pobytem v obec a číslo, ulice a číslo

zastoupeného JUDr. jméno příjmení, advokátkou

se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo

proti

žalované jméno příjmení, narozené datum

údajně bytem v obec a číslo ulice a číslo

zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátem

se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo

o zřízení věcného břemene práva bydlení

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum,

č. j.  – 106,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu s návrhem, aby bylo zřízeno věcné břemeno práva bydlení k bytové jednotce číslo stavba adresa, stojící na pozemku parc. číslo s podílem na společných částech budov číslo a podílem číslo na společných částech pozemku parc. číslo zapsané na listu vlastnictví číslo pro katastrální území Smíchov, obec Praha u Katastrálního úřadu hlavního města Prahy, Katastrální pracoviště Praha do doby přidělení náhradního bytu. Výrokem II. soud uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení částka k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce se domáhal vydání tohoto rozhodnutí s tvrzením, že poté, co soud zrušil právo společného nájmu bytu a nájemkyní bytu a určil žalovanou a jemu uložil byt vyklidit po zajištění náhradního bytu. Tvrdil, žalovaná nedostatečně respektuje toto rozhodnutí a poškozuje práva žalobce s cílem donutit ho k opuštění bytu. Jejím cílem má být prodej bytové jednotky další osobě, aniž by bylo zachováno právo žalobce na bydlení.

3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že rozsudkem č. j.  - 24, který nabyl právní moci datum, bylo zrušeno právo společného nájmu k předmětnému bytu na adrese adresa, jakož i právo nájmu družstevní garáže s tím, že jedinou nájemkyní bytu, garáže a členkou stavebního bytového družstva se stala žalovaná a žalobci byla uložena povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalované do jednoho měsíce po zajištění náhradního bytu.

4. Soud I. stupně po provedeném řízení dospěl k právnímu závěru, že žaloba není důvodná, když u žalobce neshledal naléhavý právní zájem na vydání rozhodnutí, neboť na jeho právním postavení by se tím nic nezměnilo. Navíc soud takovou služebnost nemůže zřídit, neboť takový postup nemá oporu v zákoně. Obecně i dle citované judikatury Nejvyššího soudu ČR nelze obecně připustit zřízení služebnosti pokaždé, když mezi stranami nedojde k dohodě a služebnost nevznikne na základě smlouvy. Zásah veřejné moci formou zřízení služebnosti lze akceptovat pouze ve výjimečných a odůvodněných případech. Obecně soud svým rozhodnutím nemůže zřídit věcné břemeno ani v případech, kdy se z okolností případu jevilo zřízení věcného břemene nutným východiskem k jeho řešení, a to ani analogickou aplikací zákona. Žaloba byla proto zamítnuta a o nákladech řízení rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž namítal, že mu svědčí právo na zřízení věcného břemene k předmětnému bytu, respektive věcné břemeno bydlení. Má právní důvod užívání bytu a bylo by možno postupovat analogicky dle ustanovení a zřídit nezbytnou cestu. Dále vytýkal napadenému rozhodnutí, že se nedostatečně zabývalo jeho argumentací a navrhl, aby v odvolacím řízení bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně vyjádřila tak, že souhlasila se soudem I. stupně, že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem. Neměla výhrad ani k jeho závěru, že v daném případě nemůže zřídit věcné břemeno práva bydlení, neboť by šlo nepřípustný zásah do autonomie soukromého práva. S ohledem na to, že rozhodnutí považuje za věcně správné, navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen, pouze změněna výše nákladů řízení před soudem I. stupně, neboť soud nepřiznal žalované plnou výši nákladů řízení, kterou požadovala přiznat dle vyčíslení obsaženého v podání z datum.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle , , 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování, neboť zjištěný skutkový stav poskytuje dostatečný základ pro právní posouzení věci.

9. Po právní stránce se odvolací soud v zásadě ztotožňuje s právní argumentací napadeného rozsudku v tom směru, že v žádném případě není dán důvod pro vyhovění žalobě.

10. Pouze nadbytečně se obvodní soud zabýval zkoumáním, zda v daném případě měl žalobce naléhavý právní zájem. Ten má soud zkoumat ve smyslu pouze v případě, že by byla podána tzv. určovací žaloba, což není tento případ. Žalobce se fakticky domáhá nahrazení projevu vůle žalované s tím, aby mu bylo zřízeno věcné břemeno práva bydlení k bytu, v němž má po shora citovaném rozhodnutí pouze právo dočasného užívání do zajištění náhradního bytu. V této souvislosti obvodní soud správně konstatoval, že zde nebyl zjištěn žádný důvod pro vznik služebnosti dle a odkázal na ustanovení v platném znění, v němž zákonodárce stanovil případy, kdy lze věcné břemeno (služebnost) nabýt. Případ, který v žalobě popisuje žalobce, mu však neumožňuje docílit vyhovění návrhu, neboť v takovém případě služebnost zřídit nelze.

11. Jestliže žalobce v odvolání argumentoval tím, že řešením by bylo povolení nezbytné cesty ve smyslu ustanovení , tak ani v takovém případě žalobce nemohl být úspěšný. Aktivní legitimace k takovému návrhu má vlastník nemovité věci, která není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Žalobce však žádným vlastníkem nemovité věci není, takže k takovému návrhu není aktivně věcně legitimován.

12. Soud napadeným rozsudkem proto rozhodl věcně správně, když žalobu zamítl a odvolací soud proto postupoval dle a napadený rozsudek, včetně výroku o nákladech řízení potvrdil. Učinil, tak i ve vztahu k výroku o nákladech řízení. Proti výši nákladů řízení žalovaná nepodala odvolání, a pouze ve vyjádření k odvolání žalobce vyjádřila názor, že tato výše by měla být změněna v její prospěch. Náklady právní služby, které požadovala žalovaná přiznat za činnost advokáta, však byla odvolacím soudem ve shodě se soudem I. stupně hodnocena jako neúčelně vynaložená. Žalovaná již ve vyjádření k žalobě z datum a datum logicky argumentovala tím, že žalobě - tak jak byla podána - nelze vyhovět a další porady právní zástupkyně s žalovanou z datum a ze datum již byly nadbytečné a nelze je považovat za účelně vynaložené. Proto byl potvrzen i výrok o výši nákladů řízení.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení za použití Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a náleží jí právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem ve výši dle advokátního tarifu ( tarifu) když výše sazby odměny advokáta a činí částka. V daném případě žalované náleží náhrada za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, dvě paušální náhrady hotových výloh po částka a 21 % sazba DPH 1 176), v součtu částka.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v obec prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5 za podmínek ustanovení