Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 218/2022-71
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
právně zastoupená titul jméno příjmení, titul, advokátem
se sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 22 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, a smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 9 546,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, a smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 9 546,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s příslušenstvím a částku 7 500 coby smluvní pokutu. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 21. 3. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční hotovost ve výši 15 000 Kč. Celkově se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit jistinu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 21. 5. 2019. Žalovaný svůj závazek nesplnil a pohledávku neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 11. 12. 2019 pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba, která ji dne 26. 5. 2020 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení (žalobkyně nepožaduje uhradit další ve smlouvě sjednané příslušenství, jako je kapitalizovaný smluvní úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) a smluvní pokutu 7 500 Kč (ta je ve smlouvě sjednán ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, kdy takto vypočtená smluvní pokuta činí dle výpočtu žalobkyně 17 535 Kč, přičemž žalobkyně se rozhodla požadovat smluvní pokutu jen do výše poloviny jistiny úvěru).
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
4. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Dle ustanovení § 122 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.
11. Z ujednání o zpracování osobních údajů ze dne 21. 3. 2018, informace pro spotřebitele ze dne 21. 3. 2018 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaný souhlasil se zpracováním svých osobních údajů a byly mu poskytnuty informace o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, jeho nákladech a dalších skutečnostech.
12. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaný požádal společnost právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců, kdy bude tento úvěr splácet 16. dne v měsíci splátkou 1 948 Kč, kdy první splátka bude zaplacena v měsíci dubnu. Dále žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný od roku rok (s poznámkou, že bylo ověřeno, doloženo pracovní smlouvou), uvedl, že nemá žádný úvěr, který by byl zajištěn nemovitostí. Žalovaný uvedl, že má měsíční příjmy ve výši 14 000 Kč a jeho výdaje činí 3 000 Kč na bydlení a energie a 3 410 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a 2 600 na měsíční splátky stávajících půjček. Použitelný měsíční příjem tak byl vyčíslen na částku 4 990 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost a nemá osobní bankovní účet. Žalovaný rovněž čestně prohlásil, že neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí ukládající mu povinnost k peněžitému plnění, není proti němu vedeno žádné exekuční řízení a není žalovanou stranou v žádném soudním řízení.
13. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne datum soud zjistil, že pracovní smlouva uzavřená mezi žalovaným a zaměstnavatel anonymizována tři slova, IČO se mění tak, že pracovní poměr se prodlužuje na dobu neurčitou. Z výplatních pásek za prosinec 2017 a leden 2018 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil v prosinci 2017 částku 14 215 Kč a v lednu 2018 částku 15 775 Kč.
14. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 21. 3. 2018 vyplývá, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ujednání, ve kterém se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit jí: úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 378 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 2 700 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru tak činí 12 272 Kč. Spotřebitelský úvěr představuje neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 27 272 Kč ve 14 splátkách, kdy výše splátky činí 1 948 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Veškeré platby se žalovaný zavázal činit v hotovosti zmocněné osobě. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že od právní předchůdkyně žalobkyně převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Dle části smlouvy o úvěru označené jako splatnost, úrok a RPSN úvěru činí zápůjční úroková sazba při splatnosti úvěru ve 14 měsíčních splátkách 15 % ročně. Úrok je počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Smlouva obsahuje ujednání stanovující, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení,
a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení.
15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2022 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společnosti právnická osoba, která ji postoupila žalobkyni. Z předžalobní výzvy ve smyslu ust. § 142a odst. 1 občanského soudního řádu ze dne 20. 6. 2022 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.
16. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo poté, co se žalovaný vyjádřil ke svým příjmům a výdajům, příjmy byly ověřeny a došlo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřeno ujednání, ve kterém se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 272. Žalovaný částku 15 000 Kč převzal v hotovosti ke dni podpisu smlouvy o úvěru, avšak ničeho věřiteli neuhradil.
17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , když se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky v určité výši a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté finanční prostředky vrátit, zaplatit úroky a další poplatky.
18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Pokud má věřitel postupovat při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, je třeba, aby si informace uvedené spotřebitelem ověřil. Shodně například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného. Shora uvedené je podloženo doklady, a to konkrétně pracovní smlouvou, dodatkem k pracovní smlouvě a výplatními lístky za prosinec 2017 a leden 2018, které dokládají pravidelnost a výši příjmů žalovaného. Žalobkyně dále žalovaného vyhledala jak v insolvenčním rejstříku, tak v centrální evidenci exekucí, v obou databázích byl žalovaný bez negativního záznamu. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně dostála své povinnosti uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Soud je toho názoru, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena a žaloba je tedy důvodná pro zaplacení částky 15 000 Kč představující neuhrazenou jistinu. Závěrem soud dodává, že žalobkyně požaduje zaplacení jistiny, nikoliv úroku a dalších poplatků sjednaných ve smlouvě, proto se soud nezabýval platností sjednání těchto poplatků. Soud tedy žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částky 15 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 22. 5. 2019 do zaplacení.
19. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž ta činí z částky 15 000 Kč za období od 22. 5. 2019 do 3. 8. 2022,
tj. za celkem 1 169 dnů částku 17 535 Kč Smluvní pokuta je však žalobkyní požadována pouze ve výši poloviny jistiny úvěru, tedy ve výši 7 500 Kč. Ujednání o smluvní pokutě je součástí smlouvy o úvěru. Smluvní pokuta je prostředkem posílení postavení věřitele a má taktéž sankční funkci. Dále plní také funkci preventivní, neboť motivuje dlužníka ke splnění povinnosti, resp. vyhnutí se sjednané sankci. Smyslem a účelem smluvní pokuty je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku. Nezbytnou součástí ujednání o smluvní pokutě je zcela přesné a určité označení povinnosti, při jejímž nesplnění vznikne právo na smluvní pokutu (v tomto případě se jedná o povinnost žalovaného hradit splátky řádně a včas). Ujednání o smluvní pokutě musí dále obsahovat určení její výše nebo způsobu jejího určení.
20. V tomto případě byla smluvní pokuta ujednána ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, tj. částky 15 000 Kč představující žalovanou, neuhrazenou jistinu. Smluvní pokuta je tedy ujednána zcela určitě a za přesně vymezené období, kdy žalobkyně nepožaduje celou smluvní pokutu, pouze její část. Právo na smluvní pokutu vzniká již porušením smluvené povinnosti, a to bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k porušení vedly. Porušení smluvní povinnosti prokazuje věřitel. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalovaný na žalovanou částku nehradil přes výzvu žalobkyně ničeho, dostal se tedy do prodlení s úhradou splátek a porušil povinnosti vyplývající pro něj z předmětné smlouvy o úvěru. Soud dovodil, že výše smluvní pokuty nezakládá významnou nerovnováhu smluvních stran v neprospěch spotřebitele (ustanovení § 1813 občanského zákoníku ) a její výše je v souladu s ustanovením § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že smluvní pokuta byla sjednána platně a žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 7 500 Kč představující smluvní pokutu jako důsledek porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas splátky dle smlouvy o úvěru a žalobě v této části vyhověl.
21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přízná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 125 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 2 020 Kč dle § 7 , § 8 , § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za úkony převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 6. 10. 2022 – souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání včetně procesního stanoviska a závěrečného shrnutí žalobce, když souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání nebylo třeba, a to s ohledem na poučení soudu, že v případě nevyjádření se, bude soud předpokládat, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, ostatní procesní stanoviska měla být žalobkyní uplatněna již v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Dále byla žalobkyni přiznána paušální náhrada hotových výdajů 3 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 dané vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 1 461,60 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Náklady řízení včetně zaplaceného soudního poplatku činí celkem částku 9 546,60 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně.
22. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.