Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 182/2022-61

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 10 800 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 430,20 Kč se 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 400 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 12 334,50 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000,11 Kč od datum do zaplacení a s 19,52% úrokem ročně z částky 8 400,11 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 430,20 Kč se 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 400 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 12 334,50 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000,11 Kč od [datum] do zaplacení a s 19,52% úrokem ročně z částky 8 400,11 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 10 800 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem v obec a číslo, a žalovaným, dne datum pod číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 8 400,11 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 2 399,89 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky od datum, požadovala žalobkyně od tohoto data zákonný úrok z prodlení. Současně žalobkyně požadovala sjednaný úrok z úvěru z dlužné jistiny od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle (dále jen ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Aktivní legitimaci žalobkyně v řízení byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, z přehledu plateb žalovaného do datum, z karty zákazníka ze dne datum a z předžalobní výzvy ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 13 000 Kč. S žalovaným byla sepsána karta zákazníka, z jejíhož obsahu vyplývá, že žalovaný je svobodný, jeho vzdělání je učňovské a bydlí v nájmu. Žalovaný měl být zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou jako traktorista. Zaměstnání mělo být ověřeno telefonicky. V době uzavření smlouvy byl čistý příjem žalovaného 17 000 Kč. Výdaje žalovaného představovaly na bydlení částku 5 200 Kč, osobní výdaje činily 3 800 Kč, spoření či pojištění částku 700 Kč měsíčně, vyživovací povinnost částku 1 000 Kč měsíčně, splátky ostatních úvěrů 1 200 Kč měsíčně. Celkové výdaje byly stanoveny na částku 11 900 Kč. Žádné doklady, které by prověřovaly a osvědčovaly skutečnosti uvedené v kartě zákazníka, nebyly k důkazu předloženy. Dne datum byla uzavřena smlouva, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, které měly být uhrazeny v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Úroková sazba u tohoto počtu splátek představovala 32,15 % ročně. Současně měl žalovaný uhradit administrativní poplatek ve výši 20 % z výše jistiny, avšak z obsahu smlouvy není zřejmé, za jaké služby věřitele měl být poplatek uhrazen. Dále měl žalovaný zaplatit odměnu za hotovostní inkaso splátek, která v případě 60 splátek činila 40 % z výše jistiny. Výše této odměny není žádným způsobem přezkoumatelná z pohledu vynaložení těchto nákladů. Celkově měl žalovaný uhradit 23 400 Kč. Žalovaný fakticky uhradil do dne podání žaloby částku 12 600 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

6. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

8. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení a , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle cit. zákona, neplatná.

16. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Žalobkyně žádné doklady, kterými by byla u žalovaného prověřena schopnost řádně úvěr splácet, nepředložila. Z obsahu pak vyplývá, že věřitel neověřoval výši vyživovací povinnosti, jakož i ostatní výdaje žalovaného. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou a vzhledem k této skutečnosti lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru.

18. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla žalobkyní řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena před uzavřením smlouvy, pak má soud za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy.

19. Podepsaná smlouva představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy o úvěru nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma smlouvy kalkuluje se souhrnným poplatkem jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání zapůjčených peněžních prostředků. Obecně touto cenou bývají pouze úroky. V daném případě je cena představována nejen úroky, ale i dalšími složkami poplatku (administrativní poplatek a poplatek za hotovostní inkaso splátek), které cenu za poskytnutí peněžních prostředků zcela neadekvátně navyšují, aniž by jí odpovídaly věřitelem poskytnuté služby. Nelze pochybovat o tom, že právní předchůdkyní zvolení smluvní konstrukce kalkuluje s ohledem na faktické chování klientů tohoto typu finančních služeb s inkasním poplatkem jako s cenou za poskytnutý kapitál. Výše roční procentní sazby nákladů je stanovena pouze v závislosti na délce splácení úvěru, a to zavádějícím způsobem, když výše poskytované jistiny se mění. Výše inkasního poplatku se odvíjí od výše poskytnutých finančních prostředků a nikoli od faktických inkasních nákladů souvisejících s inkasem splátek v místě bydliště spotřebitelů. Těmito konstrukcemi se věřitel snaží eliminovat poměření skutečné výše ceny poskytnutého kapitálu, tj. úroků, se zásadou dobrých mravů (§ 1 odst. 2 o. z.) Smlouva o úvěru, dle závěru soudu, svými účinky obchází účel a smysl právní úpravy, neboť věřitel smlouvou o úvěru záměrně cílil na výsledek, který není právní úpravou předvídán ani není žádoucí. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o souhrnném poplatku považovat dle § 580 odst. 1 o. z., za neplatné.

20. Soud se dále s přihlédnutím k závěrům shora citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zabýval otázkou, zda s odkazem na § 576 o. z. je neplatnou pouze část smlouvy o zápůjčce zahrnující ujednání o souhrnném poplatku nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru Krajský soud v Ostravě odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997, ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne datum, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem a účelem existence původního věřitele bylo vytvoření zisku v podobě souhrnného poplatku. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Krajský soud konstatuje, že nelze pochybovat o tom, že bez sjednání souhrnného poplatku by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o souhrnném poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatná celá smlouva o úvěru.

21. S přihlédnutím ke shora uvedeným právním hodnocením se tedy soud zabýval otázkou, v jakém rozsahu plnil věřitel žalovanému, aniž tu byl platný závazek, a v jakém rozsahu má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o. z.), tedy v jaké výši vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a současně uhradil na tento závazek 12 600 Kč. Rozdíl těchto dvou částek, tedy částka 400 Kč, představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat žalobkyni, neboť jej získal na základě neplatného právního jednání. Z těchto důvodů soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 400 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 400 Kč za období od datum do datum, což představuje částku 30,20 Kč, a dále s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 400 Kč od datum do zaplacení, neboť od datum byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením ().

23. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 12 334,50 Kč zahrnující rozdíl mezi původně žalovanou částkou včetně kapitalizovaného příslušenství ve výši 12 764,70 Kč a částkou přiznanou ve výši 430,20 Kč. Současně soud zamítl nárok na zaplacení 19,52% úroku ročně z částky 8 400,11 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % Kč ročně z částky 8 000,11 Kč od stejného data do zaplacení, neboť v tomto období žalovaný nebyl v prodlení s úhradou žalované částky v daném rozsahu. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, administrativního poplatku nebo nákladů na hotovostní inkaso splátek.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle , kdy žalobkyně byla do převážné míry uplatněného nároku neúspěšná a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

25. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.