Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 125/2022-38
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 45 247,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 517,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 9.11.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 16 730,05 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 3 020,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období 22.10.2021 do 25.2.2022 v částce 232,70 Kč, dále do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 882,77 Kč od 9.11.2021 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 20% v částce 798 Kč k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 517,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 9.11.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 16 730,05 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 3 020,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období 22.10.2021 do 25.2.2022 v částce 232,70 Kč, dále do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 882,77 Kč od 9.11.2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 20% v částce 798 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v návrhu doručeném soudu dne 21.3.2022 domáhala po žalované zaplacení částky vymezené ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že poskytla žalované na základě smlouvy ze dne 15. 3. 2019 úvěr ve výši 52 000 Kč, který měla hradit formou 72 splátek s úrokem sjednaným v sazbě 12,50%. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, když se ocitla v prodlení s úhradou splátek, došlo k zesplatnění úvěru k 21.10.2021. Ke dni zesplatnění činila jistina úvěru částku 43 379,72 Kč, dluh na poplatcích činil 1 868 Kč a žalobkyně kapitalizovala úrok za období 15.3.2019 21.10.2021 na částku 3 020,72 Kč a úrok z prodlení za období 22.10.2021 25.2.2022 na částku 956,58 Kč.
2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen. Ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se žalovaná bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. K žalobě se nijak nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.
4. Mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena dne 15.3.2019 smlouva o úvěru tzv. anonymizováno půjčka, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 52 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 12,50% v měsíčních anuitních splátkách po 1 122,18 se splatností od 18.4.2019, což soud zjistil z textu této smlouvy. Celkem mělo být uhrazeno 75 581,53 Kč. Podle výpisu úvěrového účtu byla tato částka 52 tis. Kč vyplacena na účet žalované téhož dne 15.3.2019. Z tohoto výpisu za období 3/ 2019 – 1/2022 soud dále zjsiitl, že žalovaná průběžně uhradila 13 splátek po 1 122,18 Kč ve dnech 18.4, 18.5, 18.6, 18.7, 18.8, 18.9, 18.10, 18.11.2019, 18.1.2020, 18.3.2020, 18.9.2020, 18.12.2020 a 18.1.2021. Dále provedla úhrady dne 7.1.2020 v částce 1 127,98 Kč, dne 25.2.2020 v částce 1 124,14 Kč, dne 18.7.2020 v částce 146,04 Kč, dne 23.7.2020 v částce 976,14 Kč, dne 18.8.2020 v částce 236,01 Kč, dne 17.9.2020 v částce 886,17 Kč, dne 18.10.2020 v částce 979,88 Kč, dne 24.11.2020 v částce 1 864,48 Kč, dne 23.2. 2021 a 19.3.2021 2x92 Kč, dne 20.4.2021 částku 41,14 Kč, dne 26.5.2021 částku 1174,88 Kč a dne 18.6.2021 částku 153,13 Kč, to vše celkem 23 482,33 Kč.
5. Dopisem odeslaným žalované doporučeně ze dne 26.10.2021 byla žalovaná informována o zesplatnění dluhu k témuž dni pro prodlení se splácením a vyzvána k úhradě částky 48 343,86 Kč v termínu do datum.
6. Ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně vyhodnocení klienta, v němž vycházela z příjmu 10 806 Kč, dalších interních splátek 50 Kč a životních nákladů žalované v částce 7 752,05 Kč dle vlastního výpočtu. V žádosti o úvěr z 15.3.2019 žalovaná uvedla, že je v pracovním poměru na dobu určitou od datum do datum u právnická osoba a anonymizována čtyři slova jako anonymizováno, bydlí ve vlastním domě či bytě, je svobodná, bez vyživovacích povinností, s příjmem 10 806 Kč. Ostatní nezbytné náklady uvedla ve výši 0 Kč. Příjem žalované potvrdil zaměstnavatel právnická osoba a anonymizována čtyři slova, IČO téhož dne v částce 10 806 Kč čistého. Podle vyhodnocení klienta nebyla zjištěna žádná externí ani interní dlužná splátka, měl být ověřen insolvenční rejstřík, což výpisem doloženo nebylo.
7. Jiné listiny k této otázce předchůdkyně nedoložila, jednání se neúčastnila, soud další výzvu za tímto účelem nepřítomné žalobkyni ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. nepodával.
8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 15.3.2019.
9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, poplatků, úroků a úroků z prodlení ze smlouvy o úvěru sjednané mezi ní a žalovanou. Žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú.. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy.
16. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k anonymizováno předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
18. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
19. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
20. V projednávané věci žalobkyně jako banka poskytla žalované úvěr se splátkou okolo 1 122 Kč, při zjištění dalšího závazku se splátkou 50Kč měsíčně. Shrne-li soud svá zjištění, to za situace, kdy ověřila její čistý měsíční příjem 10 806 Kč průměrně a žalovaná sama uváděla, že nemá jiné splátky a žádné nezbytné měsíční náklady. Tyto odhadla sama žalobkyně na částku okolo 7 752 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak k tomuto výpočtu dospěla. Lze sice uvést, že se žalobkyně zabývala jak příjmovou tak výdajovou stránkou poměrů žalované, nikoliv však dle názoru soudu dostatečně a s odbornou péčí, jak objasňují shora citované judikatorní rozhodnutí. Žalobkyně zjevně měla možnost i dle výpisu účtu z měsíce března 2019 jako banka veškeré tyto údaje posoudit. Žalovaná převzala závazek se splácením na 72 měsíců, tj. 6 let. To za situace, kdy disponovala příjmem z pracovního poměru na dobu určitou v naprosto minimální výši nedosahující ani výše minimální mzdy (dle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2019 v částce 13 350 Kč). Přesto žalobkyně přistoupila k odhadu výdajů žalované na hranici případného disponibilního zůstatku bez jakýchkoliv podkladů. Tento postup dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrované. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.
21. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku 52 000 Kč, podle doložených výpisů zjevně učinila částečné úhrady v částce celkem 23 482,33 Kč. Jiné soudem zjištěny nebyly. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně těchto úhrad tíží žalovanou, která byla v řízení pasivní, proto vypořádal toliko tuto prokázanou výši a uložil žalované uhradit po odečtu této částky jistinu ve výši 28 517,67 Kč (52 000-23 482,33). Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od 9.11.2021 do zaplacení, když o úhradě zesplatněného dluhu byla žalovaná vyrozuměna dopisem z 23.10.2021 se splatností 8.11.2021 (výrok I). Ve zbývající části jistiny, poplatků, úroku a úroku z prodlení (v části kapitalizovaného, když kapitalizovaný úrok z prodlení za období 22.10.2021 25.2.2022 dle výpočtu soudu z částky 28 517,67 Kč činí 723,88 Kč), soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost pohledávky zamítl (výrok II).
22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí cca 60:40. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 20% Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku 1 810 Kč, odměnou za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby dle § 14b písm. c), § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání soudu, v částce po 500 Kč, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 3x10 0 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. To vše zvýšené o DPH v částce 378 Kč, celkem 3 988 Kč. Z této sumy 20% činí částku 798 Kč zaokrouhleně, kterou soud uložil žalované nahradit žalobkyni.
23. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.