Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 241/2022-74
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 43 871 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 410 Kč ve výši 11,75% ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 28 461 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2 286,59 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 29% ročně z částky 17 696,59 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 988,02 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 410 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 28 461 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2 286,59 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 29% ročně z částky 17 696,59 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 988,02 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 43 871 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná a obchodní společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 13 861 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručování a flexibilní splácení a administrativní poplatek. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem 33 861 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 565 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná na svůj dluh uhradila jen 4 590 Kč, z toho žalobkyně započetla 2 303,41 Kč na jistinu a 2 286,59 Kč na poplatek. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení jistiny ve výši 17 696,59 Kč, poplatku ve výši 11 574,41 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč (0,1 % denně ze splátek, s jejichž úhradou byla žalovaná v prodlení až do datum) a sankčních poplatků za vymáhání dluhu ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně v rámci příslušenství požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 988,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 696,59 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 696,59 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce číslo ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 13 861 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 3 577 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 340 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 565 Kč. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí zápůjčky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 16 922 %. V čl. 16 smluvních podmínek si smluvní strany pro případ prodlení žalované s úhradou splátky sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně dle čl. 16 poplatek ve výši 300 Kč za zaslání upomínky a dále poplatek ve výši 1 000 Kč za zahájení vymáhání dluhu /viz smlouvu na č. l. 16 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 17 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 4 590 Kč. Žalované byla za prodlení s úhradou jednotlivých splátek účtována smluvní pokuta ke dni datum ve výši 37 620 Kč (z toho však žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši 10 000 Kč) /viz platební historie na č. l. 18 - 21 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodiči a má základní vzdělání. Pracuje jako uklízečka na částečný úvazek. Její čistý příjem činí 8 400 Kč, další čistý příjem domácnosti pak činí 0 Kč. Žalovaná nemá zápůjčky u dalších společností, odhadované výdaje žalované činí 4 000 Kč. V centrální evidenci exekucí má žalovaná čtyři záznamy, jedná se o exekuce zahájené v roce 2020. Žalovaná splácela v rozhodné době další půjčky, výše měsíční splátky činila 2 519 Kč, tyto splátky hradila na základě poskytnutého úvěru ve výši 110 000 Kč /viz zákaznická karta na č. l. 40 spisu, seznam exekucí na č. l. 41 spisu, výpis z databáze BRKI, NRKI na č. l. 57 – 67 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronické podobě v databázi příjmení, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 22 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne datum k uhrazení dluhu ve lhůtě do datum /výzva k úhradě na č. l. 22 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu/. Žalovaná byla k uhrazení dluhu naposledy vyzvána předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzvu na č. l. 23 spisu, podací lístek na č. l. 26 spisu/.
4. Výslechem svědkyně celé jméno svědkyně soud zjistil, že pro právní předchůdkyni žalobkyně pracuje jako obchodní zástupce od roku 2005 do současnosti. Měsíčně uzavře asi 10 až 20 smluv, odlišuje se to dle období. Evidenci o uzavřených smlouvách si nevede, mají to i zakázané. Obecně uzavření smlouvy probíhá tak, že buď dostane kontakt od firmy, nebo ji vyhledá bývalý či současný zákazník, ona je zkontaktuje a domluví si schůzku v domácnosti zákazníka. Ten již má dopředu připravené podklady, jedná se o občanský průkaz, živnostenský list, daňová přiznání, výpis z účtu, výměry ze sociálky a podobně, jedná se o doklady, které jsou schopné prokázat jeho příjmy. Se zákazníkem sepíše zákaznickou kartu, zadávají se tam údaje, ty zároveň zašle na centrálu a většinou do pěti minut ji přijde skórovací sms, na základě které pak nabízí zákazníkovi různé varianty půjčky. V tomto konkrétním případě si žalovanou pamatuje, je to proto, že její teta dělá věštkyni. Se žalovanou uzavírala dvě smlouvy, neví, o kterou konkrétní se v tomto případě jedná. Ví, že žalovaná při uzavření jedné smlouvy byla na mateřské dovolené, u uzavírání byl i její přítel, půjčku si brali proto, že se chtěli odstěhovat od rodičů. Pokud se má vyjádřit k výdajové stránce, tam získají údaj od zákazníka, a mají k dispozici pomocnou tabulku od firmy, podle které údaj zkontrolují, je stanovena částka 4 000 Kč měsíčně jako výdaj jednoho člověka. Pamatuje si, že žalovaná bydlela s rodiči a babičkou, v rámci rodiny byly nějaké příspěvky na bydlení. O jiném úvěru žalovaná nehovořila.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 4 590 Kč.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen
14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši 20 000 Kč, a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z odhadované výše výdajů žalované ve výši 4 000 Kč. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované jakkoliv ověřila. Jak již soud uvedl výše poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele, na právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo, aby si od žalované vyžádala podklady ke zjištění jejích příjmů a výdajů, jako např. výplatní pásky, složenky nebo výpis z účtu, na němž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalované o nikterak nedoložených měsíčních výdajích uvedených ve výši 4 000 Kč. Pakliže žalobkyně namítá, že není povinna zkoumat jednotlivé výdaje, nýbrž postačí vycházet z určitého statistického modelu vytvořeného žalobkyní (případně právní předchůdkyní žalobkyně) pro objektivní nemožnost výdaje žalované ověřit (případně s uvedením, že se uvedené výdaje mohou kdykoliv změnit), pak soud konstatuje, že v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Soud uvádí, že není nutné zkoumat všechny výdaje žalované, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla ověřit alespoň základní výdaje žalované (zejména na živobytí a na bydlení). Žalovaná mimo jiné uvedla, že bydlí u rodičů, nicméně právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost nijak neověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat solventnost žalované o to pečlivěji, když věděla, že žalovaná má závazky i vůči jiným věřitelům. Žalovaná v kartě zákazníka sice uvedla, že žádné další úvěry nehradí, avšak z výpisu z databáze NRKI, BRKI vyplynulo, že splácela další úvěr v celkové výši 110 000 Kč. Z výslechu vázaného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně navíc vyplynulo, že zástupce při sjednávání zápůjčky nezjišťuje výdaje žadatele, ty uvede jen jako odhadované. Z výslechu bylo dále zjištěno, že si zástupce nevede a ani nesmí vést jakoukoli evidenci zjištěných informací od žadatelů. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobců byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.
17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalované ve smyslu ust. § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni částku 4 590 Kč. Žalobkyně platby žalované započetla z části na jistinu dluhu (ve výši 2 303,41 Kč) a z části na poplatek (ve výši 2 286,59 Kč). Soud dospěl k závěru, že takový postup není možný. Pokud nedošlo k uzavření smlouvy, neboť jak soud uvedl je absolutně neplatná, nemohlo dojít ani ke sjednání poplatku. Žalobkyně tak nemohla započítávat platby žalované na tento poplatek. Soud proto uzavírá, že žalovaná tím, že právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni zaplatila 4 590 Kč, vydala žalobkyni bezdůvodné obohacení v této výši a svůj dluh tak částečně uhradila. Soud proto žalované uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 15 410 Kč (tj. 20 000 Kč – 4 590 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
21. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. Žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne datum, a to ve lhůtě do datum. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětnou částku žalobkyni nevydala, dostala se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od datum. Z výše uvedených důvodů soud žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 988,02 Kč z jednotlivých splátek vyčíslený ke dni datum, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
22. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků, poplatků ani smluvní pokuty. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 11 574,41 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 696,59 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 4 600 Kč a části jistiny ve výši 13 106,59 Kč (kterou již žalovaná žalobkyni vydala, jak je uvedeno v bodě 21 odůvodnění), zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější, žádné náklady pro její procesní pasivitu nevznikly.
24. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.