Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 262/2022-32
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 12 943 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 25. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 943 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 713,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 593,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do 24. 12. 2022 ve výši 8,25 % ročně, úrok ve výši 30 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 579,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 25. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 943 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 713,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 593,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do 24. 12. 2022 ve výši 8,25 % ročně, úrok ve výši 30 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 579,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši 12 943 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 3. 2. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 301 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 14. 12. 2020. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se žalobkyní dne 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání již návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byť mu byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Soud dále žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o sdělení, jakým způsobem konkrétně zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované s ohledem na ust. § 86 zákona 257/2016 o spotřebitelském úvěru s tím, že byla upozorněna na nepříznivé rozhodnutí ve věci v případě nedoplnění tvrzení žalobkyně či nepředložení důkazů prokazující tvrzení žalobkyně.
5. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala vyjádřením ze dne 19. 11. 2022, kdy uvedla, že má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně naplnila zákonnou povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a to především na základě vyhodnocení údajů a informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zj. že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu určitou jako skladník, jeho měsíční příjem činí částka, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, nemá vyživovací povinnosti k žádné další osobě, dále s ohledem na výši příjmů a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty. Žalobkyně dále odkazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kdy soud konstatuje, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže není důvod pochybovat o předložení těchto listin tehdejšímu věřiteli. Kopie dokladů a dokumentů, které žalovaný při žádosti předložil byly pořízeny v domácím prostředí obchodním zástupcem předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se tak omlouvá za kvalitu listin. K vyjádření tak žalobkyně přiložila podnájemní smlouvu, bankovní výpisy, čestné prohlášení, pracovní smlouvu, výplatní pásky za červen, říjen, prosinec 2019.
6. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 2. 2020 číslo (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že je bude splácet v pravidelných 45 týdenních splátkách (splátka ve výši 301 Kč). Převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky, oznámení a sazebník předchůdkyně žalobkyně.
8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek za její osobou, ze smlouvy číslo včetně příslušenství této pohledávky, na žalobkyni. Z podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 bylo zjištěno, že dne 4. 2. 2022 byla žalobkyní žalovanému odeslána doporučená zásilka.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 7. 2022 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Z podacího lístku ze dne 7. 6. 2022 bylo zjištěno, že dne 22. 7. 2022 byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému odeslána doporučená zásilka.
11. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr (požadovaná výše zápůjčky 15 000 Kč) bylo zjištěno, že žalovaný bydlí v nájmu, domácnost sdílí společně s partnerkou, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, na dobu určitou u právnická osoba s.r.o., jako skladník. příjmení příjem žalovaného činí částka, další příjmy žalovaného částka, celkový příjem žalovaného tak činí částka. Měsíční výdaje žalovaného jsou představovány výdaji na bydlení (nájem, inkaso, energie) částka, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) částka. Celkové měsíční výdaje ve výši částka. Výše uvedené skutečnosti byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny bankovními výpisy, výplatními páskami, pracovní smlouvou, podnájemní smlouvou. Žalovaný uvedl, že nevlastní kreditní kartu, zápůjčky u jiných společností nemá.
12. Z dokumentu nazvaného zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 3. 2. 2020 bylo zjištěno, že si žalovaný sjednal pojištění v případě, že u něj nastanou skutečnosti v dokumentu uvedené, které mu zajistí krytí spotřebitelského úvěru. Jedná se o smrt následkem úrazu nebo nemoci, úplné trvalé invalidity následkem úrazu či nemoci, pracovní neschopnost následkem úrazu či nemoci.
13. Z dokumentu nazvaného podnájem bytu a navazující podnájemní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný žije v podnájmu, který je sjednán na dobu určitou, a to do 30. 11. 2021 společně s další podnájemnicí, nájemné za užívání bytu bylo sjednáno na 4 800 Kč, poplatky spojené s užíváním bytu pak na částku 2 400 Kč měsíčně.
14. Z výpisu z účtu vedeného na partnerku žalovaného u právnická osoba bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla v měsíci 12/ 2019 odeslána částka ve výši 7 000 Kč na účet vedený u právnická osoba s poznámkou celé jméno žalovaného, v 11/ 2019 odeslána částka ve výši 7 000 Kč na účet vedený u právnická osoba s poznámkou celé jméno žalovaného, v číslo odeslána částka ve výši 5 000 Kč na účet vedený u právnická osoba s poznámkou celé jméno žalovaného a v číslo dále odeslána částka ve výši 2 000 Kč na účet vedený u právnická osoba s poznámkou celé jméno žalovaného.
15. Z četného prohlášení žalovaného ze dne 3. 2. 2020 vyplývá, že partnerka žalovaného tomuto udělila souhlas s užívání jejího účtu vedeného u právnická osoba
16. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2019 uzavřené mezi žalovaným a právnická osoba vyplývá že zaměstnanec (žalovaný) je na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce dočasně přidělen k jinému zaměstnavateli. Pracovní smlouvy je uzavřena na dobu určitou od 1. 4. 2019 do 30. 9. 2019.
17. Z pracovní smlouvy ze dne 23. 9. 2019 uzavřené mezi žalovaným a právnická osoba vyplývá že zaměstnanec (žalovaný) je na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce dočasně přidělen k jinému zaměstnavateli. Pracovní smlouvy je uzavřena na dobu určitou od 23. 9. 2019 do 31. 3. 2020.
18. Z výplatní pásky žalovaného za 10/ 2019 vyplývá, že žalovanému náležela čistá mzda ve výši částka. Z výplatní pásky žalovaného za 12/ 2019 vyplývá, že žalovanému náležela čistá mzda ve výši částka. Z výplatní pásky žalovaného za 11/ 2019 vyplývá, že žalovanému náležela čistá mzda ve výši částka. Z výplatní pásky žalovaného za 6/ 2019 vyplývá, že žalovanému náležela čistá mzda ve výši částka.
19. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 a žalovaný se zavázal, že je bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovanému byly finanční prostředky předchůdkyní žalobkyně poskytnuty v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného se tohoto dotazovala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny na základě předložené podnájemní smlouvy, bankovních výpisů, čestného prohlášení, pracovních smluv a výplatních pásek. Celkovou částku dle Smlouvy odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 301 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 14. 12. 2020. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas. Ke dni postoupení 7. 1. 2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 20 743 Kč. Od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho hrazeno.
Při uzavření smlouvy si žalovaný ve Smlouvě zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal uhradit poplatek ve výši 215 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho Kč.
20. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr, jak bylo ve Smlouvě ujednáno, a proto žalovanému vznikl dluh ze Smlouvy sestávající se z částky ve výši 20 743 Kč (dlužná jistina 8 000 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu řásného trvání Smlouvy 834,66 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 1 600 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 293,34, poplatek za životní pojištění 215 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovaným, včetně jejich příslušenství, na žalobkyni. Součástí částky 20 743 je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínky prostřednictvím svého právního zástupce, na kterou žalovaný nereagoval, dlužnou částku nezaplatil.
21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Dle § 1968 ObčZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Dle § 1958 odst. 1, 2 ObčZ je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
25. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 ObčZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
26. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
28. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
29. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvy o úvěru (dle § 2395 ObčZ) shora specifikované, na jejichž základě žalovaný obdržel 8 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
31. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila některá zkoumání (šetření v registrech a doložení příjmu žalovaného) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobkyně i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o ochraně spotřebitele v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 ObčZ).
32. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zkoumala příjmovou část poměrů žalovaného (příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši částka, kdy toto doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami za období 06, 10, 11, 12/ 2019) a dále část výdajovou, kdy žalovaný uvedl, že měsíčně vynakládá na bydlení a energii částku částka, na dopravu, jídlo a osobní náklady částku částka celkem na výdajích částka. K výdajové stránce byly žalobkyni předloženy podnájemní smlouva, výpisy z účtu partnerky žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy zkoumala jak příjmovou, tak i výdajovou stránku žalovaného. Poskytovatel úvěru má však povinnost nejen zkoumat úvěruschopnost žalovaného, ale takto získané poznatky i odpovídajícím způsobem vyhodnotit. Soud má za to, že předchůdkyně žalobkyně však informace o úvěruschopnosti žalovaného nesprávně vyhodnotila. Žalobkyně nikterak nepřihlédla k faktu, že žalovaný má pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou, a to nejprve od datum do datum a další od datum do datum, tedy pouze na dobu dalších 7 měsíců, kdy samotný úvěr byl sjednán dne 3. 2. 2020 s dobou splácení na 45 týdnů (poslední splátka měla být uhrazena 14. 12. 2020). Již v době uzavírání úvěru měl žalovaný jen jeden měsíce do skončení pracovního poměru a jistoty stálého měsíčního příjmu. Žádnou další pracovní smlouvu či dodatek o prodloužení stávající pracovní smlouvy žalovaný nepředložil. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla úvěr osobě, která neprokázala stálost příjmu do budoucna a tím jednoznačně porušila svoji povinnost řádného zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného.
33. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 8 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ). Žalovaný v dané souvislosti žalobkyni ničeho neuhradil. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 23. 11. 2022, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 24. 11. 2022. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 25. 11. 2022 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 8,25 % již od 8. 1. 2022, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadované částky a příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (II. výrok rozsudku).
34. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 579,16 Kč, přičemž tato částka představuje 23,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 943 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.
35. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.