Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 321/2017-36

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 17 870 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 6. 4. 2017 se žalobkyně, původně společnost právnická osoba, přeměněná fúzí v žalobkyni při zachování totožnosti osoby, o jejímž nástupnictví tak nebylo nutno rozhodovat, se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 870 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru.

2. Řízení v této věci bylo přerušeno z důvodu zjištění úpadku žalovaného v insolvenčním řízení, o čemž byli účastníci vyrozuměni usnesením ze dne 22. 6. 2018. Usnesením ze dne 22. 7. 2022, č. j. insolvenční spisová značka, vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil žalovaného od placení pohledávek dle , . Usnesení nabylo v této části právní moci dne 25. 7. 2022. Z insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že předmětná pohledávka žalobkyně byla či měla být v insolvenčním řízení přihlášena.

3. Podáním doručeným soudu dne 20. 9. 2022 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět s ohledem na osvobození žalovaného od placení pohledávek v rámci proběhlého insolvenčního řízení. Požadovala přiznat náhradu nákladů řízení.

4. Dle ustanovení , - dále jen „”, může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela.

5. Dle ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět před zahájením jednání ve věci, soud řízení zastavil dle .

7. Dle ustanovení , jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

8. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vyšel z toho, že by bylo namístě rozhodnout podle ustanovení věty druhé , neboť žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, který zahájil insolvenční řízení, ve kterém se oddlužil, a žalobkyni tak nezbylo, než vzít žalobu zpět. Žalovaný by tak měl hradit žalobkyni náklady řízení. Žalovaný však byl v rámci insolvenčního řízení osvobozen od všech pohledávek, které byly nebo měly být přihlášeny v insolvenčním řízení, tj. i od žalované pohledávky ( ). Přitom oddlužení se vztahuje i na příslušenství pohledávky, včetně nároku na náhradu nákladů řízení. Proto nelze v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, dlužníka zavázat k náhradě nákladů řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. ). Žalovanému tedy z důvodu osvobození od placení pohledávek nelze uložit povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v této věci, proto soudu nezbývá než rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. (jednalo se o případ, kdy bylo stěžovatelce po přiznání oddlužení v soudním řízení uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení), soud v prvé řadě upozorňuje, že se nejednalo o nález, ale usnesení, přičemž usnesení není obecně závazné dle y (v podrobnostech viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. ), a že tímto usnesením byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, když Ústavní soud konstatoval, že se nejedná o otázku zásahu do ústavně zaručených práv dlužníků. Výkladem podústavního práva se Ústavní soud nezabýval, ovšem odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , jako na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, aniž by se proti tam uvedeným právním závěrům jakkoliv vymezil. Přitom v tomto rozsudku Nejvyšší soud v závěru výslovně uvedl, že nárok na náhradu nákladů řízení představuje příslušenství pohledávky, na který se vztahuje osvobození podle (byť jej nebylo možné přihlásit do insolvenčního řízení). Lze také poukázat na to, že sám Ústavní soud v jiných případech opakovaně vyslovil závěr, že účelem oddlužení je, aby dlužník byl skutečně (zcela) oddlužen, a že následný vznik povinnosti k úhradě nákladů by zcela popíral smysl oddlužení (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. ). Pokud tedy žalobkyně vyslovila názor, že nárok na náhradu nákladů řízení vzniká až na základě pravomocného rozhodnutí soudu, proto jej nelze přihlásit do insolvenčního řízení a nemůže se tak na něj vztahovat osvobození od placení pohledávek, soud opakuje, že náklady řízení představují příslušenství pohledávky ( , ), proto se i na ně vztahuje osvobození podle .

10. Soud tedy neshledal důvod se od výše uvedených závěrů vyšších soudů odchýlit a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Soudní poplatek se do částky 1 000 Kč nevrací ( , o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.