Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 314/2022-42

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 27 444 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 197 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 134,19 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 14 197 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 13 247 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 125,21 Kč a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 13 247 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 197 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 134,19 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 14 197 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 13 247 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 125,21 Kč a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 13 247 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 27. 7. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky a úroku z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu, na jejímž základě jí poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s poplatky: za poskytnutí anonymizováno Kč, poplatku za anonymizováno výplatu 199 Kč, za bezpečnou splátku 99 Kč, za anonymizováno servis 49 Kč a úrok 980 Kč. Žalovaná uhradila celkem 5 803Kč, požádala 2x o prodloužení splatnosti úvěru o 30 dní s korunovým odkladem, za což jí byl účtován dle smlouvy poplatek 1 980 Kč. Dále ničeho neuhradila, dluh sestává mimo výše uvedených poplatků z neuhrazené jistiny 19 164 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za SMS servis 196 Kč, úroků 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů 460 Kč a smluvních pokut 3 308 Kč. Úrok z prodlení byl kapitalizován v částce 259 Kč za období datum do datum a dále požadován do zaplacení.

2. Soudem bylo ve věci nařízeno jednání na den datum, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobkyně omluvila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud měl prokázán následující skutkový stav. Dne 23.6.2021 uzavřeli společnost právnická osoba se sídlem v obec, ulice a číslo, IČO a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla být žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit formou 24 měsíčních splátek dle přiloženého splátkového kalendáře spolu s úrokem v sazbě 49,20% ročně a dalšími poplatky v celkové částce 31 271 Kč. Tato smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím mobilní aplikace příjmení na stránkách webová adresa, žalovanou podepsána prostřednictvím potvrzujícího kódu po předchozím ověření jejích údajů. Z výpisu čerpání bylo dále zjištěno, že žalovaná částku 20 000 Kč čerpala téhož dne, což dokládá i pořízený výpis učtu č. bankovní účet Tyto skutečnosti soud zjistil z textu úvěrové smlouvy a potvrzení o platbě.

4. Žalovaná byla v předžalobní výzvě z datum odeslané jí datum vyzývána k úhradě dluhu z této smlouvy do 30 dní od sepisu výzvy.

5. Současně mimo tvrzené úhrady ze strany žalobkyně nebylo žalovanou tvrzeno, natož prokázáno, že by na dané plnění uhradila další částky.

6. Žalobkyně k výzvě soudu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila„ potvrzení o provedení ověření bonity klienta-oddělení řízení rizik,“ z něhož vyplývá, že žalobkyně vycházela z příjmů žalované v částce 25 000 Kč ze zaměstnaneckého poměru, příjmů partnera 0 a počtu dětí 0, shodně jako nulového počtu splátek jiným společnostem. V registru ISIR nebyla žalovaná vedena. Po odpočtu minimálních výdajů na bydlení v částce 4 381 Kč a životního minima členů domácnosti v částce 3 860 Kč dospěla žalobkyně k zbývajícímu příjmení (limit nejvyšší měsíční splátky) žalované v částce 19 178 Kč a domácnosti 14 797 Kč. Současně doložila zjištěný přehled splátkových i nesplátkových kontraktů, z nichž byly u žalované zjištěny 2 existující, obě bez splátek po splatnosti a s výši měsíčních splátek 417 Kč u úvěru z datum a počtu měsíčních splátek 24, dále úvěr z datum v částce 5 000 Kč a jednorázovou splátkou 5 413 Kč.

7. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle či 3 , kterou soud plní pouze při jednání.

8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení , (dále jen o. z.) a o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).

9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, poplatků, smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o úvěru uzavřené se žalovanou. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti tímto poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v  a z.s.ú.. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , tak Ústavního soudu pod sp. zn. , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

16. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. a Nejvyššího správního soudu sp.zn. kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

17. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

19. V projednávané věci žalobkyně vycházela zřejmě z kusých údajů získaných dle jejích tvrzení z jejího vlastního systému o příjmu žalované v částce 25 000 Kč, který nijak nezkoumala a neověřovala. příjmení prověření registru dlužníků a insolvencí nezkoumala dle názoru soudu ničeho a k poměrům žalované týkajících se schopnosti dostát závazku splatit poskytnutou částku, vyhodnotila sice limit nejvyšší možné měsíční splátky (tzv. příjmení) v částce 19 178 Kč. Dle názoru soudu nelze než tento závěr hodnotit jako pochybný, zjištěný bez jakéhokoliv podkladu o příjmu žalované či jejích výdajích. Nadto z doložených podkladů (jeden ze 2) vyplývá, že v době převzetí závazku měla žalovaná další 2 trvající závazky, které ani nebyly zahrnuty. Po zhodnocení těchto kusých zjištění soud postrádá jakoukoliv aktivitu úvěrující při ověření těchto údajů zmiňovanou v obou rozhodnutích, zejména spolehlivé zjištění příjmů či výdajů žalované s patřičným ověřením alespoň základními listinami, čehož nelze docílit převzetím statistických modelů, jak uváděla žalobkyně. Jelikož se jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle a 3 . Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. o.z. ve spojení s ust. o.z.

20. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku 20 000 Kč a uhradila dosud dle tvrzení v žalobě 5 803 Kč, zbývá proto k úhradě 14 197 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje zaslání předžalobní výzvy a tam stanovené splatnosti, tj. nejdříve od datum. Proto přepočetl kapitalizovaný úrok z prodlení za období číslo na částku 134,19 Kč (tj. 15% z částky 13 247 Kč) a ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok II).

21. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. tak, že shledal poměrný procesní úspěch a neúspěch shodný na obou stranách a žádnému z účastníků tyto nepřiznal (výrok III).

22. Lhůta k plnění byla soudem určena dle ust. jako zákonná třídenní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.