Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 320/2022-35
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 500 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
částky 2 500 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 117,19 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 3 404,38 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení,
úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 230,48 Kč, k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa, obec a číslo, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 117,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 404,38 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 230,48 Kč, k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], [obec a číslo], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od datum do datum ve výši 1 117,19 Kč, kapitalizovaných úroků za období od datum do datum ve výši 3 404,38 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení a úroků ve výši 25,14 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku 27 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč ode dne datum úrokem ve výši 25,14 % ročně. Žalovaný na pohledávku uhradil v celkové výši částku 2 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, pomocí tzv.„ karty zákazníka“, do níž žalovaný zapsal své majetkové poměry a tyto informace byly ověřeny z dokladů vyžádaných od žalovaného. Současně byl právní předchůdkyní žalobkyně použit scóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
4. právnická osoba, tj. právní předchůdkyně žalobkyně, se dne datum zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 27 000 Kč, z čehož částka 3 000 Kč představuje úrok, částka 3 000 Kč představuje administrativní poplatek a částka 6 000 Kč je odměna za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný měl plnit společnosti právnická osoba v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. První splátka byla splatná do sedmi kalendářních dnů od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Podle čl. 1 smlouvy byla částka 15 000 Kč předána v hotovosti oproti podpisu smlouvy (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne datum). Podle článku 7.1. Smluvních podmínek zákazník prohlašuje, že úvěrujícímu před uzavřením smlouvy poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutý úvěr. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen splatit celkovou částku v souladu se smlouvou. Podle článku 7.2. Smluvních podmínek žalovaný potvrzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. (zjištěno ze Smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru).
5. Žalovaný do tzv. karty zákazníka písemně prohlásil, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr ve právnická osoba anonymizována dvě slova s čistým měsíčním příjmem částka. Dále uvedl, že má výdaje na bydlení včetně inkasa a energií ve výši 3 100 Kč (a 3 100 Kč hradí přítelkyně), osobní výdaje 6 000 Kč, výdaje na exekuce ve výši 4 936 Kč měsíčně, má jedno anonymizováno dítě, žije s partnerkou v nájemním bytě. Žalovaný uvedl, že nemá zápůjčky ani úvěry u žalobkyně ani jiného poskytovatele úvěru. Žalovaný obchodnímu zástupci předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky, bankovní výpisy a nájemní smlouvu (zjištěno ze zákaznické karty ze dne datum).
6. Žalovaný měl uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou do datum na pozici dělníka u společnosti právnická osoba (zjištěno z dohody o změně sjednaných podmínek ze dne datum). Dne datum byla připsána na účet částka 14 387 Kč od společnosti právnická osoba Počáteční zůstatek na účtu činil 11,76 Kč (zjištěno z částečného výpisu z účtu) Žalovaný v říjnu 2019 čerpal čistou mzdu ve výši částka, z toho na exekuce byla sražena částka částka a částka, na účet bylo žalovanému poukázáno 13 671 Kč a dále v listopadu 2019 činila čistá mzda žalovaného částka a na exekuce byla sražena částka částka, na účet bylo žalovanému poukázáno částka (zjištěno z výplatních pásek). Žalovaný bydlel v podnájemním bytě ulice spásy v České republice z. s., podnájemcem bytu byla paní jméno příjmení. Podle výpočtového listu ulice spásy nájemné činilo částka, zálohy na služby částka, celkem částka (zjištěno ze anonymizována dvě slova a 8 podnájemní smlouvy číslo B/2019 ze dne 29. 11. 2019 a výpočtového listu s platností od datum).
7. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum včetně přílohy číslo Seznam pohledávek, str. 48). právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 27 700 Kč do deseti dnů od doručení; výzva byla odeslána žalovanému dne datum (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a z podacího lístku). Žalovanému byla dne datum odeslána předžalobní výzva datovaná dne datum (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku).
8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatky a úroky, tj. v celkové výši 27 000 Kč, splatit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč Částku 15 000 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný vyplnil do karty zákazníka a předložené nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, výplatních pásek a částečného výpisu z účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem odeslaným dne datum. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván také předžalobní upomínkou.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
14. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 .
15. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879 , 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
18. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
20. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)
21. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě listin od žalovaného, případně scóringovým modelem. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že příjem žalovaného z hlavního pracovního poměru v měsíční výši měl činit 17 931 Kč. Z doložených výplatních pásek a jednoho dílčího neúplného výpisu z účtu (u kterého není zjevné, kdo je vlastníkem účtu) bylo zjištěno, že ze mzdy žalovaného byly činěny exekuční srážky a za měsíce září až listopad byl žalovanému poukázán na účet příjem pouze ve výši 14 387 Kč, 13 671 Kč a 12 659 Kč. Ze mzdy za měsíc říjen byly žalovanému strženy exekuční srážky v celkové výši 11 920 Kč. Dále je v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaný má výdaje na bydlení ve výši 3 100 Kč, osobní výdaje 6 000 Kč, exekuce 4 936 Kč měsíčně. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, podle údajů v zákaznické kartě k ověření svých příjmů předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Ačkoliv bylo prokázáno, že měsíční výdaje žalovaného na bydlení v bytě ulice spásy pravděpodobně u přítelkyně činí 3 100 Kč, jiné výdaje doloženy nebyly. Z předloženého částečného výpisu z účtu vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 11,76 Kč. Z tvrzení žalobkyně především není zjevné, jakým způsobem byly zjišťovány předcházející závazky žalovaného a jeho dosavadní úvěrové zatížení a platební morálka, a to především za situace, kdy žalovaný v zákaznické kartě sice uvedl, že má exekuce ve výši 4 936 Kč, přičemž dokazováním bylo zjištěno, že exekučně bývají strhávány i podstatně vyšší částky. Žalobkyně nedoložila, že by byly provedeny lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, registru příjmení, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, apod. Soud také zdůrazňuje, že prohlášením spotřebitele v rámci Smluvních podmínek (čl. 7, 7.2) zkoumání úvěruschopnosti nahradit nelze. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet ani používáním statistických údajů a scóringového modelu (jehož použití však prokázáno nebylo).
22. S ohledem na shora popsané soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála splnění zákonné povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru za situace, kdy žalovaný měl vícero exekucí a ze mzdy mu v měsíci předcházejícím poskytnutí úvěru zůstala pouze částka 12 659 Kč. Žalobkyně měla postupovat o to pečlivěji a důkladněji a podrobně zkoumat majetkové a příjmové poměry žalovaného a jeho životní náklady v situaci, kdy sama měla informace o exekučních řízení žalovaného a jeho nízkých příjmech ze zaměstnání. Uvedené informace měly žalobkyní vést k daleko větší obezřetnosti při sjednávání úvěru. Z důvodu nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru, soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).
23. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a bylo tvrzeno, že žalovaný dosud vrátil v součtu 2 500 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval úhradu v jiné výši. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně 12 500 Kč.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu netvrdil a neprokázal ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 12 500 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku , a to od datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 10 dní od doručení dopisu, tj. nejpozději do datum a ode dne datum je tak žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala úroků z prodlení v nižší výši, než stanoví nařízení.
25. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
26. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách
27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 13 401 Kč (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěšná co do částky 11 091 Kč (po započtení příslušenství pohledávky včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 54,7 % a neúspěšná ze 45,3 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 9,4 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby, tj. 300 Kč, podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady DPH v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 2 452 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 9,4 %, tedy částku ve výši 230,48 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne datum, neboť obsahuje doplnění a upřesnění žaloby, které mělo být obsahem již samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a nejedná se proto o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.