Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 214/2022-23

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 7 003,21 Kč

takto:

I. Řízení v části týkající se zaplacení částky 200 Kč se zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 803,21 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení v části týkající se zaplacení částky 200 Kč se zastavuje. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 803,21 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 7 003,21 Kč, když tuto částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 18. 11. 2015, podle které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do jeho odběrného místa na adrese adresa žalovaného, elektřinu a žalovaný se zavázal za dodávanou komoditu zaplatit dle ceníku žalobkyně platného pro dané fakturační období se splatností uvedenou na faktuře, přitom se zavázal i k povinnosti platit předepsané zálohy za odběr elektřiny. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou – do 16. 11. 2018 s možností automatické prolongace. Ve smlouvě v oddílu„ Ostatní ujednání“ si strany dohodly mimo jiné smluvní pokutu v případě, že zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou nebo dodávky od obchodníka probíhající na základě takové smlouvy nebo obchodník v souladu s Energetickým zákonem od takové smlouvy oprávněně odstoupí z důvodu opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou ze strany zákazníka nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a 2 000 Kč pro kategorii Maloodběratel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). V případě zákazníka s distribuční sazbou D01d nebo C01d dle ceníku innogy se částka smluvní pokuty snižuje o polovinu. Dále bylo ujednání, že pokud kterákoliv ze smluvních stran nejpozději 40 dnů před uplynutím doby trvání smlouvy písemně neoznámí druhé smluvní straně, že trvá na ukončení v aktuálně platném termínu jejího ukončení, prodlužuje se marným uplynutím této lhůty doba trvání smlouvy bez dalšího vždy o 24 měsíců. V souladu s tímto ujednáním došlo k prolongaci smlouvy do 18. 11. 2022. Žalobkyně však dne 24. 5. 2021 v souladu s energetickým zákonem ukončila dodávku elektřiny, a to z důvodů opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy žalovaným, konkrétně nezaplacením záloh za měsíc únor, březen a duben 2021, kdy na možnost ukončení dodávky byl žalovaný upozorněn upomínkou ze dne 21. 4. 2021 zaslanou doporučeně. Žalobkyně pak následně přípisem ze dne 3. 6. 2021 odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností žalovaného. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 7 200 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty VS 2111072026, vystaveným dne 24. 5. 2021 se splatností dne 3. 6. 2021 Smluvní pokutu žalobkyně v souladu se smlouvou požaduje za každý měsíc od 24. 5. 2021 do 18. 11. 2022, tedy za 18 měsíců po 400 Kč. Na toto vyúčtování byla provedena částečná úhrada ve výši 196,79 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému na 30. 9. 2022 se žalovaný nedostavil, přitom doručení předvolání k tomuto jednání u něj bylo řádně vykázáno a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti soud v souladu s ust. , (dále jen ) v jeho nepřítomnosti.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, podle něhož žalobkyně, jako podnikatel, na základě uzavřené dohody o odběru elektřiny ze dne 18. 11. 2015 mezi ní a žalovaným, jako spotřebitelem, sjednané původně na dobu určitou do 16. 11. 2018, kdy v důsledku ujednání stran o automatické prolongaci byla doba trvání smlouvy bez dalšího prodloužena o dalších 24 měsíců do 18. 11. 2022, se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat elektřinu do odběrného místa adresa žalovaného, a žalovaný se zavázal za tuto platit dle ceníku žalobkyně platného pro dané fakturační období se splatností uvedenou na jednotlivých fakturách, vystavovaných žalobkyní. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti dané smlouvou, když nezaplatil zálohy za měsíc únor, březen a duben 2021, tedy opakovaně porušil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy, pročež žalobkyně využila svého oprávnění a ke dni 24. 5. 2021 v souladu s energetickým zákonem ukončila dodávku elektřiny. Vyúčtováním VS 2111072026, ze dne 24. 5. 2021 se splatností dne 3. 6. 2021, pak žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy (tj. 400 Kč za každý měsíc od 24. 5. 2021 do 18. 11. 2022), když součástí smlouvy v odstavci„ Ostatní ujednání“ bylo mimo jiné ujednání stran o smluvní pokutě ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby původně sjednaného trvání smlouvy (vč. případné prolongace) pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze Smlouvy, smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny.

5. Podle , , kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

6. Podle ust. , , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

7. Podle ust. , , má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle ust. , , k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud má nejprve za to, že mezi stranami sporu byla platně uzavřena kupní smlouvy na dodávku elektřiny dle ustanovení a násl. , , a to ve spojení s  a násl. , energetického zákona, na základě které vznikl žalobkyni, jako podnikateli, závazek dodávat žalovanému, jako spotřebiteli, do sjednaného odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal tuto komoditu v daném místě odebírat a zaplatit za ni dohodnutou kupní cenu. Tato cena měla být žalovaným hrazena formou záloh a následného vyúčtování (faktury), které bylo podle smlouvy splatné v konkrétním termínu uvedeném na vyúčtování. Smlouva byla uzavřena původně na dobu určitou do 16. 11. 2018, v důsledku ujednání stran o automatické prolongaci pak byla doba trvání smlouvy bez dalšího prodloužena o dalších 24 měsíců do 18. 11. 2022 Součástí smlouvy pak bylo i ujednání stran ve smyslu a násl. , , o smluvní pokutě ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby původně sjednaného trvání smlouvy (vč. případné prolongace) pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy s tím, že tato smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané komodity. Jelikož žalovaný neuhradil předepsané sjednané zálohy za měsíc únor, březen a duben 2021, tedy opakovaně porušil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy, žalobkyně využila svého oprávnění a ke dni 24. 5. 2021 smlouvu ukončila.

10. Ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě soud posuzoval, jestli toto smluvní ujednání obstojí s ohledem na ochranu spotřebitele. V ustanovení a násl. , , je provedena směrnice Rady 93/13 ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, kdy smyslem je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv, a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Jde tedy o ochranu před nepoctivým jednáním podnikatele. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Je tedy nutné postupně zjistit, zda: a) jde o smluvní ujednání, b) zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, c) jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, d) tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Přezkumu podle ust. , , podléhají pouze ujednání spotřebitelských smluv, tudíž přezkumu přiměřenosti předchází posouzení, zda konkrétní ujednání je vůbec součástí smlouvy. Posuzování významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran pak má dvě úrovně. Je možné posuzovat rozsah nerovnováhy v poměru smluvního ujednání a absence smluvního ujednání, či v poměru práva jedné strany a strany druhé. Pouhá skutečnost, že strany mají stejné právo (např. smluvní pokuta, promlčení), neznamená, že nemůže jít o významnou nerovnováhu v právech a povinnostech, je nutné posuzovat reálný význam ujednání pro postavení každé ze stran (např. riziko prodlení). Na druhou stranu pouhá skutečnost, že ujednání zakládá jedné ze smluvních stran odlišné postavení od postavení strany druhé, ještě neznamená, že musí jít o nepřiměřené ujednání. Z ust. druhé věty , , vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde i o zkoumání, zda neexistuje hrubý nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikateli poskytuje. Relevantní při zkoumání nepřiměřenosti ujednání je pouze významná nerovnováha. Je proto nutné zkoumat rozsah, v jakém dochází k odchýlení od zákonného rozsahu práv a povinností (např. od zákonné výše úroků z prodlení, od možné škody, která hrozí, v případě smluvní pokuty), v jakém jsou práva stran v nerovnováze, v jakém rozsahu dochází k nerovnováze vzájemných plnění obou stran. Přiměřenost ujednání nemůže být přezkoumávána izolovaně, musí být zkoumána v souvislosti s dalšími ujednáními.

11. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze nerovnováha v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. Skutečnost, že určité ujednání zhoršuje právní postavení spotřebitele, však může být kompenzována jiným ujednáním, např. nižší cenou, zárukou, vyšší kvalitou zboží. K prokázání takové kompenzace však obvykle nepostačí pouhé prohlášení v ujednání, které nebylo individuálně sjednáno. Při hodnocení kritéria přiměřenosti je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran. Podnikatel splňuje požadavek přiměřenosti, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu. Podnikatel musí jednat v souladu s očekáváními, která svým jednáním vyvolal. Musí respektovat, že plnění ze smlouvy má uspokojit potřeby obou stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno. Spotřebitel musí mít možnost se s obsahem smlouvy seznámit. Při hodnocení přiměřenosti by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, stejně jako zda k uzavření smlouvy nebyl spotřebitel pohnut nekalými obchodními praktikami. V úvahu je nutno také brát, zda bylo ujednání sjednáno individuálně či nikoliv. Ujednání není sjednáno individuálně, jestliže smluvní strana neměla reálnou možnost ovlivnit jeho obsah, zejména jestliže je připraveno jednou stranou předem, a to nezávisle na tom, zda tvoří součást obchodních podmínek nebo formuláře. Nicméně přezkum se vztahuje i na ujednání sjednaná individuálně. I v případě takového ujednání může podnikatel zneužít svého silnějšího postavení, např. při využití agresivních nebo klamavých obchodních praktik či nejasných ujednání, a spotřebitel může uzavřít smlouvu, kterou by bez takového zneužití neuzavřel. Posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká definice hlavního předmětu smlouvy, přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Podstata této výjimky vychází z toho, že rozhodnutí ve vztahu k předmětu plnění a jeho ceně jsou základní prvky autonomie vůle, do nichž není stát oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného rozhodnutí spotřebitele, nejde o cenovou regulaci. Aplikace jiných ustanovení k řešení hrubého nepoměru vzájemného plnění tím není vyloučena.

12. Jestliže je následně ujednání posouzeno jako nepřiměřené, nepřihlíží se k němu. Takové ujednání jako by nebylo vůbec učiněno, nemá žádné právní účinky. Jde o ujednání zdánlivé ( , ) a plnění na jeho základě může představovat bezdůvodné obohacení ( , ). Soud přitom zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží, z úřední moci, tedy spotřebitel nemusí namítat nepřiměřenost, nemusí se jí dovolávat.

13. Ve vztahu k uplatněné smluvní pokutě ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc či jeho část až do konce doby trvání smlouvy, pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost, jak byl k úhradě této v celkové výši 7 003,21 Kč nárok uplatněn, má soud za to, že tato tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele ( , ) a jde tak o zakázané ujednání, k němuž se podle ust. , , nepřihlíží. Podle názoru soudu, vycházejícího např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2021, č.j. , se v daném případě jedná o dvojí sankci za porušení téže povinnosti (protože za porušení platebních povinností byl žalovaný rovněž sankcionován smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující 10 dní), přičemž smlouvy o sdružených službách dodávky energií, které jsou smlouvami formulářovými, nikoliv individuálně sjednanými, žádnou z povinností žalobkyně obdobným způsobem neutvrzují. Smluvní pokuta je tedy ve smlouvách využita jednostranně pouze k utvrzení závazků žalovaného. Navíc předmětné smluvní pokuty jsou ve své podstatě skrytým odstupným za předčasné ukončení smluv, které omezují právo volby spotřebitele na dodavatele elektřiny a plynu. Neobstojí argumentace žalobkyně, že jde o kompenzaci za neuskutečnění dodávky elektřiny a plynu, neboť smluvní pokuty byly vázány na předčasné ukončení smluv, nikoli na nerealizovaný odběr. Tvrzená„ škoda“, která má být pokutou paušálně kompenzována, by žalobkyni mohla vznikat i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy by v odběrném místě žalovaného nebyla elektřiny ani plyn reálně odebírány (šlo by o tzv. nulový odběr). Jde přitom o riziko podnikání žalobkyně, které se předmětnými smluvními pokutami snaží přenášet na spotřebitele. V případě předčasného ukončení smluv jde navíc o uvolněnou kapacitu pro dodávku stejné elektřiny a téhož plynu jinému zákazníkovi, takže tato„ škoda“ vůbec nemusí vzniknout. Případná nepoctivost žalovaného (v podobě neplacení) nemůže být důvodem pro ochranu jiné nepoctivosti žalobkyně (v podobě přípravy nepřiměřených ujednání), protože nepoctivost jednoho neospravedlňuje nepoctivost druhého. Lze tedy shrnout, že ve své pravé podstatě představují předmětné smluvní pokuty snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka – spotřebitele, který učinil tu„ chybu,“ že uzavřel smlouvu na dobu určitou a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba regulovaná (na maximálně tři měsíce), tedy o snahu nepřiměřeně omezovat po určitou dobu jeho právo bezplatné volby dodavatele elektřiny a plynu, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smluv (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovanou) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde po dobu 30, resp. 24 měsíců, potenciálně však i na jakoukoli delší dobu). Sama žalobkyně ale podobně ve smlouvách omezována (sankcionována) není. Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet. Veden těmito důvody proto soud nároky na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 003,21 Kč zamítl jako nedůvodné.

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl v řízení plně úspěšný žalovaný, když žaloba žalobkyně byla v celém rozsahu zamítnuta, pročež by mu dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů; dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.