Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 134/2022-60
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 32 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 2 250 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 061,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 462,17 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 250 Kč od 21. 11. 2020 do 25. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 250 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 18,7 % ročně z částky 30 000 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 211,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 2 250 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 061,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 462,17 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 250 Kč od 21. 11. 2020 do 25. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 250 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 18,7 % ročně z částky 30 000 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 211,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 12. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 32 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 4. 9. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru v sazbě 18,70 % ročně a poplatky. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostal do prodlení. Předchůdkyně žalobkyně úvěr v celé výši zesplatnila ke dni 12. 2. 2020. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si dále smluvili právo předchůdkyně žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové dlužné částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Žalobkyně žalobou požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ke dni zesplatnění 2 462,17 Kč, smluvní pokuty a poplatků 2 250 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 061,44 Kč, úroku ve výši 18,70 % z dlužné jistiny od 13. 2. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, poplatků a smluvní pokuty od 21. 11. 2020 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní upomínce. Podáním ze dne 8. 7. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 4. 9. 2019. Žádost o úvěr hodnotila individuálně, informace o žalovaném prověřovala v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný byl v zaměstnaneckém poměru u společnosti právnická osoba uzavřeném na dobu neurčitou, na pracovní pozici dělník, deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 18 000 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti rovněž ve výši 18 000 Kč, a dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Příjem žalovaného byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Z interních i externích zdrojů předchůdkyně žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti neměl žalovaný žádné závazky. Žádosti žalovaného bylo na základě provedeného prověření vyhověno a předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to ve prospěch běžného účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 24 pravidelných anuitních měsíčních splátek ve výši 1 507,89 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 150 Kč. Při jednání soudu žalobkyně konstatovala své přesvědčení, že se předchůdkyně žalobkyně řádně a dostatečně zabývala prověřováním úvěruschopností žalovaného.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se, k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – anonymizováno půjčka ze dne 4. 9. 2019 bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 24 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši měsíční splátky 1 507,89 Kč (+ 150 Kč za pojištění, celkem 1 657,89 Kč měsíčně). Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 18,70 %. Výše celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 37 617,77 Kč. Peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč byly žalovanému poskytnuty neúčelově ve prospěch jeho běžného účtu. Žalobkyně dále předložila Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 9. 2013, Všeobecné produktové podmínky právnická osoba účinné od 1. října 2017, Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba z 1. listopadu 1999, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 1. června 2011.
5. Z Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro anonymizováno půjčku byly zjištěny bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit apod.), vysvětlení používaných pojmů.
6. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 14. 2. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr č. bankovní účet na částku 30 000 Kč prohlásila ke dni 12. 2. 2020 za splatný, sdělila žalovanému, že výše celkové dlužné částky činí 34 844,48 Kč, uvedla platební údaje a vyzvala ho k uhrazení dlužné částky nejpozději do 28. 2. 2020.
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, Dohody o úplatě za postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, Přílohy číslo Seznam postupovaných pohledávek ze dne 18. 11. 2020 a Potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky ze dne 20. 11. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020 včetně podacího lístku ze dne 8. 12. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy číslo na žalobkyni.
9. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 10. 2. 2021 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě nejpozději do 25. 2. 2021 s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.
10. Z výpisů z úvěrového účtu za období od září roku 2019 do listopadu 2020 byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 23. 9. 2019 vyplynulo, že žalovaný dne 4. 9. 2019 čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, a z posledního výpisu ze dne 20. 11. 2020 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činil 30 000 Kč, na smluvním úroku 2 462,17 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 1 872,21 Kč, na úroku z prodlení z úroku 189,23 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 2 250 Kč.
11. Z Žádosti o úvěr ze dne 4. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný při podání žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě/bytě, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán na dobu určitou (od 22. 8. 2019 do 31. 7. 2020) jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, je ve zkušební době, celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti 18 000 Kč, s počtem zdrojů příjmu: 1, měsíční náklady uvedl ve výši 0 Kč, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky.
12. Z Výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 23. 9. 2019 bylo zjištěno, že se jedná o výpis z běžného účtu žalovaného za období měsíce září 2019, kdy počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč a konečný zůstatek 225 Kč, dne 4. 9. 2019 čerpal žalovaný úvěr číslo když na účet byla připsána platba ve výši 30 000 Kč, z účtu byl dne 4. 9. 2019 uhrazen poplatek za zřízení anonymizováno ve výši 1 295 Kč, dne 4. 9. 2019 vybral žalovaný hotovost z účtu ne výši 28 000 Kč a ve výši
80 Kč, dne 9. 9. 2019 uhradil žalovaný za dobití kreditu dvou mobilních telefonů částku v celkové výši 400 Kč. Jiné platby či výběry nebyly provedeny.
13. Z Výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 23. 10. 2019 bylo zjištěno, že se jedná o výpis z běžného účtu žalovaného za období měsíců konce září a října 2019, kdy počáteční zůstatek na účtu činil 225 Kč a konečný zůstatek 222,50 Kč z účtu byl v daném období uhrazen pouze poplatek za zaslání informační SMS ve výši 2,50 Kč. Jiné platby či výběry nebyly provedeny.
14. Z Výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 31. 12. 2019 bylo zjištěno, že se jedná o výpis z běžného účtu žalovaného, kdy počáteční zůstatek na účtu činil 222,50 Kč a konečný zůstatek 222,50 Kč. Z účtu nebyly v daném období provedeny žádné platby ani výběry.
15. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 7. 6. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o úvěr ze dne 4. 9. 2019, kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Na základě zjištěné disponibilní částky byl úvěr poskytnut. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 18 000 Kč, a to z žádosti o úvěr, příjem nijak neověřovala. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost, bydlel v pronajatém domě/bytě, jako čistý příjem domácnosti žalovaný uvedl částku 18 000 Kč. Žalovaný neměl jiné interní ani externí splátky. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč, schválená výše úvěru činila 30 000 Kč. Měsíční splátka úvěru činila 1 507,89 Kč.
16. Z Výstupu z databáze BRKI/NRKI bylo zjištěno, že žalovaný neměl evidované žádné jiné závazky.
17. Z Platební historie smlouvy číslo bylo zjištěno, že dne 4. 9. 2019 žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, na úvěr žalovaný ničeho nezaplatil.
18. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 4. 9. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. V souvislosti s touto smlouvou čerpal žalovaný dne 4. 9. 2019 bezhotovostně na svůj běžný účet částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 18,70 % ročně v pravidelných 24 anuitních měsíčních splátkách ve výši 1 507,89 Kč (1 657,89 Kč včetně pojištění). Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z údajů zjištěných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě/bytě, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán na dobu určitou (od 12. 8. 2019 do 31. 7. 2020) jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, je ve zkušební době, celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti 18 000 Kč, neuvedl žádné výdaje, nemá jiné závazky. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 12. 2. 2020. Žalovaný na úvěr ničeho nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.
19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
27. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.
28. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 4. 9. 2019 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku,
na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně částku ve výši
30 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně nezjistila veškeré potřebné údaje k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a dále zjištěné informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin nevyplývá, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.
29. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného: žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč s výší měsíční splátky 1 507,89 Kč, resp. 1657,89 Kč včetně pojištění
(24 splátek). Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z údajů zjištěných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaný měl být dle svého tvrzení v žádosti o úvěr svobodný, žít v pronajatém domě/bytě, bez vyživovací povinnosti, byl zaměstnán na dobu určitou od 12. 8. 2019 do 31. 7. 2020 u společnosti právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč a byl ve zkušební době, celkový čistý měsíční příjem domácnosti měl činit 18 000 Kč, žalovaný neuvedl žádné měsíční výdaje. Předchůdkyně žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného nijak neověřovala, pouze si opatřila výpis z bankovních a nebankovních registrů klientských informací, kdy z přehledu závazků zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky. Ani k výzvě soudu žalobkyně doklady prokazující příjem a výdaje žalovaného nedoložila. Přitom už jen z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, kdy měl být zaměstnán necelý měsíc před podáním žádosti o úvěr, byl ve zkušební době a pracovní smlouva měla být uzavřela na dobu určitou je zřejmé, že bylo nejisté, zda by žalovaný byl schopen (měl z čeho) plnit své závazky ze smlouvy o úvěru. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
30. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 30 000 Kč a žalovaný z této částky ničeho nevrátil, je třeba na částku ve výši 30 000 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 2. 2021, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání. Předchůdkyně žalobkyně stanovila žalovanému k uhrazení dluhu lhůtu do 25. 2. 2021. Jelikož pak žalovaný v uvedené lhůtě ničeho nezaplatil, je od 26. 2. 2021 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020.
31. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 30 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 26. 2. 2021 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
32. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu,
a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení (např. u zdejšího soudu věci vedené pod spisovými značkami 21 C 189/2022, 45 C 132/2022). Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 211,25 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 290 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 250 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 520 Kč ve výši 949,20 Kč. Za doplnění žaloby ze dne 8. 7. 2022 nebyla žalobkyni přiznána náhrada, neboť se jednalo o doplnění tvrzení, které měla být obsažena již v žalobě. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení částky 30 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 4 468,56 Kč, tj. celkem v částce 34 468,56 Kč. Žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení částky 2 250 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 18 416,09 Kč (2 462,17 + 15 953,92) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 324,72 Kč (2 061,44 + 857,05 + 406,23), tj. celkem v částce 23 990,81 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 58 459,37 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 58,96 % a úspěch žalovaného 41,04 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 17,92 % svých nákladů, z částky 6 759,20 Kč tedy ve výši 1 211,25 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.
33. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.