Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 336/2021-69
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci
žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození
bytem adresa žalobkyně
b) celé jméno žalobce, datum narození
bytem adresa žalobce
oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 56 687 Kč s příslušenstvím
doplňujícím rozsudkem
takto:
I. Rozsudek zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací se doplňuje tímto výrokem tak, že žaloba se v části, ve které se žalobci domáhají úhrady částky 41 687 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] se doplňuje tímto výrokem tak, že žaloba se v části, ve které se žalobci domáhají úhrady částky 41 687 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. V předmětné věci soud rozhodl o nároku žalobce rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Soud následně zjistil, že při vyhlašování rozsudku opomenul rozhodnout o části předmětu řízení, když žalobě částečně vyhověl, ale nerozhodl o zamítnutí zbývající části.
2. Podle ust. § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.
3. Podle ust. § 166 odst. 2 o.s.ř. doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.
4. Podle ust. § 164 o.s.ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
5. Soud tak s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že je nezbytné rozhodnout o části předmětu řízení, o kterém opomněl rozhodnout v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Z tohoto důvodu o výše uvedené části předmětu řízení rozhodl, kdy požadavku žalobců nevyhověl a žalobu v této části zamítl. Soud zcela odkazuje na předmětný rozsudek a na jeho písemné odůvodnění. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze Stanoviska, dle kterého je možné za každý rok řízení přiznat částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první rok řízení. Je zároveň nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Nejvyšší soud proto pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady, za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Soud při svém výpočtu odškodnění vycházel právě ze Stanoviska a za první dva roky řízení by přiznal částku 15 000 Kč, resp. její polovinu po 7 500 Kč za rok, jelikož v prvních dvou letech je újma nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení částka narůstá. Zde soud však odkazuje na výše uvedený rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2439/2012, když žalobci vstoupili do řízení až datum a z pohledu soudu dřívější újmu do doby vstupu do řízení nepociťovali. Žalobci však vstoupili do řízení, které ve své celé délce bylo nepřiměřeně dlouhé a alespoň část újmy utrpěné původním účastníkem, jenž přestal existovat, a tudíž sám satisfakci za tuto újmu nemůže vymáhat, na sebe vztáhli. Výše zadostiučinění ovšem nedosahuje stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka řízení. Soud vycházel právě z částky 15 000 Kč za rok řízení od jejich vstupu do řízení do skončení řízení, kdy však přiznal již plnou částku za rok řízení ve výši 15 000 Kč. V této částce je zakomponována již částka za újmu původního navrhovatele a zohledňuje i skutečnost, že po vstupu žalobců do řízení by byla újmu žalobců nižší obdobně jako v případě nového nového řízení, kde se uplatní redukce 50% v prvních dvou letech. Soud v dané věci zvažoval i další redukci/navýšení, zejména kritérium složitosti řízení. Ve shodě rozhodnutími Městského soudu v Praze, ve kterých byla obdobným způsobem, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem, snížena základní částka odškodnění ve vztahu k tomuto kritériu (rozsudek ze dne 27. 5. 2021, č.j. 20 Co 154/2021-81, ze dne 24.6.2020, č.j. 68 Co 98/2020-67, ze dne 2.3.2021, č.j. 16 Co 402/2020-75), soud konstatuje, že by bylo na místě snížit základní částku odškodnění pro věcnou a procesní složitost řízení u finančního arbitra o 30 %, a to s ohledem na charakter daného řízení ovládaného zásadou vyšetřovací, jehož předmětem bylo posouzení otázky platnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a s ním související otázky vydání bezdůvodného obohacení, včetně řešení otázky promlčení. Procesní složitost se projevovala zejména v potřebě shromáždění velkého množství podkladů pro rozhodnutí od obou stran řízení s tím, že veškerá podání a podklady, které finančnímu arbitrovi byly jednou ze stran doručeny, musely být doručeny druhé straně k vyjádření. Oproti tomu bylo však nutné zohlednit i tu skutečnost, že finanční arbitr, jak v případě vydání nálezu, tak v případě rozhodnutí o námitkách proti nálezu, překročil zákonné lhůty, a to nikoliv zanedbatelným způsobem, a proto by soud i tuto skutečnost promítl do modifikace základní částky odškodnění jejím zvýšením o 10 % a stejně o další 20 % by navýšil tuto částku o pochybení finančního arbitra, když jednal dále s původním navrhovatelem. Soud tedy k modifikaci § 31a odst. 3 OdpŠk nepřistoupil neboť při komplexním pohledu na věc, zejména zohlednění celého řízení – újmy původního navrhovatele, rozhodování žalobců, zda do řízení vstoupí, pochybení finančního arbitra a otázky složitosti věci má za to, že důvody pro snížení základní částky a pro její zvýšení se navzájem kompenzují a není důvodu provést jakékoliv vychýlení.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tento svůj závěr opřel o to, že žalobní nárok žalobců, co do základu, byl po právu a výše sice závisela na úvaze soudu, avšak žalobci s ohledem na vyčíslení dle Stanoviska mají předběžnou představu o výši svého nároku. Pokud žalují částku vyšší, soud se přiklonil k tomu, že využil ustanovení § 150 o.s.ř a náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovali plnou újmu za osobu zemřelou, kterou však nemohli pociťovat stejně intenzivně jako původní navrhovatel, a toto jim bylo známo, neboť svůj vstup do řízení si delší dobu rozmýšleli.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu obec, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.