Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 101/2022-34
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 27 956 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 456 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 956 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 656 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. jméno jméno, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 456 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 956 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 656 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. [jméno] [jméno], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum, uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba, se sídlem adresa, IČO. Pohledávka za žalovaným vznikla na základě Smlouvy o úvěru ze dne datum, na jejímž základě byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splatit do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 456 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím internetových stránek webová adresa, kde se žalovaný zaregistroval, zadal své osobní údaje, zřídil si uživatelský účet a odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Úvěr byl následně převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, kdy platba byla identifikována pod variabilním symbolem číslo. Žalovaný závazek ze smlouvy řádně nesplnil, právní předchůdkyni žalobkyni zaplatil celkem toliko částku 5 500 Kč, a to ačkoliv byl žalovaný ze strany žalobkyně o úhradu dlužných částek upomínán, naposledy upomínkou ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě nesporoval a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud ve věci učinil z listinných důkazů následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru číslo z datum bylo prokázáno, že společnost právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do datum spolu s poplatkem sjednaným v částce 3 456 Kč. Výpisem z účtu č. bankovní účet vedeného u právnická osoba, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne datum částku 30 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z datum, předžalobní výzvy z datum a podacího lístku ze dne datum bylo prokázáno, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a že byl žalovaný o úhradu dluhu upomínán před podáním žaloby.
5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ SpotřÚv“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚv poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Z listinných důkazů vyplynulo, že úvěr ve výši 30 000 Kč byl žalobci poskytnut coby spotřebiteli. Poskytnutí částky 30 000 Kč žalovanému právním předchůdcem žalobkyně a postoupení této pohledávky za žalovaným žalobkyni má soud za prokázané. Ze shora citovaných ustanovení SpotřÚv vyplývala právnímu předchůdci žalobkyně coby poskytovali spotřebitelského úvěru, povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 věty druhé SpotřÚv sice platí, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, tedy mělo by jít o neplatnost relativní (nadto v tomto případě žalovaný pro svoji procesní pasivitu takovou námitku ani nevznesl), nicméně toto ustanovení je neaplikovatelné s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále též jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“ (důraz přidal soud). V tomto směru soud odkazuje na obdobné závěry, které vyslovilo plénum Ústavního soudu v usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp.zn. Pl.ÚS 3/20, kterým byl odmítnut návrh Krajského soudu v Brně na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona SpotřÚv. V tomto směru pak poukazuje soud na to, že působení nové judikatury se řídí zásadou tzv. incidentní retrospektivity, tedy nová judikatura se užije i v těch řízeních, která mají základ v minulosti, ale ještě nebyla pravomocně skončena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1980/2019). Jinými slovy, předmětné závěry SDEU ohledně výkladu unijního práva se použijí i v situaci, kdy smlouva mezi účastníky byla uzavřena přede dnem vyhlášení citovaného rozsudku SDEU.
12. Soud tedy je oprávněn i bez námitky žalovaného coby spotřebitele, a aniž by byl vázán jakoukoli lhůtou v tomto směru, posoudit, zda právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, resp. o tom soudu nepředložil žádné listinné důkazy. Soud sice z rámcové smlouvy číslo z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru zjistil, že se o posuzování úvěruchopnosti sice zmiňuje, nicméně výslovná informace o tom, že právě žalovaného schopnost řádně úvěr splácet před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla posouzena, neobsahuje. Právní povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak nelze mít za prokázanou a tudíž ani za splněnou. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzený úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Soud v tomto směru vyšel z žalobních tvrzení s tím, že žalobkyně projevila vůli dále neprokazovat splnění této skutečnosti, když uvedla, že toto ponechává na posouzení soudu s tím, že pro takový případ se domáhá uhrazení bezdůvodného obohacení ve výši 30 000 Kč poníženého o uhrazenou částku 5 500 Kč. Za situace, kdy posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo v řízení žalobkyní nijak předloženými listinnými důkazy prokázáno a žalobkyně dala najevo, že dále tuto skutečnost prokazovat nehodlá, je třeba uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně povinnost uloženou v § 86 odst. 1 SpotřÚv nesplnil a předmětnou smlouvu je proto třeba vyhodnotit jako absolutně neplatnou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Avšak převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí SpotřÚv a to ve lhůtě, kterou soud stanoví. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 24 500 Kč (30 000 – 5 500), která mu byla poskytnuta na účet sníženou o částku 5 500 Kč, o níž žalobkyně uvedla, že ji žalovaný dílčími splátkami uhradil. K jejímu zaplacení proto soud žalovaného výrokem I. zavázal. Protože z absolutně neplatné smlouvy nevznikla účastníkům žádná práva a povinnosti, nemá žalobkyně nárok na další požadovanou částku 3 456 Kč coby poplatek za poskytnutí úvěru.
14. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, ani tento požadavek žalobkyně neshledal soud po právu, a to vzhledem k tomu, že § 87 SpotřÚv představuje speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci zákonu odporujícímu poskytování spotřebitelských úvěrů, která spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z., vzniká případně až teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 SpotřÚv. (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce a speciální úpravu vracení jistiny podle SpořÚv se žalovaný do prodlení ještě nedostal. Proto žalobkyni nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout. Soud proto všechny další požadavky žalobkyně nad rámec poskytnuté jistiny ve výši 24 500 Kč včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení z částky 27 956 Kč od datum do zaplacení zamítl (výrok II.).
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků dosáhl částečného úspěchu ve věci, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 24 500 Kč a žalovaný co do částky 3 456 Kč. Převážně procesně úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 75 % po zaokrouhlení (87,64 – 12,36) a v tomto rozsahu má právo na náhradu nákladů, které jí v souvislosti s podáním žaloby vznikly. příjmení náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 119 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši 1 089 Kč sestávající z odměny advokáta za 3 úkony á 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“), za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby, dále náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradu DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a advokátního tarifu ve výši 189 Kč. Celkově má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 656 Kč (2 208 * 75 %). Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).
16. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.