Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 367/2022-51
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 42 660 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 12 610 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 610 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 10 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 607,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 491,75 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 390 Kč od datum do zaplacení a úrok 20,25 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 7 650 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 650 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 024,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 050,78 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do číslo, zákonný úrok z prodlení z částky 7 350 Kč od datum do zaplacení a úrok 24,57 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 12 610 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 610 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 10 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 607,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 491,75 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 390 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 20,25 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 7 650 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 650 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 024,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 050,78 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [číslo], zákonný úrok z prodlení z částky 7 350 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 24,57 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném v tomto řízení domáhala zaplacení částky 42 660 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“). Pohledávky za žalovaným z těchto smluv postoupila původní věřitelka žalobkyni smlouvou ze dne datum. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum (dále též jako„ Smlouva 1“). Na základě Smlouvy 1 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy 1. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalované ve Smlouvě 1 zavázal zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 2 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, což žalobkyně souhrnně označuje jako úhrady za služby. Celkovou částku jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách po 390 Kč počínaje datum s datem splatnosti poslední splátky datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Do okamžiku postoupení pohledávky uhradil žalovaný na plnění ze Smlouvy 1 částku 390 Kč, což žalobkyně započetla co do 303,33 Kč na úrok a co do částky 86,67 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poslední platbu žalovaný uhradil datum. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném ze Smlouvy 1 zaplacení částky 23 010 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč a dlužných úhrad služeb ve výši 10 010 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 491,75 Kč (úrok 20,25 % ročně z jistiny 13 000 Kč od datum do data postoupení datum), kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 607,75 Kč (zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z jistiny 13 000 Kč od datum do datum), úroky ve výši 20,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od datum do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum (dále též jako„ Smlouva 2“). Na základě Smlouvy 2 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy 2. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalované ve Smlouvě 2 zavázal zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, což žalobkyně souhrnně označuje jako úhrady za služby. Celkovou částku jistiny a úhrady za služby se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje datum s datem splatnosti poslední splátky datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Do okamžiku postoupení pohledávky uhradil žalovaný na plnění ze Smlouvy 2 částku 7 350 Kč, což žalobkyně započetla co do 3 000 Kč na úrok, co do částky 2 560 Kč na poplatek za administrativní činnost a co do částky 1 700 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poslední platbu žalovaný uhradil datum. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném ze Smlouvy 2 zaplacení částky 19 650 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad služeb ve výši 4 650 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 3 050,78 Kč (úrok 24,57 % ročně z jistiny 15 000 Kč od datum do data postoupení datum), kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 024,38 Kč (zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z jistiny 15 000 Kč od datum do datum), úroky ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od datum do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od datum do zaplacení. K procesu uzavření obou smluv žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Nashromážděné a ověřené údaje byly odeslány do obchodního informačního systému původní věřitelky, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěla věřitelka k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a smlouvy uzavřela. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.
5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Žalovaný a zástupce původní věřitelky dne datum podepsali Žádost o spotřebitelský úvěr číslo. Žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při splatnosti v 60 týdenních splátkách. Jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. V žádosti vyplnil, že je svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, nemá vyživované děti a žije v samostatné domácnosti. Ohledně způsobu bydlení uvedl, že je nájemník, k čemuž v poli ověřených dokumentů byla zaškrtnuta možnost„ nájemní smlouva“. Jako zdroj svých příjmů žalovaný vyplnil hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, kde je zaměstnán od roku 2012 na pozici zástupce mistra. V poli ověření zaměstnání bylo zaškrtnuto„ ověřeno telefonicky“. Dle žádosti činí čistý měsíční příjem žalovaného 17 300 Kč, jeho celkové výdaje činí 14 500 Kč, přičemž výdaje na bydlení činí 9 500 Kč a osobní výdaje 5 000 Kč. Jako dokumenty použité k ověření finanční situace žadatele jsou označeny výplatní pásky a pracovní smlouvy. /žádost o spotřebitelský úvěr ze dne datum
7. Zástupce původní věřitelky a žalovaný v pozici zákazníka opatřili podpisy dne datum dokument označený jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo Smlouvou je žalovanému poskytován bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 15 000 Kč s tím, že jistina bude předána zákazníkovi proti podpisu smlouvy. Smlouva se uzavírá na dobu určitou 60 týdnů. Bylo smluveno, že zákazník uhradí původní věřitelce za poskytnutí úvěru fixní úrokovou sazbu ve výši 32,15 % p. a., dále administrativní poplatek ve výši 20 % z jistiny a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 40 % z jistiny. Celková částka k zaplacení činila 27 000 Kč při jistině 15 000 Kč, úroku 3 000 Kč, odměně za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč a administrativním poplatku 3 000 Kč RPSN úvěru činila 206,15 %. Úvěr měl být splacen v 60 týdenních splátkách po 450 Kč do rukou oprávněného zástupce původní věřitelky s tím, že první splátku je třeba zaplatit 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. /smlouva číslo
8. Žalovaný a zástupce původní věřitelky dne datum podepsali Žádost o spotřebitelský úvěr. Žalovaný, jakožto stávající zákazník, požádal původní věřitelku o poskytnutí zápůjčky ve výši 13 000 Kč v hotovosti při splatnosti v 60 týdenních splátkách. Jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. V žádosti vyplnil, že je svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, nemá vyživované děti a žije v samostatné domácnosti. Ohledně způsobu bydlení uvedl, že je nájemníkem, k čemuž v poli ověřených dokumentů byla zaškrtnuta možnost„ nájemní smlouva“. Jako zdroj svých příjmů žalovaný vyplnil hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, kde je zaměstnán od roku 2012 na pozici zástupce mistra. ulice ověření zaměstnání bylo zaškrtnuto„ ověřeno telefonicky“. Dle žádosti činí čistý měsíční příjem žalovaného 20 200 Kč, jeho celkové výdaje činí 16 500 Kč, přičemž výdaje na bydlení činí 9 500 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč a splátky úvěrů činí 2 000 Kč. Jako dokumenty použité k ověření finanční situace žadatele jsou označeny výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. /žádost o spotřebitelský úvěr ze dne datum
9. Zástupce původní věřitelky a žalovaný v pozici zákazníka opatřili podpisy dne datum dokument označený jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo Smlouvou je žalovanému poskytován bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 13 000 Kč s tím, že jistina bude předána zákazníkovi proti podpisu smlouvy. Smlouva se uzavírá na dobu určitou 60 týdnů. Bylo smluveno, že zákazník uhradí původní věřitelce za poskytnutí úvěru fixní úrokovou sazbu ve výši 32,15 % p. a., dále administrativní poplatek ve výši 20 % z jistiny a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 40 % z jistiny. Celková částka k zaplacení činila 23 400 Kč při jistině 13 000 Kč, úroku 2 600 Kč, odměně za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč a administrativním poplatku 2 600 Kč RPSN úvěru činila 206,15 %. Úvěr měl být splacen v 60 týdenních splátkách po 390 Kč do rukou oprávněného zástupce původní věřitelky s tím, že první splátku je třeba zaplatit 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. /smlouva číslo
10. Žalobkyně jako postupník a původní věřitelka jako postupitel uzavřely Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum, jejímž předmětem bylo úplatné postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, které původní věřitelka uzavřela se svými klienty, a které byly specifikovány v Seznamu postupovaných pohledávek. /smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum
11. V Seznamu postupovaných pohledávek je evidována pohledávka za žalovaným ve výši 23 050 Kč ze smlouvy číslo pohledávek str. číslo V Seznamu postupovaných pohledávek je evidována též pohledávka za žalovaným ve výši 25 010 Kč ze smlouvy číslo pohledávek str. číslo
12. Původní věřitelka adresovala žalovanému dopis ze dne datum, ve kterém oznámila, že své pohledávky za žalovaným ze smluv číslo číslo postoupila žalobkyni smlouvou ze dne datum /oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum Dne datum žalobkyně podala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. /podací lístek ze dne datum
13. Zástupce žalobkyně adresoval žalovanému dopis ze dne datum, ve kterém žalovaného vyzval k zaplacení částky 51 159,43 Kč do datum vzniklých ze smluv číslo číslo uzavřených mezi žalovaným a původní věřitelkou. Žalovanému bylo oznámeno, že tyto pohledávky byl původní věřitelkou postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního řešení sporu. /výzva k plnění ze dne datum Dne datum zástupce žalobkyně podal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. /podací lístek ze dne datum
14. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
15. Žalovaný požádal dne datum původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Do standardizovaného formuláře původní věřitelky uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí sám v nájmu, je zaměstnán od roku 2012 na hlavní pracovní poměr jako zástupce mistra. Deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 17 300 Kč a výdaje 14 500 Kč složené z výdajů na bydlení 9 500 Kč a osobních výdajů 5 000 Kč. Téhož dne podepsali zástupce původní věřitelky a žalovaný Smlouvu 2, jejímž předmětem bylo poskytnutí hotovosti ve výši 15 000 Kč žalovanému oproti zaplacení úroku ve výši 3 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč a administrativního poplatku 3 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 32,15 %, RPSN úvěru činila 206,15 %. Žalovaný se zavázal původní věřitelce poskytnutý úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč do rukou oprávněného zástupce původní věřitelky s tím, že první splátku je třeba zaplatit 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. příjmení 15 000 Kč byla žalovanému předána při podpisu Smlouvy 2. Následně žalovaný požádal dne datum původní věřitelku o další úvěr ve výši 13 000 Kč. Vyplnil stejné údaje ohledně osobního stavu, bydlení a zaměstnání. Uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 20 200 Kč, celkové výdaje ve výši 16 500 Kč složené z výdajů na bydlení 9 500 Kč, osobních výdajů 5 000 Kč a splátek úvěrů ve výši 2 000 Kč. Původní věřitelka ověřila totožnost žalovaného a tvrzené údaje ověřila výplatními páskami, nájemní smlouvou a telefonátem se zaměstnavatelem žalovaného. Téhož dne podepsali zástupce původní věřitelky a žalovaný Smlouvu 1, jejímž předmětem bylo poskytnutí žalovanému hotovosti ve výši 15 000 Kč oproti zaplacení úroku ve výši 2 600 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč a administrativního poplatku 2 600 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 32,15 %, RPSN úvěru činila 206,15 %. Žalovaný se zavázal původní věřitelce poskytnutý úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč do rukou oprávněného zástupce původní věřitelky s tím, že první splátku je třeba zaplatit 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. příjmení 13 000 Kč byla žalovanému předána při podpisu Smlouvy 1. Původní věřitelka uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byly i pohledávky původní věřitelky za žalovaným ze Smlouvy 1 a Smlouvy 2. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum odeslaným poštou. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému poštou předžalobní výzvu, kterou vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ze Smlouvy 1 Smlouvy 2 do datum.
16. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.
17. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).
18. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
19. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
21. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
22. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
26. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
27. V projednávané věci bylo zjištěno, že původní věřitelkou a žalovaným byly uzavřeny smlouvy, jimiž bylo sjednáno, že žalovanému bude v hotovosti poskytnuta finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v hotovosti při uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.
28. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla původní věřitelkou žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.
29. Dále bylo uzavřeno, že původní věřitelka nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé.
30. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný při sjednávání Smlouvy 2 tvrdil, že má příjem ve výši 17 300 Kč a výdaje 14 500 Kč, disponoval tedy s tvrzenou rezervou 2 800 Kč. Při sjednávání Smlouvy 1 tvrdil příjmy ve výši 20 200 Kč a výdaje 16 500 Kč, disponoval tedy s tvrzenou rezervou 3 700 Kč. Soud na tomto místě konstatuje, že žalovaným uvedené osobní výdaje ve výši 5 000 Kč nelze hodnotit jako realistický údaj, neboť se nejeví reálným, že z této částky by byl žalovaný schopen zajišťovat svou výživu, ošacení a pokrývat další pravidelné i mimořádné nezbytné výdaje, včetně úhrady splátek zápůjčky. Tento údaj byl žalovaným zjevně podhodnocen, na což měla původní věřitelka brát zřetel. Částka rezervy 2 800 Kč, resp. 3 700 Kč, která byla menší než existenční minimum, tak neodpovídala realitě a signalizovala jednoznačné riziko pro schopnost žalovaného úvěr splácet. Za této situace nebylo namístě vyhodnotit žalovaného jako dostatečně bonitního pro poskytnutí zápůjček ve výši 15 000 Kč a 13 000 Kč, které měl splácet po období delším než jeden rok. Dále bylo, minimálně v případě druhé žádosti, třeba také hodnotit, že žalovaný již čerpal úvěr, jak se ze zákaznické karty podává, což naopak značí potřebu vyšší pozornosti při přezkumu úvěruschopnosti, neboť je zde zvýšené riziko neschopnosti splácet závazky. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že proces ověření úvěruschopnosti žalovaného byl při uzavírání obou smluv o zápůjčce proveden nedostatečně, pročež jsou uvedené Smlouvy 1 a Smlouva 2 je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné.
31. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud Smlouvu 1 a Smlouvu 2 dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnými, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.
32. V případě Smlouvy 1 žalovaný při podpisu smlouvy obdržel od původní věřitelky v hotovosti částku 13 000 Kč. Na plnění z této smlouvy žalovaný uhradil 390 Kč, což nebylo v řízení sporováno. Za situace, kdy byla smlouva shledána neplatně sjednanou, je žalovaný povinen nadále k zaplacení poskytnuté jistiny snížené o realizované úhrady žalovaného jako bezdůvodného obohacení v režimu §§ číslo, číslo o. z, tj. k zaplacení částky 12 610 Kč (13 000 Kč – 390 Kč). Pakliže se žalobkyně z titulu Smlouvy 1 domáhala úhrady částky 23 010 Kč, byl žalovaný zavázán k úhradě částky 12 610 Kč a pro částku 10 400 Kč (23 010 Kč - 12 610 Kč) byl žalobní návrh zamítnut. Dále byl žalovaný zavázán k zaplacení úroku z prodlení z částky 12 610 Kč, a to od data datum (den následující po lhůtě k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě), neboť od tohoto data již žalovaný musel být seznámen se svou povinností plnit žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba s návrhem na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející datu datum byla zamítnuta, a to jak pro kapitalizovaný úrok z prodlení tak pro úrok běžící. Dále jako nedůvodný byl návrh zamítnut v té části, v níž se žalobkyně domáhala smluvního úroku kapitalizovaného ve výši 1 491,75 Kč a dále běžícího ve výši 20,25 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, neboť ujednání o tomto úroku pramení z neplatné smlouvy.
33. V případě Smlouvy 2 žalovaný při podpisu smlouvy obdržel od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti částku 15 000 Kč. Na plnění z této smlouvy žalovaný uhradil 7 350 Kč, což nebylo v řízení sporováno. Za situace, kdy byla smlouva shledána neplatně sjednanou, je žalovaný povinen nadále k vrácení poskytnuté jistiny snížené po provedené úhrady jako bezdůvodného obohacení v režimu §§ číslo, číslo o. z, tj. k zaplacení částky 7 650 Kč (15 000 Kč – 7 350 Kč). Pakliže se žalobkyně z titulu Smlouvy 2 domáhala úhrady částky 19 650 Kč, byl žalovaný zavázán k úhradě částky 7 650 Kč a pro částku 12 000 Kč (19 650 Kč – 7 650 Kč) byl žalobní návrh zamítnut. Dále byl žalovaný zavázán k plnění úroku z prodlení z částky 7 650 Kč, a to od data datum (den následující po lhůtě k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě), neboť od tohoto data již žalovaný musel být seznámen se svou povinností plnit žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba s návrhem na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející datu datum byla zamítnuta, a to jak pro kapitalizovaný úrok z prodlení, tak pro úrok běžící. Dále jako nedůvodný byl návrh zamítnut v té části, v níž se žalobkyně domáhala smluvního úroku kapitalizovaného částkou 3 050,78 Kč a dále běžícího ve výši 24,57 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, neboť ujednání o tomto úroku pramení z neplatné smlouvy.
34. Pro úplnost soud uvádí, že o úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
35. Lhůtu k plnění soud určil podle §160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly určení plnění ve splátkách či v delší lhůtě.
36. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 42 660 Kč, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 20 260 Kč, žalovaný byl úspěšný pro částku 22 400 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení byl tedy srovnatelný, navíc, žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.