Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 332/2022-62
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 93 235,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Změna žaloby se připouští.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 142,89 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 62 391,70 Kč ve výši 8,25 % ročně od 25. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 618,71 Kč, úroku ve výši 22 % ročně z částky 90 605,67 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 843,97 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 276 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
V. Žalobkyně je povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku z žaloby 932 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Změna žaloby se připouští.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 142,89 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 62 391,70 Kč ve výši 8,25 % ročně od 25. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 618,71 Kč, úroku ve výši 22 % ročně z částky 90 605,67 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 843,97 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 276 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku z žaloby 932 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 8. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 93 235,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 091, 667 980,85 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 545,08 Kč, s 21% úrokem z částky 90 605,67 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 92 105,67 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 19. 6. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně 21% úroku splatit formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto banka dne 15. 2. 2021 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 101 350,16 Kč. Soud připustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o 8,25% zákonný úrok z prodlení z částky 1 130 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, tak jak to navrhla žalobkyně ve svém podání ze dne 20. 10. 2022.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne 19. 6. 2019, všeobecných obchodních podmínek právnická osoba, všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru výpisu z úvěrového účtu za dobu od 4. 7. 2019 do 22. 11. 2021, platební historie, upomínky ze dne 18. 11. 2020, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 17. 2. 2021 včetně podacího archu ze dne 18. 2. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a dohody o úplatě, potvrzení ze dne 22. 11. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 včetně podacího lístku ze dne 9. 12. 2021, předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne, žádosti o úvěr ze dne 19. 6. 2019, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 10. 10. 2022 a potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 6. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne 19. 6. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč na úvěrový účet č. bankovní účet, úroková sazba byla sjednána ve výši 21 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách po 2 507,22 Kč (včetně poplatku za pojištění ve výši 226 Kč). Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 100 000 Kč dne 19. 6. 2019 a uhradil 15 splátek po 2 507,22 Kč, tj. 37 608,30 Kč. Dopisem ze dne 17. 2. 2021, který byl dle podacího archu odeslán žalovanému dne 18. 2. 2021, prohlásila banka předmětný úvěr za splatný ke dni 15. 2. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 101 350,16 Kč ve lhůtě do 3. 3. 2021. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěrující společnost při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, které byly ověřovány v interních i externích databázích, při výpočtu disponibilní částky bylo vycházeno z částky životního minima klienta a částky normativních nákladů na bydlení. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný vůči bance prohlásil, že je svobodný, bydlí ve vlastním bytě nebo domě, má odborné učňovské vzdělání, je zaměstnán u právnická osoba jako dělník s průměrným čistým měsíčním příjmem 31 385 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti. žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 % z čerpaného úvěru. Výši příjmu doložil potvrzením zaměstnavatele ze dne 19. 6. 2019, dle kterého je zaměstnán jak nástrojář, pracovní poměr je na dobu neurčitou a čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 31 385 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 11. 2021 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému postupitelem oznámeno dopisem ze dne 30. 11. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 9. 12. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 14. 4. 2022, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka.
5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Úvěrující banka sice zjišťovala příjem žalovaného, avšak nijak nezjišťovala výši ani strukturu jeho pravidelných výdajů, a tomto směru vycházela pouze z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení.
6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 100 000 Kč, uhradil dle listiny předložené žalobkyní toliko částku 37 608,30 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 62 391,70 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 62 391,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, avšak až ode dne 4. 3. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění obsaženou v oznámení banky o zesplatnění úvěru odeslaném formou doporučeného dopisu na adresu žalovaného dne 18. 2. 2021, ve kterém byla stanovena lhůta k plnění do 3. 3. 2021. Úrok z prodlení z přiznané částky za dobu od 4. 3. 2021 do 24. 11. 2021 byl přiznán jako část požadovaného kapitalizovaného úroky z prodlení ve výši 3 751,19 Kč (za 266 dní prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky 62 391,70 Kč). Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 62 391,70 Kč, tj. 67 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 30 843,97 Kč, tj. 33 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 34 = nákladů řízení (číslo). Celkové odůvodněné náklady žalobkyně dle soudu činí 30 223 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 662 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 19 440 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 200 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 200 Kč, z cestovného ve výši 285 Kč a z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 4 435 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle advokátního tarifu za celkem čtyři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu). Odměna za jeden úkon činí 4 860 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Soud nepřiznal odměnu a režijní paušál za sepis doplnění žaloby, jelikož skutečnosti uvedené v tomto podání mohly a měly být součástí žaloby. Náhrada za ztrátu času za dvě půlhodiny po 100 Kč za cestu z obec do obec a zpět dle § 14 advokátního tarifu činí 200 Kč. Cestovné činí 285 Kč za cestu osobním automobilem při ujetí celkem 33 km v ceně benzinu dle platné vyhlášky, tj. 44,50 Kč za 1 litr a průměrné spotřeby dle technického průkazu 10,6 l na 100 km s připočtením paušální náhrady 4,70 Kč za jeden kilometr. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 10 276 Kč, tj. 34 % z částky 30 223 Kč.
8. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 932 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 3 730 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 4662 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.