Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 65/2019-425
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa, země
s adresou pobytu adresa
o zaplacení částky 114.569,30Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 93.421 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 93.421 Kč, od 2. 2. 2016 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.575,74 Kč, a to do 12 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 21.148,30 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 21.148,30 Kč, od 2. 2. 2016 do zaplacení, 16,91 % úroku ročně z částky 112.433,30 Kč, od 2. 2. 2016 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 70 563,30 Kč, a to do 12 měsíců od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 93.421 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 93.421 Kč, od 2. 2. 2016 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.575,74 Kč, a to do 12 měsíců od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 21.148,30 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 21.148,30 Kč, od 2. 2. 2016 do zaplacení, 16,91 % úroku ročně z částky 112.433,30 Kč, od 2. 2. 2016 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 70 563,30 Kč, a to do 12 měsíců od právní moci rozsudku.
1. Žalobou, podanou k soudu dne datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 114 569,30 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce, právnická osoba IČO, uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu číslo bankovní účet. Žalovaný se zavázal splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných přímo ve smlouvě. Spolu se splátkami úvěru se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 16,91 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, případně poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního sazebníku právnická osoba Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroků z úvěru či poplatků, byl žalovaný, dle smlouvy, povinen platit z nesplacených částek také úrok z prodlení ve výši stanovené platnými právními předpisy a náklady spojené se správou úvěru v prodlení ve výši dle aktuálního sazebníku právnická osoba, to je smluvní pokutu za prodlení a další poplatky. Smluvní strany si dále sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný, mimo jiné dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel řádně a včas, banka jej několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravil a uhradil dlužnou částku v poskytnuté lhůtě. Následně, v důsledku trvajícího porušení těchto smluvních povinností ze strany žalovaného, využila banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni od 13. 8. 2018 zesplatnila. Bance tak vzniklo právo požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých jeho závazků vyplývajících ze smlouvy. O té skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne datum, ve kterém byl vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru, včetně vyúčtování neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni 1. 2. 2016. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tedy k datu 1. 2. 2016, celkem 118 145,04 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 104 128,70 Kč, úroku z úvěru ve výši 8 404,60 Kč, úroků z prodlení ve výši 3 575,74 Kč a poplatků ve výši 2 136 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jištění úvěru ve výši 112 433,30 Kč tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru, úrok z prodlení ve výši 3 575,74 Kč, kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a poplatek ve výši 2 136 Kč. Dále požaduje úrok z úvěru ve výši 16,91 % ročně z dlužné částky ve výši 112 43330 Kč od 2. 2. 2016 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky shora a z dlužných poplatků ve výši 2 136 Kč, a to taktéž od 2. 2. 2016 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Dlužná částka však nebyla uhrazena.
2. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byla žaloba zamítnuta. Důvodem bylo to, že se žalobci nepodařilo prokázat, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva. Tato byla uzavřena prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví, na smlouvě chyběl originální podpis žalovaného. Soudu rovněž nebyl předložen adekvátní důkaz k tomu, že úvěr byl žalovanému skutečně vyplacen. V rámci řízení před soudem prvého stupně se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného, který musel být, v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. , zastoupen opatrovníkem. Z důvodu jeho neznámého pobytu se rozhodně nemohl před soudem vyjádřit ohledně tvrzení žalobce, že s ním jeho právní předchůdce uzavřel úvěrovou smlouvu a že případně čerpal úvěr ve výši 100 000 Kč.
3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Usnesením Krajského soudu v Brně, ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V průběhu odvolacího řízení se podařilo zjistit pobyt žalovaného. Žalovaný byl osobně účasten ústnímu jednání před odvolacím soudem. U tohoto potvrdil, že smlouvu s právním předchůdcem uzavíral a úvěr čerpal. Za dané procesní situace odvolací soud dospěl k závěru, že zatím nejsou dány důvody pro potvrzení či změnu napadeného rozsudku soudu prvého stupně, neboť ve věci je potřebné zjištění konkrétních skutečností k přijetí jednoznačných závěrů k problematice sporu účastníků, a to jak po stránce skutkové, tak po stránce právní.
4. Pokud se jedná o mezinárodní příslušnost podepsaného soudu, byla řešena v rámci rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, (odůvodnění odstavec třetí), na který soud pro zjednodušení odkazuje.
5. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud zopakoval dokazování, které bylo provedeno před prvostupňovým soudem před vydáním zrušeného rozsudku, vyslechl žalovaného, provedl dokazování ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce. Ze všech těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.
6. Ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právnická osoba, jako úvěrující bankou a úvěrovaným – žalovaným, bylo zjištěno, že touto úvěrovou smlouvu se právnická osoba zavázala ve prospěch žalovaného poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr nejpozději do 17. 1. 2022 prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2 060 Kč. Právní předchůdce žalobce a žalovaný se dohodli na úrokové sazbě ve výši 16,91 % ročně s tím, že pokud se jedná o účel úvěru, mělo se jednat o splacení dluhu vyplývajícího z poskytnutého úvěru, který právnická osoba, pro žalovaného vedla na úvěrovém účtu číslo bankovní účet. Z bodu 3.1 smlouvy vyplývalo, že se smluvní strany měly dohodnout, že úroky z úvěru se stanou součástí jistiny úvěru, a to vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, dále při doplacení úvěru a také v den, kdy právní předchůdce žalobce uplatní právo na okamžité splacení úvěru dle čl. 8 smlouvy. Ve smlouvě v čl. 8 byly ošetřeny případy porušení smlouvy a následné sankce. Z bodu 8.1 písm. a) vyplynulo, že porušením smlouvy je, pokud se žalovaný dostane do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo dostane se do prodlení se splacením více než 2 splátek. Sankcí je pak dle bodu 8.2 písm. b) smlouvy, prohlášení celého úvěru za okamžitě splatný. Z bodu 8.3 smlouvy vyplynulo, že pokud splátku úvěru, nebo jinou pohledávku úvěrující bance nezaplatí řádně a včas, bude platit řádný úrok z úvěru a navíc úrok z prodlení z nesplacené částky, smluvní pokutu ve výši a za podmínek uvedených v ceníku a také náklady spojené s případným vymáháním úvěru. Z čl. 7 smlouvy vyplynulo ujednání právnická osoba a klienta právnická osoba o pojištění úvěru. Za pojištění měl pak právní předchůdce žalobce právo na pravidelnou měsíční paušální úhradu ve výši dle aktuálního platného ceníku, a ke dni uzavření této smlouvy se jednalo o částku 144 Kč měsíčně.
7. Z Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba, a to z čl. 20 (základní ustanovení o službách název služby) odst. 20.1„ Co jsou služby název služby?“ bylo zjištěno, že název služby je soubor služeb internetového a telefonního bankovnictví, které umožní spravovat účty, provádět platby a investice a komunikovat s bankou přes internet, telefon, mobilní telefon nebo jiný prostředek dálkové komunikace. Prostřednictvím název služby banka umožňuje využívat klientům všechny její služby, které si klient sjedná a které jsou prostřednictvím název služby dostupné. Podrobnosti o využívání služeb název služby, včetně technického zabezpečení a bezpečnostních prostředků, lze najít v uživatelské příručce na webová adresa. Služby název služby klienti mohou využívat jen, když banka pro ně vede alespoň 1 platební účet. I když prostřednictvím název služby lze využít více služeb banky, platí se za něj vždy jen jedna cena, která bude odečítána z určeného účtu klienta.
8. Z výpovědi žalovaného, jako účastníka řízení, bylo zjištěno, že u právnická osoba čerpal nejdříve úvěr ve výši 40 000 Kč a následně 60 000 Kč Celkem se tedy jednalo o 100 000 Kč. Běžný účet u právnická osoba měl od roku 2012 do doby, než jej přepadli. Když uzavíral smlouvy o úvěru, tak se ho pracovníci banky neptali na jeho osobní poměry či majetkové, nevyplňoval žádnou žádost o úvěr, kde by tyto poměry popsal. V té době byl zaměstnán. Nepamatoval si, kolik přesně splatil na čerpaný úvěr, mohlo to být 4 nebo 5 splátek. Banka splátky strhávala z jeho běžného účtu. Aktuálně pracuje jako brigádník, poslední měsíc (tento výslech byl proveden u ústního jednání dne datum) vydělal 21 000 Kč čistého. Pracoval v název společnosti v obec. Pracuje přes agenturu název společnosti, do které zavolá, zda pro něj mají práci či nikoliv. Tato agentura mu práci zprostředkovává. Aktuálně by měl nastoupit do název společnosti, se kterou podepisoval pracovní smlouvu. V této by jeho příjem činil 27 000 Kč hrubého měsíčně + 4 300 Kč prémie měsíčně. Potvrdil, že je nemajetný, je svobodný, vyživovací povinnost nemá žádnou. Připustil, že má další úvěry u právnická osoba. Jedná se o úvěr číslo na kterém k datu 21. 7. 2022 je zůstatek ve výši 288 695 Kč. Další úvěr číslo bankovní účet je se zůstatkem 170 126 Kč. Na těchto úvěrech platí celkem 7 400 Kč měsíčně. V obec bydlí v podnájmu, za bydlení vydá 8 500 Kč měsíčně. Po výplatě mu zbývá tak 5 000 Kč na jeho životní náklady. V době, kdy s právnická osoba uzavíral předmětnou úvěrovou smlouvou, žádné jiné závazky, půjčky, neměl. Na ústním jednání dne datum žalovaný uvedl, že nastoupil v název společnosti v obec. Do této tiskárny nastoupil opět přes pracovní agenturu, kde mu sdělili, že příjem by měl činit 27 - 35 000 Kč měsíčně. Jiné příjmy nemá.
9. Ze zprávy právnická osoba bylo zjištěno, že účet číslo bankovní účet, byl veden na žalovaného. Byl založen 28. 8. 2012 a zrušen dne 1. 11. 2015.
10. Soudu byl předložen výpis z tohoto účtu. Z výpisu z účtu za období - leden 2015 bylo zjištěno, že dne 8. 1. 2015 na tento účet z úvěrového účtu číslo bankovní účet byla připsána částka 64 643,69 Kč, která představuje poskytnutý úvěr. Dále byly z tohoto výpisu zjištěny splátky, které žalovaný hradil na předmětném úvěru. Zaplatil celkem 3 splátky ve výši 2 060 Kč, a to dne 16. 2. 2015, 16. 3. 2015 a 15. 4. 2015 a dále zaplatil poplatky spojené s pojištěním, a to 1. 2. 2015 částku 111 Kč, 1. 3. 2015 částku 144 Kč a 1. 4. 2015 rovněž 144 Kč. Dále úvěr nesplácel, z výpisů z účtu za květen 2015 a červen 2015 vyplynulo, že v obou těchto měsících bylo neprovedené inkaso, nebyla převedena splátka úvěru ve výši 2 060 Kč, a to z toho důvodu, že na tomto účtu nebyly dostatečné finanční prostředky.
11. Z výpisu z tohoto účtu byla taky ověřována výše mzdy žalovaného před tím, než byla uzavřena s žalovaným úvěrová smlouva. Dne 27. 2. 2013 byla na jeho účet převedena mzda ve výši 9 418 Kč, dne 26. 3. 2013 částka 10 038 Kč, dne 25. 4. 2013 částka 7 641 Kč, dne 27. 5. 2013 částka 11 079 Kč, dne 27. 6. 2013 částka 4 511 Kč, dne 25. 7. 2013 částka 9 792 Kč, dne 27. 8. 2013 částka 10 082 Kč, dne 26. 9. 2013 částka 10 847 Kč, dne 24. 10. 2013 částka 4 506 Kč, dne 27. 11. 2013 částka 10 314 Kč, dne 23. 12. 2013 částka 7 307 Kč.
12. K posouzení úvěruschopnosti žalobce předložil potvrzení právnická osoba V tomto bylo uvedeno, že žádost byla poskytnuta přes internetové bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. Kreditní linka byla napočtena na základě příchozích transakcí na účet klienta vedeného u České spořitelny ve výši 10 233 Kč. Dle výpisu z účtu klienta bylo patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Banka dále měla ověřit pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, že klient nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Banka stanovila životní výdaje klienta, po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu, na 5 290 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěru. Jinými slovy, klient musí vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klienta. Banka dotazem na CCB a z vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti další poskytnuté úvěry, a to kontokorentní úvěr u právnická osoba s limitem 10 000 Kč a s orientační splátkou 833 Kč,„ MC odměna v název společnosti“ se splátkou 250 Kč, úvěr pro fyzické osoby mimo právnická osoba se splátkou 1 410 Kč. Splátka nového úvěru činila 2 060 Kč, takže nové splátkové zatížení činilo 3 143 Kč. Příjem klienta byl dle právnická osoba dostatečný k pokrytí splátek a životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientovi zbylo 7 090 Kč k pokrytí životních nákladů.
13. Z výpisu z osobního účtu u žalovaného vedeného u právnická osoba bylo zjištěno, že mzda mu byla vyplacena 14. 7. 2014 ve výši 5 040 Kč, dne 24. 7. 2014 ve výši 3 734 Kč, dne 27. 8. 2014 ve výši 9 396 Kč, dne 25. 9. 2014 ve výši 9 364 Kč, dne 27. 10. 2014 ve výši 14 146 Kč, dne 26. 11. 2014 ve výši 13 399 Kč.
14. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník číslo 89/2012 Sb. a zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.
15. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení spotřebitelského úvěru, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Dle ustanovení § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Dle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl v úmyslu s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. , spotřebitelským úvěrem. Soud proto, dle výše uvedeného § 9 odst. 1 daného zákona, se zabýval tím, zda smlouva o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena, zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a zda právní předchůdce žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet.
20. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č.j. 33 Cdo 2178/2018 , z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud, při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předcházení negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko u věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dřív. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu zákona č. 110/2006 Sb. , o průměrných výdajích obyvatelstva, a tato porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
21. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jeho právní předchůdce, jako věřitel, před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného byly právním předchůdcem žalobce nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splacení jím poskytnutého úvěru. Žalovaný měl příjmy, které se pohybovaly kolem 10 000 Kč čistého měsíčně. Právní předchůdce žalobce si tyto ověřoval z výpisu z osobního účtu, který pro žalovaného vedl. Nicméně, dle mínění soudu, si řádně neověřil zejména výdaje žalovaného a částka přes 5 000 Kč uvedená v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, která byla konstatována výše, je částkou nereálnou. Jedná se o celkové výdaje žalovaného, přičemž nejsou konkrétně hodnoceny výdaje žalovaného s bydlením, výdaje spojené s dalšími náklady na bydlení, jako je spotřeba vody, elektřiny, topení, placení odpadů, atd. Není hodnoceno, jaké životní potřeby je nucen platit, není řešena otázka případné dopravy do zaměstnání, atd. Hodnocení poměrů žalovaného je velmi kusé a zcela nedostačující. Soud zkoumal, zda právní předchůdce žalobce při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřoval schopnost žalovaného plánovaný úvěr splácet řádně, pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/1 a sp. zn. III. ÚS 4084/12 , kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné, dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015 -39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.
22. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o.z. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 100 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal od žalobce částku 100 000 Kč, jak sám uvedl, a uhradil pouze 6 579 Kč, tak jej soud zavázal k úhradě zůstatku dluhu ve výši 93 421 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci příslušenství pohledávky, a to zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 o.z., ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.
23. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobce měl pouze částečný úspěch ve věci, má nárok na 63,03 % z nákladů řízení, které mu v průběhu tohoto řízení vznikly a které spočívají v zaplacených soudních poplatcích a nákladech právního zastoupení. Pokud by byl stoprocentně úspěšný, měl by žalobce nárok na zaplacený soudní poplatek ve výši 4 583 Kč za podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudu a soudní poplatek ve výši 5 729 Kč za odvolání do rozsudku podepsaného soudu. Dále náklady řízení žalobce spočívaly v nákladech právního zastoupení. Jednalo se o náklady právního zastoupení za řízení před soudem prvního stupně, které předcházelo vydání zrušeného rozsudku. Jednalo se o 9 úkonů právní služby á 5 700 Kč dle § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění účinném od 1. 1. 2013. Úkony právní služby spočívaly v převzetí a přípravě právního zastoupení, předžalobní výzvě, žalobě, 2 písemných podání ve věci samé ze dne datum a datum a účastech právního zástupce žalobce u ústních jednáních soudu dne datum, datum, datum a datum. Ke každému úkonu právní služby náležel 1 režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky. Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny o 21 % DPH ve výši 11 340 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ). Dále náklady právního zastoupení žalobce byly navýšeny o řízení před soudem druhého stupně, jednalo se o 1 úkon právní služby á 5 700 Kč za odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, tomu odpovídající režijní paušál ve výši 300 Kč, dle výše citovaného paragrafu vyhlášky 177/1996 Sb. , v platném znění a vše bylo navýšeno o 21 % DPH ve výši 1 260 Kč Celkem náklady řízení před soudem druhého stupně dosáhly výše 12 989 Kč. Dále se jednalo řízení před soudem prvého stupně po vydání usnesení Krajským soudem, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně z datum zrušen. Tyto náklady řízení spočívaly ve 4 úkonech právní služby á 5 700 Kč dle § 7 a 11 citované vyhlášky a spočívaly v účastech právního zástupce žalobce na ústních jednání v termínu datum, datum a datum a v jednom písemném vyjádření ve věci samé ze dne datum. Ke každému úkonu právní služby náležel 1 režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a vše bylo navýšeno o 21 % DPH ve výši 5 040 Kč Celkem by tedy náklady zcela úspěšného žalobce činily částku 111 952 Kč. Vzhledem k tomu, že má na nárok pouze o 63,03 % z této částky, přiznané náklady řízení dosáhly výše 70 563,30 Kč, k jejíž úhradě soud zavázal méně úspěšného žalovaného.
24. Splatnost pohledávky byla provedena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. , když vzhledem ke špatným osobním, příjmovým a majetkovým poměrům žalovaného byla prodloužena splatnost na dobu jednoho roku od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.