Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 131/2022-98

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupen advokátkou titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 589.627,76 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 422.015,26 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % jdoucím z uvedené částky od 4. 6. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení

a) 167.612,50 Kč,

b) kapitalizovaného úroku ve výši 27.377,60 Kč,

c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 34.085,18 Kč,

d) ročního úroku ve výši 6,9 % jdoucího z částky 587.827,76 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení,

e) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 587.827,76 Kč od 24. 5. 2022 do 3. 6. 2022,

f) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 165.812,50 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 23.610 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 422.015,26 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % jdoucím z uvedené částky od 4. 6. 2022 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení a) 167.612,50 Kč, b) kapitalizovaného úroku ve výši 27.377,60 Kč, c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 34.085,18 Kč, d) ročního úroku ve výši 6,9 % jdoucího z částky 587.827,76 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení, e) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 587.827,76 Kč od 24. 5. 2022 do 3. 6. 2022, f) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 165.812,50 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 23.610 Kč.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 7. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 589.627,76 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 22. 9. 2021 do 23. 5. 2022 ve výši 27.377,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 22. 9. 2021 do 23. 5. 2022 ve výši 34.085,18 Kč, ročního úroku ve výši 6,9 % jdoucího z částky 587.827,76 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 587.827,76 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 16. 1. 2018 smlouvu o úvěru č. 6465523853, na základě které poskytl žalovanému 700.000 Kč, které měl žalovaný splácet spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách po 8.160 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, ale řádně nesplácel, proto žalobce zesplatnil zůstatek úvěru včetně všeho příslušenství ke dni 22. 9. 2021. Žalovaný dosud žalobci tolik, kolik žalobce uplatnil žalobou.

3. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil.

4. Úvěr poskytnutý žalobcem žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru,

5. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. -80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

10. Soud zjistil, žalobce a žalovaný uzavřeli dne 16. 1. 2018 smlouvu o úvěru (viz smlouvu na č. l. 18-21 soudního spisu) ve výši 700.000 Kč, dohodnutým úrokem ve výši 6,9 % ročně, sjednanými poplatky a dobou trvání úvěru do 10. 1. 2028. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve splátkách po 8.160 Kč. Ve smlouvě bylo dojednáno, že úvěr je primárně určen ke konsolidaci dvou předchozích úvěrů se zůstatky 397.171 Kč a 30.432 Kč; ve zbytku šlo o neúčelové poskytnutí prostředků žalovanému.

11. Z výpisu z úvěrového účtu na č. l. 10 soudního spisu soud zjistil, že žalovaný dne 16. 1. 2018 čerpal úvěr v plné výši 700.000 Kč.

12. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu (na č. l. 22 soudního spisu) soud zjistil, že žalovaný žalobci dne 11. 1. 2018 poskytl informace o tom, že je od 1. 1. 2017 zaměstnán, a to na dobu určitou (!) do 30. 1. 2019. Jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 22.298 Kč (u příjmu je poznamenáno„ doložen později“). V části tiskopisu nadepsané„ měsíční platby domácnosti“ je u splátek úvěrů a jiných produktů uvedeno 0 Kč, u ostatních splátek (zahrnujících výživné, srážky ze mzdy, léky nebo nájemné) je uvedeno 2.000 Kč. V žádosti je dále uvedeno, že žalovaný je rozvedený a bydlí sám v nájemním bytě.

13. Z dokumentu označeného jako„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ (na č. l. 46 soudního spisu) soud zjistil, že žalobce si na základě interního ekonomického modelu určil životní výdaje žalovaného na 6.464 Kč měsíčně při zjištěném průměrném příjmu 21.073 Kč. Zároveň žalobce počítal s dosud existujícími úvěry se splátkami po 5.611 Kč a 528 Kč, jež měly být novým úvěrem konsolidovány, přičemž nové splátkové zatížení žalovaného po započtení splátky dalšího úvěru neposkytnutého žalobcem mělo činit 10.623 Kč.

14. Podle výše nastíněného právního rámce poskytování úvěrů je povinností věřitele brát při hodnocení v potaz skutečné poměry dlužníka. V projednávané věci příjem žalovaného v době poskytnutí úvěru nepatrně převyšoval pouhých 21.000 Kč, šlo tedy o příjem podprůměrný. Žalobce při poskytování úvěru vůbec nezkoumal reálné výdaje žalovaného, přitom žalovaným uvedená částka 2.000 Kč na měsíčních výdajích je evidentně nereálná. Z tohoto pohledu za situace, kdy žalovaný zmínil bydlení v nájemním bytě, ovšem nemohou obstát ani odhadnuté měsíční výdaje žalovaného ve výši necelých 6,5 tis. Kč; taková částka je podle obecné zkušenosti na živobytí jedné osoby nedostatečná. Soudu je přitom z jeho činnosti známo, že žalovanému bylo již v roce 2012 soudně stanoveno výživné na dítě ve výši 4.000 Kč měsíčně (viz odůvodnění rozsudku na č. l. 89 soudního spisu).

15. Protože žalobce při poskytnutí úvěru vůbec neprověřoval reálné výdaje žalovaného, nemohl učinit kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Z toho nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným včetně obou dodatků je tak absolutně neplatná.

16. Neobstojí tvrzení žalobce, že pro žalovaného bylo poskytnutí konsolidovaného úvěru výhodné, neboť nový úvěr byl zatížen nižším úrokem, než úvěry předchozí. Tvrzení o nižším úroku nového úvěru je sice pravdivé (viz úvěrové smlouvy na č. l. 71 a násl. a 84 a násl. soudního spisu), avšak učinit z toho závěr, že konsolidace úvěru byla pro žalovaného výhodná za situace, kdy se (v relaci k nízkému příjmu žalovaného) razantně zvýšilo jeho splátkové zatížení, rozhodně nelze. Zvýšenou opatrnost žalobce při hodnocení úvěruschopnosti naopak měla vzbudit historie úvěrování žalovaného, neboť žalobce poskytl žalovanému podle smlouvy ze dne 14. 6. 2017 úvěr ve výši 411.743 Kč určený na konsolidaci předchozích úvěru u žalobce a právnická osoba, dva dny poté revolvingový úvěr s limitem 10.000 Kč a dne 5. 1. 2018, tedy pouhých jedenáct dnů před uzavřením předmětné smlouvy, další spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč (viz smlouvy na č. l. 71 a násl., 77 a násl. a 84 a násl. soudního spisu).

17. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi čerpanými a splacenými prostředky. Z přehledu označeného jako„ podklady pre súdne konanie“ na č. l. 28-31 soudního spisu soud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 277.984,74 Kč. Rozdíl tak činí 422.015,26 Kč, o které se žalovaný ve smyslu § 2991 o. z. obohatil, neboť obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má tak nárok na zaplacení uvedeného rozdílu.

18. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení a Z důkazů předložených soudu vyplynulo, že žalobce prokazatelně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2022 (č. l. 7 a 8 soudního spisu). Tato výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 31. 5. 2022 (viz podací arch na č. l. 9). Podle obecné zkušenosti mohla být zásilka doručována žalovanému dne 2. 6. 2022, další den mohl žalovaný na dluh plnit, a protože tak neučinil, dostal se ode dne 4. 6. 2022 s úhradou dluhu do prodlení. Soud proto žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení běžící od tohoto data.

19. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, a co do úroku z prodlení za dobu předcházející prodlení tak, jak ho zjistil soud, musel soud žalobu zamítnout.

20. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným ze 63 % (při zohlednění nemalého žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží poměrná část (26 %) z odměny advokáta za pět úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na dvou soudních jednáních), z toho čtyři po 10.660 Kč podle a 11 odst. 1 , advokátního tarifu a jeden (sepis prosté předžalobní výzvy) po 5.330 Kč dle a 11 odst. 2 advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300 Kč podle advokátního tarifu, náhrady cestovného za dvě cesty advokáta ze jeho sídla k nadepsanému soudu a zpět (celkem 596 km) automobilem s kombinovanou spotřebou 6 l motorové nafty na 100 km dle vyhlášky ve výši celkem 4.485,50 Kč, náhrady za promeškaný čas za celkem šestnáct půlhodin po 100 Kč dle advokátního tarifu, k tomu všemu náhrady za 21% DPH ( ) a náhrady ve výši 23.586 Kč za zaplacený soudní poplatek; celkem tedy 23.610 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové. Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.