Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 159/2022-22

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.450 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 6.550 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 2.375 Kč, co do úroku ve výši 5.863,88 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.000 Kč od 8. 1. 2022 do 24. 3. 2022, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.550 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 15.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.450 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 6.550 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 2.375 Kč, co do úroku ve výši 5.863,88 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.000 Kč od 8. 1. 2022 do 24. 3. 2022, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.550 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 15.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla dne 23. 4. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úroky ve výši 3.000 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 450 Kč počínaje dnem 30. 4. 2019 se splatností poslední splátky dne 16. 6. 2020. Žalovaná splátkám nedostála, poslední uhradila dne 19. 10. 2020, celkem uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, částku 6.550 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla na úhradu úroku a administrativních poplatků. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 7. 1. 2022. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 15.000 Kč, úroků za období od 17. 6. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 5.863,88 Kč, úroků z prodlení za období od 17. 6. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 2.375 Kč a dále úroků ve výši 24,69 % ročně z částky 15.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s  soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne 23. 4. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na základě které byl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 3.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3.000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 450 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala z titulu této smlouvy vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 27.000 Kč. Současně si strany sjednaly úrok ve výši 32,15 % ročně. Z karty zákazníka z téhož dne vyplývá, že žalovaná žila v nájmu, byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr s příjmem 11.165 Kč měsíčně a měla„ další“ příjem ve výši 6.000 Kč měsíčně; celkem tak měla příjem ve výši 17.165 Kč měsíčně. Její výdaje pak byly v celkové výši 13.167 Kč měsíčně a sestávaly se z výdajů na bydlení ve výši 8.467 Kč měsíčně, z ostatních výdajů ve výši 3.500 Kč měsíčně a ze splátky úvěru ve výši 1.200 Kč měsíčně. Její příjmy a výdaje byly doloženy nájemní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaná z titulu této smlouvy uhradila částku 6.550 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, o čemž byla žalovaná zpravena dopisem ze dne 3. 2. 2022 zaslaným jí dne 4. 2. 2022 doporučeně na adresu adresa. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradila, byť k tomu byla opakovaně vyzývána, naposledy předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně ze dne 16. 3. 2022 zaslané jí téhož dne doporučeně na adresu adresa.

6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. , (dále jen jako„ “). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí

7. Dle přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle z. č. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení a zákonu o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla ve smyslu a násl. uzavřena dne 23. 4. 2019 smlouva o zápůjčce.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom ze záhlaví smlouvy, ale i z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. ) a dospěl k závěru, že nikoliv. Z karty zákazníka není zřejmé, z jakého zdroje pochází„ další“ příjem žalované ve výši 6.000 Kč a zdali se případně jedná o její příjem či příjem rodiny či jiného jejího člena apod., nadto karta zákazníka je kuse vyplněna a nejsou tak zřejmé osobní a rodinné poměry žalované v době žádosti o úvěr (zdali s někým žila, event. měla vyživovací povinnost apod.) Výdaje žalované nejsou zcela doloženy, není zřejmé, zda-li částka uvedená jako výdaje na bydlení zahrnuje i režie bytu v nájmu či se jedná jen o„ čisté“ nájemné. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalované se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované zápůjčku splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích (krom nájemní smlouvy) žalovaná nijak nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalované; nenechala si stran nákladů od žalované ničeho (krom nájemní smlouvy) předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalované zevrubně zabývala. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalované do zákaznické karty sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvu o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalované ve veřejných registrech a s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalované o jejích výdajích a i příjmech, které žalovaná jen z části doložila, tak při posouzení schopnosti žalované splácet zápůjčku nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

16. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjček nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet je s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani prohlášení žalované učiněné ve smlouvě, že poskytovateli sdělila veškeré potřebné údaje a kterým měla potvrdit, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila její schopnost splácet s odbornou péčí, neboť postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je čistě a jen povinností poskytovatele úvěru a má za tento svůj postup odpovědnost, které se nejde zbavit tím, že odpovědnost za uvedený postup přenese na žadatele. Pouze a jen poskytovatel úvěru je odpovědný za řádné ověření schopnosti žadatele zápůjčku splácet, musí přitom postupovat s odbornou péčí, tzn. zjistit veškeré relevantní informace od žadatele, tyto objektivně ověřit, a to jak v rovině příjmů, tak v rovině jeho výdajů a následně využít dostupné evidence k ověření této jeho schopnosti.

17. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

18. S ohledem na právě uvedené lze uzavřít, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení částek v žalobě požadovaných coby kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení a úroků a úroků z prodlení splatných do budoucna. Žalovaná ale na základě neplatné smlouvy o zápůjčce převzala od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně dne 23. 4. 2019 částku 15.000 Kč a tuto měla jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná uhradila částku 6.550 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k úhradě rozdílu mezi těmito dvěma částkami, tj. k úhradě částky 8.450 Kč, a to dle . Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky, neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaná se dostala s úhradou této částky do prodlení a je tak vedle jistiny povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle . Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. ). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 3. 2022, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě a žalované došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle třetí pracovní den, tj. dne 21. 3. 2022. Za dobu přiměřenou k plnění pak soud považuje lhůtu tří dnů, která skončila dne 24. 3. 2022 a žalovaná je tak v prodlení až ode dne následujícího, tj. od 25. 3. 2022. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z Ve zbylé části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (viz výrok II rozsudku).

19. Soud smlouvu o zápůjčce v části, ve které se žalovaná zavázala uhradit úroky a poplatky v celkové výši 12.000 Kč, hodnotí jako neplatnou, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy ( ) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele ( ). Částka 12.000 Kč při zápůjčce ve výši 15.000 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 80 % jistiny úvěru. Takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. ).

20. Ve zbývající části předmětu řízení specifikované ve výroku II rozsudku tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 15.000 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 8.450 Kč a procesně neúspěšná co do zbytku žaloby (viz výrok II rozsudku). Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci ( ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství, ve vztahu ke kterému byla žalobkyně procesně neúspěšná, ke dni vyhlášení rozhodnutí a při porovnání částky žalobou původně požadované, částkou přiznanou a částkou, ve vztahu ke které byla žalobkyně procesně neúspěšná (18.206,91 Kč), je tak zřejmé, že v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, které ale dle obsahu spisu v řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.